Vítám vás u dalšího pokračování. Ano, poznali jste správně, v minulém dílu jsme společně navštívili kočku Delilah, jejímž pánem nebyl nikdo menší než Freddie Mercury, známý a úžasný frontman skupiny Queen.

A teď už se směle můžeme pustit do dalšího příběhu. Dnes to bude možná maličko těžší, ale já věřím, že se ke správným jménům opět dostanete. Opět předesílám, že tentokrát opět nehledáme kočku živou, z masa a kostí…

 … Jsme v městě na Seinou, v městě, o kterém v době, ve které se nacházíme, řekl Frederyk Chopin: „Paříž je všechno, co chceš!“ Ano, Paříž na přelomu 19. a 20. století je bouřlivý tyglík bohatství i chudoby, moci, slávy i úpadku. Jsme v době, kdy úzké středověké uličky pomalu ustupují širokým bulvárům a všude kypí horečný stavební ruch.

My se však nacházíme bokem tohoto hemžení. Žijeme na kopci, který se nazývá Montmartre, s naším pánem, výtvarníkem a bohémem, který bude v budoucnosti znám jako přední secesní malíř. Ač původem Švýcar, žije v Paříži již dlouho.

Chová k nám, svým kočkám, velkou náklonnost a často dlouhé minuty pozoruje naše hrátky a kočkování. Vždy má přitom po ruce papír a tužku a snaží se zachytit naše postoje a pozice v těch nejjemnějších nuancích. Na svých plakátech nás ukazuje ve všech možných pozicích, studuje nás s neutuchající vášní, pozoruje nás jak v klidu, tak v akci a vše dokáže zachytit s velkým pochopením.

Jsme jeho oblíbené modely a v jeho pracích je to znát. Jsou to kresby zobrazující život koček v celé kráse, ať již elegantních jako pumy v džungli, kdy číháme na kořist, či čekající na rohožce s tázavým výrazem, kdy už se nám konečně bude plně věnovat.

V 19. století se kočka stala symbolem pro poezii, symbolem touhy, kreativity, invence, symbolem života bez omezení a pravidel. Nemyslíme si však, že pro našeho pána jsme byly pouze módním výstřelkem. Pro něj jsme byly blízcí tvorové, které miloval pro jejich krásu a eleganci, hrdost a soběstačnost.

Velké uznání mu přinesla série 26 obrazů. Vtipně představují kreslené sekvence hravých koček, které se dostaly do různých situací – lov myši, hra s dítětem (zde bývala představitelkou jeho dcera), setkání se sněhem, broukem, jinou kočkou… a ve všech se živě vidíme.

Ne, nezachovalo se jméno žádné z nás, z koček, které jsme pána obklopovaly. Zachovaly se jen obrazy, které podle nás nakreslil. Ale jedno jméno máme. I když jméno se to přímo nazvat nedá… spíš název. Název obrazu, natolik známého, že věřím, že každý z vás, kdo jste navštívil Paříž a zvláště pak Montmartre, jste jej viděli.

Vždyť který milovník koček by neznal obrázek – plakát – černé kočky s roztřepeným ocasem a žlutýma očima, která, sedíc na červené podestě, povýšeně shlíží na okolní svět? Stačí jediný pohled do očí této kočky a nemůžete zapomenout. Ano, plakát s touto kočkou, usazenou ve své pohrdavé poloze s rozježenými vousy, má jméno, či lépe název, dnes by se dalo říci značku.

Je to vlastně značka i všech nás, těch bezejmenných pařížských koček, které jsme jej pomohly vytvořit. Jeho prostřednictvím shlížíme ze stěn mnoha domácností, stále je reprodukován, obdivován a milován. Možná, když se ohlédnete, i z vaší zdi na vás shlížíme a sledujeme přísně vaše konání.

Jestliže však náš obraz máte, jste ve výhodě, protože ta naše značka, to jméno, je uvedeno na každém tomto plakátu. Zlé jazyky tvrdí, že plakát nevznikl díky nám nebo pro nás, ale že to vlastně jen obyčejná reklama, pozvánka na představení jednoho z mnoha pařížských kabaretů. Ale my víme svoje. Kdepak kabaret, to my jsme byly inspirací, bez které by tento slavný plakát nevznikl.

A to náš pán vůbec netušil, že jeho plakát bude jednou v budoucnosti označován jako jedna z ikon období, nazývaného Belle Époque… No ano, krásné období… doba překotného technického rozvoje, zlatý věk automobilů, vzduchoplavců, kaváren, bulvárů, kabaretů, doba zrodu kinematografu a také metra, období secese a impresionismu…

Vraťme se však ještě na chvilku do naší Kočičí chalupy. Ano, tak se náš dům opravdu jmenuje, a už ten název hovoří o vztahu jeho majitele – našeho pána – k nám. Ano, bez nás by jeho dům nebyl domovem. Vždy, když se do něj vracel ze svých potulek, vítaly jsme jej a on si bez nás svůj život představit vůbec nedovedl.

O nás, pařížských kočkách, by se vůbec dalo vyprávět dlouho. Odnepaměti nám patří pařížské parky, uličky i střechy. A bude to tak i v budoucnu, alespoň doufám.

Tak co, poznali jste dnešního neznámého, slavného pařížského grafika, malíře? A co název jeho slavného plakátu? Nebojte se, pokud potřebujete, tak bez nápovědy ani dnes nebudete… ale bude velmi krátká:

1859-1923

Přeji vám hodně štěstí při hledání našeho neznámého… a nezapomeňte, tentokrát jsme byli v Paříži, název toho slavného plakátu je tedy logicky ve francouzštině… nicméně věřím, že pokud již víte, nebo jste na to již přišli, připadá vám to naprosto logické…

Vaše Shirocco