Vítám vás u dalšího příběhu, a naše čtvrté vyprávění začne samozřejmě odhalením hlavních postav z minulé části. Ano, byl to kocour Silver Stařenky Oggové z Lancre, autor knih ze série Zeměplocha je Terry Prattchett a pro doplnění, první kniha, ve které kocour vystupoval, jsou Soudné sestry a další, ve které se více vyskytoval, jsou knihy Čarodějky na cestách nebo Maškaráda...

Jsem opět potěšena, že jste to tak rychle a dobře odhalili a my se tedy můžeme věnovat další neznámé kočce a jejímu prozatím také neznámému pánovi. Cože? Že ještě dlužím odpověď já? Aha, pravda... čeho že se to ten Silver tak bojí? Pokud to již nevíte, tak asi byste neřekli, že malé bílé kočičky jménem Ty, která patří Stařenčině kolegyni, čarodějce Esme Zlopočasné... Ale teď už vážně jdeme dál. Tentokrát to bude opět kočka z masa a kostí, která žila (žije?) někde na Zemi.

...Nás koček v našem krásném, velkém domě žije víc. Dalo by se říci, že je nás v domě plno, ale vzhledem k tomu, že náš dům má dvacet osm pokojů, vejdeme se sem víc než lehce. Já jsem kočka veliká, tříbarevná. Myslím si, že můj pán mne má o maličko více raději, než ostatní kočičí spolubydlící, v každém případě já se snažím hrát v našem kočičím společenství prim.

Miluji, když mohu spát stulená u jeho nohou. Když zrovna není doma – a to je bohužel docela často – upřednostňuji spaní v koších na prádlo. Tam aspoň mohu cítit jeho vůni a představovat si, že jsem pořád s ním. Když se však pán vrátí domů, jsem já první, kdo jej vítá, já jsem první v jeho náručí a já první spím stulená na jeho klíně.

O pánovu přízeň se předháním s dalšími kočičími obyvateli našeho velkého domu. Je to velký zrzavo-bílý kocour Oskar a dlouhosrstá BluePoint kočka Tiffanny, kteří zde byli o něco dříve než já, dále černý kocourek Goliáš, který přišel se mnou ve stejný den a pak krásný mourek Miko. Dále ještě jeden stříbřitý tabby kocourek Romeo a naposled přišla bílá kočka Lilly – můj pán se jednou před přítelem zmínil, že ještě nemá bílou kočku...

Ne, nejsme spolek koček s průkazy původu. Některé z nás jsou i nalezenci, některé dárky. Přesto jsme všechny milovány a hýčkány. Černého kocourka hledal pán i jeho personál jednou v našem domě hodně, hodně dlouho, ale hledat se nesmělo přestat, dokud nebyl nalezen. Ano, to je nevýhoda velkých domů – je v nich moc míst k ukrytí... i když umyvadlo v koupelně zas není až tak velká skrýš.

Nicméně, jak už jsem podotkla, já mám v naší společnosti výsadní postavení. Myslím si, že není moc koček, pro které by jejich pán složil píseň, a ještě ke všemu ji zpíval s velkým úspěchem po celém světě. Ano, můj pán je zpěvák. Zpěvák s hlasem jak ocelový břit, s hlasem jiskřivým a průrazným jak trubka. Kdo jej jednou slyšel zpívat, už navždy si jeho hlas dovedl přiřadit k jeho zjevu a ke skupině, v které vystupoval.

On a jeho společníci tvoří hudební skupinu, která se nesmazatelně zapsala do dějin rocku, a od 70. let minulého století se jejich skladby natrvalo usadily mezi nestárnoucí hity své doby. Hrají se dodnes, a dodnes je hlas mého pána po prvních taktech a slovech písně jednoznačně zařaditelný. Můj pán už však bohužel nežije, a tak už jeho hlas slýcháme jen z rádií či alb...

Vraťme se však zpátky do doby, kdy jsme byli ještě všichni spolu. Věřili byste, že nám náš pán ze svých turné denně volal? Ano, volal, telefonem ze všech koutů světa. Když odjel, hlídala nás jeho přítelkyně a jakmile zazvonil telefon, vzala si některou z nás na klín, a náš pán na nás ze sluchátka mluvil a dokonce i na nás mňoukal! Občas jsme se mu snažily povědět, že se máme dobře, ale stýská se nám po něm, zda nám ale rozuměl, to netušíme...

Krásné byly naše vánoce. Na krbu viselo 7 punčoch, pro každou z nás jedna. A ráno byly všechny ty naše kočičí punčochy k prasknutí nacpané dobrotami a hračkami... A jeden z dárků, který moc potěšil našeho pána, byla vesta. Hedvábná vesta, kterou dostal od svého přítele, jež nás na tu vestu nechal všechny vymalovat. Moc rád ji nosil, měl nás všechny pěkně s sebou.

Samozřejmě že jsme občas vyvedly nějakou tu nedobrotu. No což, označkovaný nábytek byl rychle vyčištěn, špinavé otisky tlapek na podlaze umyty. Měly jsme k dispozici celý dům, dveře se nezavíraly ani na zahradu, kde jsme také strávili spoustu krásných chvil. K jídlu jsme milovali kuřecí maso a ryby, což nám bylo v hojné míře dopřáváno.

My kočky jsme věděly už dlouho, že náš pán je nemocný. Žil na plný plyn a neodříkal se ničeho, miloval lidi a střídal partnerky i partnery... Nemoc, která dlouhou dobu stravovala jeho tělo, se snažil nevnímat a dlouhou dobu se mu ji podařilo utajit i před svým nejbližším okolím. Přežil s ní dlouhé čtyři roky, a to byla léčba této nemoci v té době v plenkách. I když mu bylo zle, nikdy před námi nezavřel dveře své ložnice a my se mu snažily pomoci, seč naše kočičí síly stačily. Pak ale přišla ta smutná neděle a my jsme osiřely...

Žily jsme i nadále v našem domě tak, jako před tím, o to se náš pán postaral. Zvykly jsme si, ale chyběl nám. Moc.

Píseň, kterou mi napsal a kterou mi věnoval, věrně odráží jeho lásku ke mně. A vždycky, když ji někde slyším hrát, je můj pán zas u mě, chová mne na klíně a probírá se mým kožíškem. A tak si ho budu pamatovat navždy.

A pokud byste ještě potřebovali nápovědu:

Moje, moje, moje, jsi tak neodolatelná.
Rozesmíváš mě, když mám na krajíčku.
Vracíš mi naději a rozesmíváš mě - a to mám rád.
Máš úspěch s tváří tak nevinnou.
Ale když ztratíš náladu, vystrčíš drápky a koušeš -
i to je v pořádku.

Ó má ó má ó má, jsi tak nepředvídatelná.
Děláš mě tak šťastným,
když se schoulíš a jdeš spát vedle mě.
A pak mě děláš trošku šíleným,
když čůráš na můj nábytek.

Jsi pánem mého domu a domovu.
Zkoušela jsi i odpovědět do telefonu.

............. jsi zřítelnicí mého oka.

Ó, děláš mě tak šťastným,
dáváš mi polibky a já přestávám vnímat.
Jsi neodolatelná - Miluju tě .............
............... miluju tě.

Dostali jsme se na konec čtvrtého příběhu a jistě pochopíte, proč je v textu písně v nápovědě jméno kočky, pro kterou byla složena, vynecháno. To je totiž váš úkol, zjistit, jak se kočka jmenovala a kdo byl její pán.

Věřím, že i vy jste si rádi vzpomněli na zpěváka, který tak miloval život i kočky...

Vaše Shirocco