21.2.2020 | Svátek má Lenka


Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 23, poslední: 23.1. 2020 7:28, přehled diskusí

A. Lex 22.1.2020 19:21

Petro, díky za pěkné, radostné povídání a ještě hezčí fotky tvé fousaté smečky.

I u nás napadl sníh, ale protože jsme níž, tak sice vydržel do druhého dne, ale byla to voda. A proto jsem dnes popojela na známe coursingové místo do Vranova a tam nadmořská výška nezklamala. Odpoledne se ještě držel sníh a směrem do vašich končin, (jste lepší, jste výš :-P) byly vidět i ojíněné lesy. Tady je album z dnešního odpoledne:

http://dig.rajce.net/Ve_Vranove_trocha_snehu

M. Crossette 22.1.2020 18:56

To jsou zase nádherné fotky, všem fousáčům to na nich velice sluší. Jestli by byla naše Trixie milovala sníh nevím, nikdy neměla možnost se v něm rochnit. Za roky, co bydlíme v Alabamě, pár cm sněhu, který vydržel do večera, tu myslím napadlo jen 2x.

Zato naše bývalá kočka Kotě si sněhu užila hodně jak v Evropě, tak v USA. Vždy jsem se musela smát, když jsem kočku ráno pouštěla ven do čerstvého prašanu. Při prvním kroku se jí probořila packa, ji vytáhla, razantně, přímo zhnuseně jí otřepala (fuj, studí to!), ale nezbylo jí, než jí zase zabořit. Tak to opakovala několikrát, vypadala jak cirkusový koník, než uznala, že pokud chce být venku, musí se bořit. Po chvíli už hopsala sněhem zcela spokojená. Jenže jakoby to přes noc zapomněl, ráno se chovala zase úplně stejně :-). Za pobytu v Illinois (kde jsme Kotě v mrazu našli) bývala nejen spousta sněhu, ale hlavně mráz až -35° i víc. Bydleli jsme v prvním patře dvoupatrové bytovky a balkon měli tak 2m nad trávníkem.. Takže Kotě jsem často pouštěla ven právě skrz balkón, kdy hravě proskočila železným zábradlím. Jednou, když byl zase silný mráz, chtěla ven a otevřela jsem jí na balkón. Kotě došla k zábradlí a jak chvíli váhala, jestli opravdu chce skočit nebo ne. Jenže při tom položila packu na spodní ledovou železnou tyč. Packa jí okamžitě přimrzla a Kotě boleštně zařvala. Naštěstí jsem vždy při pouštění přes balkon čekala, až seskočí, takže jsem rychle přiskočila a packu odtrhla. Na tyči zůstalo pár přimrzlých chloupků a kousek kůže z bříška její packy. Ten den už jsem ji raději ven nepustila a stržená kůže se naštěstí rychle zahojila. Nevím, jestli jsem svým zákrokem udělala dobře. Ale bála jsem se, že jí packa přimrzne mnohem víc, už jí snadno nesundám ,nebo se tam Kotě bude bolestivě zmítat, zraní se ještě víc, nebo přimrzne k zábradlí i jinou částí těla. ̈Dodnes tu situaci vidím před očima.

Z. Jenny 22.1.2020 13:54

Bezva článek! Smečce jde sníh pěkně k tělu,sluší jim to! Fotký velmi povedené! V

Zatím jsem neměla psa,který by nemiloval sníh. I malá Jenka,která má břuško téměř na sněhu. Pokud je sníh hlubší, dávám ji obleček aby ji ten pupík nestudil. :-) Dnes mírně mrzne, takže,žádné bláto,prochajda jedna báseň, akorát mne nějak bere lenóra ale venku mne to přejde. ;-D

P. Vrchotová 22.1.2020 14:34

Taky mám někdy problém vystrčit mé tělo za dveře a vyrazit. Ale vousatí naštěstí neberou ohledy a prostě se jde. Nakonec jsem vždy ráda, procházky mě neskutečně nabíjí, pokud se ovšem některá vousatka nevyválí v něčem "voňavém" 8-o;-D To bych pak zabíjela ;-D

A. Bytová 22.1.2020 17:21

Vousátka!, to je krásný. Voláš na ně tak? Všechna vousátka ke mně, hned! ;-D

E. Zvolánková 23.1.2020 7:28

Tak to jsi mě potěšila, že nejen já mám psa čuně;-D;-D;-D Edánek se totiž vyválel v něčem naprosto odporně lidském a smradlavém na hony daleko den před plánovanou úpravou. Takže se nedalo nic dělat a šel pod sprchu na kompletní vydrbání šamponem.... Volala jsem pak naší dvorní paní kadeřnici, zda se to zvládne i tak, ale říkala, že s Edou jo s ohledem na kvalitu jeho srsti. Naštěstí má fousisko klasické kníří "dráty", které si poměrně rychle lehnou i po tom vykoupání. Takže to už druhý den škubat šlo a zvládlo se to. Tuhle čuňárnu mi udělal po dlouhých cca 2 letech, takže už jsem polevila v pozornosti a nestihla si všimnout, čeho on si všiml hned:-P

T. Zana 22.1.2020 11:36

Tak sníh v Praze letos ještě nebyl, trošku závidím, ale jen málo, protože ve městě není o co stát... Ovšem ty báječné fotky psů na bělostném pozadí R^ !

P. Vrchotová 22.1.2020 14:38

Děkuju :-)

Máte pravdu, sníh je krásný mimo město. Když jsem bydlela ve městě a napadl sníh, vyrážela jsem hned ráno abych ho viděla ještě jakžtakž bílý. Pak už to byla jen směs posypu a na silnici břečky :-/ Ale tady v Moravském krasu je prostě nádherný, ale je to i tím, že se silnice nesmí solit.

M. Skálová 22.1.2020 10:57

Vousiska jsou nádherní. Sníh by byl potřeba nejen na to aby si naši chlupáči vyčistili kožichy.

Š. Matyášová 22.1.2020 10:56

Šarik miloval sníh, i jeho máma Bára...kočky ho nemusej-studí....Kamil na Beaveru se ve sněhu , když je, rochní a plaší hraboše a myši...slepice odmítají chodit ve vyšlapaných cestách a berou to závějemi...auto jsem škrabala při holomrazu jen 2 x jednou loni a jednou letos, takže zatím OK...jinak dneska je pravda trochu zima i v Perníkovicích....fotky fousatých jsou super...a početla jsem si;-)

Z. Matylda 22.1.2020 10:05

Na sníh je u nás pohlíženo jako že dejme tomu, déšť je peklo- Karamel jen slyší pleskat kapky o terasu, tak couvá dovnitř. Mrňavka Vanilína se vyčurá, ale taky maže zpátky domů. Sníh u nás byl jeden večer jako u Ygy, tak si ho mrňavla nestihla ani pořádně vyzkoušet, ráno do něj už pršelo a byla hnusná břečka. Sníh mně tolik nevadí, nesnáším holomrazy, kdy z auta škrábu jinovatku a nechce jít dolů.

E. Žampachová 22.1.2020 8:59

Všichni psi sníh nemuseli. Naše stará dalmatinka ho snesla, ale nijak zvlášť nemilovala. Naše fletí holky jsou "waterproof", minulý týden rozmrzlo, tak se koupaly. Obleček mít nemůžeme, musel by to být leda neopren. Ale po otřepání mají do 5 minut teplou a suchou vrstvu u kůže, i když třeba konce chlupů jsou namrzlé (maličké rampouchy jsme už také měli). Na honech jsou jediné, které jsou schopné jít pro zvěř do rybníka i teď (musíme dávat jen pozor na tenký led, aby se neprobořily, úplně tenkým se prolámou). Ginny by na záda deku zasloužila, ale stejně jde do vody a mokrá deka je horší, než rychle schnoucí srst.

Jinak naštěstí jsme stopaři jen když nějaká hárá. Ani naši kluci se neperou (a to ani s harémem kolem sebe), v tomhle jsou fletíci hrozně fajn.

T. Zana 22.1.2020 11:36

Představuju si fleta v neoprenu ;-D ;-D!

E. Zvolánková 22.1.2020 12:06

No já si myslím, že právě proto, že jsou fleti tak strašně fajn a nekonfliktní, má mezi nimi moje fousisko už třetího kámoša.R^:-)

Z. Yga 22.1.2020 8:02

Jéé - sníh... to existuje?! U nás padal jedno odpoledne, aby do rána do něj pršelo a tudíž už druhý den nebyl.

Vzpomínám na Toyu, která též sníh milovala, ač ostatní vodu (mimo misku) nenáviděla. Jít po mokrém asfaltu bylo za trest a aby jí ještě pršelo do kožíšku... brrrr. Ale ve sněhu se vždycky vyřádila. Ale nesnášela, když jsme se klouzali po ledě ;-D. Obleček ze srdce nenáviděla, a protože byla vždy zdravá, dostávala ho až na hodně stará kolena.

Brooke sníh neřeší (neřeší ani déšť ani vedro) - hlavně, že může lítat. Ta chodí v mikině, když jdeme na vodítkovou venčicí vycházku, protože je holobřich s náchylností na nachlazení zad a močových cest. Když prší, má nepromokavou bundu - nemá to ráda, ale v podstatě se nevzpouzí.

Erník ve sněhu nejraději válí sudy (on se rád válí všude) a dělá kotrmelce. Jelikož je horkokrevný a momentálně i chlupatý, tak ten se neoblíká.

A jak vypadá zima u nás - viz zde. https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Leden_neledovy/

Z. Lika 22.1.2020 7:58

Kočky taky milují prašan - skáčou v něm, ryjí, prostě řádí. A za chvíli honem do tepla. Z dětství si pamatuji také radostné hry ve sněhu, neutuchající, a pak rukavice a nohy až po kolena "durch". Toho jsem si všimla až po násilném odvolání :-)

P. Vrchotová 22.1.2020 8:16

Ta naše Anežka je kočka venkovní, proto moc zimu nemusí. Soused jí udělal pelíšek v dřevníku, aby měla nějaké ležení, ale přece jen je slunko a teplo to nej nej pro její staré kosti :-)

Z. Iva 22.1.2020 9:13

To mi vykládej, my jsme s bráchou byli schopni sáňkovat v husté chumelenici (tak deset cm za hodinu). Samozřejmě že to nejezdilo, promočení jsme byli celí.

E. Zvolánková 22.1.2020 7:24

Také přeji všem krásný prostředek týdne. Petro, moc díky za prima povídání a parádní fotkyR^ Mám radost pokaždé, když někde vidím pepřaté fousatéR^V:-). A taky mě těší, že nejsem sama, kdo obléká kňoura. U nás v ulici jsem jediná, kdo obléká psa...všichni ostatní mají buď psy, co to nepotřebují, nebo to jsou jen psi "zahradní" a páníčkům je to ukradené. Takže jsem trochu všem pro srandu. A ono je to taky tím, že moje fousisko prostě oblíkání nemá rád....Jak už jsem tu kdysi psala i v článku... I když má pohodlný obleček, co se snadno a rychle nandá, stejně je samozřejmě spokojenější, když ho mít nemusí....Nebýt těch jeho "rýmiček ocásku", neoblékala bych... Ale teď je to nutné i tak...neb je takřka "nahatéhý"...už byl hodně zarostlý a musela se vzít úprava prostě pořádně...naše dvorní kadeřnice odchází brzy navíc na mateřskou, takže jsem už holt nemohla čekat. Jinak sníh moje fousisko docela rád, ale musí mít parťáka do hry...ať už je to psí kámoš nebo my, jinak si sám radši vybírá cestu, kde z něj nebude sněhová koule. Tím mi tedy značně usnadňuje práci....Neumím si představit mít 4 sněhuláky, kteří si domů přijdou roztát, aby se vzápětí mohli jít znova vyválet;-D;-D;-D Takže máš můj obdiv

P. Vrchotová 22.1.2020 7:39

Ahoj Evo, s oblíkáním je to u nás stejný, oblíkám z důvodu "nahatosti" Upravuju hafany po celý rok, jelikož jsou doma, tak nehledím na roční období. Nyní mám nahaté tři psy, zbytek je celkem zarostlý. Přesto i zarostlá Iby včera onemocněla a má zánět průdušek. Tak budu asi oblíkat pro jistotu všechny. Naštěstí naši vousatí nemají s bundama problém, pro ně je to znamení procházky a tak čekají až je do nich nacpu ;-D

E. Zvolánková 22.1.2020 12:01

To je mi líto, že Iby marodí. Tak hlavně, ať je brzo fit.R^ Mě včera Eda trochu vyděsil, když poté, co se venku napil, začal štěkavě kašlat...prostě mu zaskočilo, ale znělo to hrozně, jak kdyby taky byl nastydlý...Takže vodu začínám dávat domů a nenechávám ho pít venku tu studenou. Já ho mám taky doma, když jsem doma, takže taky nechávám upravovat průběžně, jak je třeba...teď jsem ale byla překvapená, že už byl zarostlý úplně hrozně po 2 měsících, což jindy ještě nebylo..Dříve nám stačilo chodit jednou za 3 měsíce a mezitím průběžně brát doma trimovacíma hrabičkama záda...

J. Hlavsová 22.1.2020 20:09

Goliáš je chlupatý velmi, takže chráněn před zimou i vedrem. Koru musím oblékat, když je pod nulou, protože toto plemeno na zimu sice přelíná, ale zimní srst nemá podsadu, neboť ve své domovině Louisianě ji nepotřebuje. Oblékání ovšem nese velmi úkorně, když ohlásím "kabátek", strčí hlavu až k zemi v naději, že se mi oblékání nezdaří. A před pár dny se s chutí vyválela na polní cestě, čímž kabátek doplnila vrstvou hlíny. Ještěže oblečků máme více.;-)

Z. Xerxová 22.1.2020 6:22

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

letošní zima nezima má u nás jedinou výhodu - že jen o kousek výš směrem do hor sníh je. Ne moc (tunely se v tom razit nedají), ale na poběhání a počmuchání to stačí.

A "hru" na stopaře taky dobře znám... pokud jsme ráno prvochodci na zasněžené cestě (jeleni, srnky a lišky se nepočítají), má Night povolen podstatně větší okruh na volné pobíhání...

(fuj - povedlo se mi napsat pobýhání - ještě že jsem si toho všimla 8-o )

Jinak milujeme sníh všichni, déšť na zahradě nemilujeme nikdo (i když v posledních letech při každé kapce jásáme), ale déšť na výletě taky nevadí. Však doma uschneme ;-)