PSI: Všecky druhy psů – část 4. – Závěr

Předchozí díly najdete zde.

Veškeré citace (uvedené uvozovkami), fotografie a obrázky v tomto článku jsou z knihy:

Všecky druhy psů slovem i obrazem.

Popisy a vyobrazení veškerých druhů psů k užitku, lovu, okrase, hlídce i obraně, jakož i zevrubný návod pro výchovu, plemenitbu, ošetřování i výcvik všech rodů psích, i pro léčení všech nemocí a chorob psů.

Nezbytný rádce pro každého majitele a milovníka psů se 242 ilustracemi.

Napsal Václav Fuchs.

V Praze 1903. Nákladem časopisu Svět zvířat – tiskem knihtiskárny Binko a Zika v Praze.

Na konci knihy je pár kratších kapitol, takže na závěr několik různých zajímavostí z nich:

„Výstavy psů a kynologické spolky“

Tato kapitola se mi hodně líbí, obsahuje celý výstavní řád, ve kterém jsou věci, které už se dneska ve výstavním řádu nevidí, protože, jak z něj vyplývá, dříve se na výstavy nejezdilo, ale psi se posílali samotní vlakem. Na výstavě byli zřízenci, kteří se starali o psy bez majitelů. Majitel hradil nejen výstavní poplatek, ale i dopravu psa na výstavu a krmení. Kupodivu dopravu psa zpět k majiteli hradil pořadatel výstavy. Všichni vystavovaní psi museli být zapsáni „do některé rodokmenové knihy psů, kterou v Čechách vede „Zemský spolek pěstitelů ušlechtilých psů v Praze“.

„Výstavní pravidla pro výstavy v Čechách obsahuje vzorný řád výstavní, který při prvé mezinárodní výstavě psů v Praze roku 1901 byl stanoven, a jenž teď platí u nás jako norma i pro výstavy budoucí.“

„První zemská výstava psů v Čechách dle moderního vzoru pořádána byla „Zemským spolkem pěstitelů ušlechtilých psů v Praze“ ve dnech 15. a 16. května 1899 v Král. Oboře současně s výstavním trhem hospodářským a byla obeslána skorem 250 ušlechtilými psy všech plemen.

První velká mezinárodní výstava psů pak aranžována byla touž korporací též v Král. Oboře, ale samostatně ve dnech 26., 27. a 28. května 1901 za spolupůsobení četných speciálních klubů kynologických z Rakouska i Německa. Obeslání této výstavy bylo ještě četnější.“

Tak pár ukázek z výstavního řádu:

„Výstavní výbor všemožně o to pečuje, aby psi bezpečně opatřeni a řádně obslouženi byli. Za ztrátu psa, jenž by požárem za své vzal, pošel aneb utekl, výstavní výbor neručí.“

„Kdo by neslušným způsobem vystupoval proti výstavnímu výboru nebo soudcům, anebo výrok jejich posuzoval, bude nejen okamžitě z výstavy vyloučen, nýbrž i pozbude veškerých již získaných cen.“

„Doprava psů na výstavu děje se na útraty vystavovatele. Každý pes nechť jest opatřen pevným zdrhovacím obojkem tak, aby přesmyknutí přes hlavu možným nebylo, dále pevným řetízkem. Plechová známka výstavní upevněna budiž na obojku, který jest zároveň opatřiti jménem majitele. Adressa majitelova budiž na bedně zřetelně napsána. Chatrné bedny, obojky nebo řetězy budou na útraty majitelů opraveny nebo vyměněny.“

„Vyvádění psů z kotců na volné prostranství je dovoleno, avšak jenom na dobu čtvrt hodiny nejméně ve dvouhodinových přestávkách. Kdo psa výhradně sám vyváděti chce, musí to na příslušném kotci naznačiti nápisem „Nevyvádět!“. Přes noc mohou psi z kotců odváděni býti jenom po složení záruky, na kterou vystavovatel složní list obdrží. Není-li následujícího dne pes v určitou dobu na své místo přiveden, propadne složená záruka k dobru spolkové pokladny.“

„Vystavovatel psa jest povinen jej prodati za tu cenu, kterou v přihlašovacím listě byl udal, nemíní-li psa prodati, dlužno dotyčnou rubriku poznámkou „neprodejný“ opatřiti. Všeobecné označení jako „prodejný“ nebo „podmínečně prodejný“ se nepřipouští. Každý prodej provésti se musí v sekretariátě výstavy a z částky za prodané psy, která se složí na kvitanci v sekretariátě, srazí se 10 % ve prospěch pokladny spolkové.“

„Nemoci psů a jejich léčení“

Vcelku mě zaujalo toto doporučení péče o nemocného psa:

„Též je dobře chorého psa častěji česati a kartáčovati, neboť to proudění krve podporuje a léčení urychluje a doplňuje.“

Autor hlavně varuje před mastičkáři a odporučuje k nemocnému psovi zavolat veterináře. Ale i radí, co může podniknout majitel:

„Neškodnými a vskutku dobrými domácími prostředky, kterých dle úsudku vynikajících zvěrolékařů každý majitel psa sám k zotavení svého zvířete užíti může, jest podávání psům špatně trávícím bouillonu s vejcem a vína portského, sherry neb marsalla, červené víno bohaté na tanin osvědčuje se při střevních nemocech, s průjmem spojených.“

A lék proti tasemnicím:

„Užívati se dává s prospěchem psům proti tasemnici třikráte po 3-5 gr. pilulek Kosso, jež v lékárnách vyrábějí z květů habešského stromu Kosso (Hagenia abyssinica). Též má dobrý účinek prášek ořechu areka 10-20 gramů v mléce na lačný žaludek neb dávka 25-60 jader tykvových.“

A samozřejmě hodně se věnuje vzteklině:

„Vzteklina psů, nejhroznější choroba psů vůbec vzniká hlavně u psů takových, s nimiž člověk špatně, ukrutně zachází, dlouho je hladověti a žízniti nechává neb kruté zimě, či velkému vedru je zůstavuje. Zjistiti onu látku, která podstatu vztekliny tvoří a tuto vyvolává, nepodařilo se dosud.“

„Každý tvor, který byl vzteklým psem pokousán, prozrazuje vznik vztekliny také zevně sípavým, úplně změněným ochraptělým hlasem a silnou kousavostí, jež se jeví chňapáním po všem kolem sebe. On také jako zmámen naráží na všecky předměty v cestě mu stojící, oči jeho pak nabývají vzezření sklenného a zřítelnice oční jsou široce rozevřeny. Celý organismus vysiluje se záhy tak hrozně, že člověk i zvíře vzteklinou zachvácení zmírají konečně uprostřed zuření děsnými křečemi. Hned po objevení se jediného z uvedených příznaků je všecka lidská pomoc marna.“

Také kritizuje tehdy vžitou praxi, tvz. kontumaci, že se v případě vyskytnutí vztekliny zabili všichni psi v okrese, ačkoliv v zákoně je uvedeno, že „mají býti na řetěze uvázáni, náhubkem opatřeni neb na šňůře voděni“ a že „budou usmrcena zvířata, u nichž vzteklina vypukla, jakož i psi a kočky, kteří se vzteklými zvířaty přišli v dotknutí“ a apeluje na majitele „aby se domáhali řádné ochrany zvířat svých.“

„Ostatně jest již i povolanými znalci a odborníky nade všecku pochybnosť zjištěno, že hromadné ubíjení psů v době kontumace není naprosto spolehlivým prostředkem ku potlačení vztekliny. Kdysi bylo zhubeno ve Štýrsku a Korutanech pro panující tam vzteklinu přes 1000 psů. Když však bylo šetřeno, kolik psů v tomto čísle obsažených, bylo skutečně vzteklých, a kolik zbytečných obětí si toto hromadné vraždění vyžádalo, vyšlo na jevo, že vzteklým nebyl mezi pobitými psy ani jediný.“

„Ochrana psů“

Kniha se překvapivě zabývá i tímto tématem.

„Psi žijí opravdu trudný „psí život“ na tomto světě, a je to vskutku trpká ironie osudu, že právě ti ze všech psů nejužitečnější, člověku nejprospěšnější spoludělníci a spolupracovníci jeho psi hlídací a tažní, jsou mezi psy nejzbědovanějšími otroky a parii! Úděl těch nešťastných tvorů práce je hoden nejvíce politování a je věru na čase, že již samo zákonodárství ujímá se jejich ochrany.“

Zajímavá je část o tažných psech, protože ti už se dneska nevidí (kromě rekreačního mushingu).

„K otázce, má-li se psů vůbec k tahu užívati, zaujímá skoro každá země jiné stanovisko. Kdežto obyvatelstvo severních států, jako Švédska, Norvéžska a polárních krajů by se bez tažných psů nemohlo obejíti, je v Anglii užívání psů k tahu zákonem přísně zakázáno.“

„Hlavním důvodem proto, které spolky k ochraně zvířat uvádějí, jest okolnosť, že psi, nemajíce na spodku nohou tvrdých kopyt, nýbrž měkké citlivé tlapky, trpí při tahu velké útrapy a bolesti a také celý ostatní útvar jejich těla prý je k pracím tažným vůbec nezpůsobilý. Z té příčiny mají býti tažní psi šmahem nahraženi pravými tažnými zvířaty. Ježto pak si chudší lid, jako mlékařky, hokynáři, kramáři a jiní zvířat takových nemohou snadno jako psů opatřiti, zakupují spolky k ochraně zvířat již drahný čas osly a menší koníčky a rozdávají je chudobným živnostníkům zcela zadarmo, lépe situovaným pak přenechávají je na malé splátky.“

„Nejenergičtěji vystoupil ku ochraně všech trýzněných zvířat a psů zvláště nynější místodržitel hrabě Karel z Coudenhove. Ten hned krátce po svém jmenování místodržitelem král. Českého převzal protektorát Spolku k ochraně zvířat pro království České i prohlásil při té příležitosti, že idea ochrany zvířat přestala býti již dávno pouhým blouzněním citlivůstkářů, jak se jí dříve přezdívalo, a že jako spravedlivá, nerozlučná součást pravé lidskosti i mravnosti postavena hned v druhé řadě po bok péče o trpícího člověka.“

Vyhláška o užívání psů k tahu z roku 1891:

„Voj nesmí býti upevněna na obojku, nýbrž na prsním postroji nebo po případě na zadním postraňku.“

„Aby si průvodce psího povozu neb někdo jiný sedal na vůz, zakazuje se, jakož jest též zapovězeno používání oprati nebo biče.“

Z památné vyhlášky hraběte Karla Coudenhove-a z roku 1902:

„Každé hrubé zanedbávání zvířat domácích co do krmení, napájení, umístění a čistoty vůbec, zejména také uvazování psů na krátké řetězy a neposkytnutí teplejšího opatření v zimě psům uvázaným tresce se jako týrání zvířat ve smyslu této vyhlášky.“

Na závěr zmiňuje autor útulny (krásné slovo!), které prý už existují ve všech větších evropských městech, i ve Vídni, ovšem kromě Prahy. Útulna nebyla jen útulek pro toulavé psy, ale i pro psy odebrané pro týrání, také tam mohl majitel za poplatek odložit psa, když potřeboval odjet, anebo nemocného psa, o kterého se nezvládal starat, a vzít si ho zpět po vyléčení.

„Rozmanitosti o psech a ze života psů“

„Historický původ jména „psovod“, jímž dnes přezdíváme obskurním „kynologům“, pokoutním prodejem psů se živících, plně odůvodňuje hanlivý ráz té titulatury. Vzniklo ve středověku, kdy v celém Německu, Čechách a Itálii různí zločinci byli odsuzováni jako ku zvláště potupnému trestu, aby vodili ošklivého, prašivého psa po ulicích a náměstí pro veřejnou hanbu a posměch. Roku 1117 učinil král. český Vladislav I. „psovodem“ z trestu samého primátora města Prahy, když týž se odvážil vzdorovati nařízením královským. Stopy „psovodství“ zůstaly v četných rčeních lidu, např.: „Je na psu!“ „Přišel ve psí!“, jimiž se naznačuje, že dotyčný chuďas je stižen bídou a potupou.“

„Jedlý psík anglické královny Alexandry věnován byl této panovnici při její korunovaci siamským králem Cilulang-Kornem. Oba roztomilí psíci, tulící se k nohoum královny Alexandry, jsou převzácné exempláry španělů pekingských, chovný párek, jehož cena se na 20.000 K odhaduje. Černý, huňatý pes pak, špiclíku podobný, jenž sedí před vladařkou Velké Britanie v křesle, jest nádherný exemplář pravého jedlého psa Chow-chow, jehož maso v Číně pokládá se za nejdelikátnější lahůdku. V Londýně se ovšem na královskou tabuli zajisté pikantní pečínka tato nedostane.“

„V hlavním městě Francie přišli teď psi velice do mody a zvláště psíčkové dámští hrají tam nyní velkou úlohu. Psi mazlíčkové vozí se s krasavicemi v ekypážích, hoví si v ložích divadelních a mají již i svou zvláštní nemocnici a hřbitůvek. V poslední době mimo pánských a dámských krejčí existují v Paříži také již speciální krejčí pro psí toiletty, kteréž jsou namnoze velmi bohaté a nákladné. … Pařížští psíci mají zvláštní kaučukové botky do deště a šněrovací střevíce z ruské kůže chevreaux na promenádu za pěkného počasí. Přemrštěné výstřednosti ty zavedeny byly do Paříže z Ameriky.“