První hlášení si můžete přečíst zde

První hlášení končilo, když byly štěnátkům cca tři týdny.

Granulky teda ochutnali, opět je projevili jako chytré psí děti a zdatně lízali kaši z mokrých granulí. Zde nastává fáze, kdy se musí hlídat Nastěnka, protože mokré granule jí neobyčejně chutnají a mateřská láska jde stranou, hlad je hlad a chuť??

Mrňata rostla jak z kvalitních granulí, tak dostatečného množství mateřského mléka a tak se kaše postupně měnila na vlhké granule, až jsme se dostali k suchým.

Nastěnka, jak je malá, tak kojná je teda statečná a trpělivá a nekonečná. Jako matka je milující starostlivá, opět hlídací, ale už míň než u těch prvních. Moc si se štěňátkama nehraje, ale už si párkrát dala říct.

Na hry máme ovšem strejdu Chicka. Je neunavitelný, má bezva ocásek, dlouhé hladké nohy, do všeho se dá kousat a má trpělivosti víc než maminka. Zatím si nevybral to „své“ štěně, hraje si se všema nebo s tím, které přijde. Krade jim hračky, občas užere granulí. Ale taky jim čistí očička, to je jeho vášeň, čistí druhým psům oči. Na štěňátka je hodný, věřím mu, že by neublížil, ale už přišlo i na výchovné pohlavky. Dotyčné štěně přežilo bez újmy a většinou ani nepřestalo v nežádoucí činnosti.

Přišel čas, kdy si přijeli první zájemci. Chtěli fenečku, a protože byli první, tak měli možnost si vybrat. V rámci jazykových možností (byli z Polska) jsem jim o každé povykládala, jaká je a jak se mi jeví. Vybrali si Dorotku. Paní měla dřív erdela s bílou náprsenkou. No moc jsem jim nezáviděla, že si můžou vybrat, ony byly holky úplně stejné. Krom té náprsenky, která se beztak ztratí při prvním ostříhání.

Kluci jsou jiní, D ́Artagnan je celý tatínek, pozivitně naladěný, ocáskem vrtí, vrtí celým pejskem, uštěkaný dostatečně. Má moc hezkou hlavičku a řekla bych, že je nejhezčí štěně z vrhu. Moc bych mu přála výstavní kariéru. Desperado je největší, štěká nejmíň a moc se mi líbí povahově, tváří se rozumně a je takový klidný vyrovnaný. Má nejhezčí hlavu.

Když se šli poprvé podívat ven, první vyběhl právě Desperado, ostatní počkali, co mamka. Dneska už vědí, že ráno se jde ven. Co tam dělají, netuším, uklízím kuchyň a budím Olíka. Taky trénujeme chůzi na vodítku, každý den beru jedno štěně na procházku. Za ostatníma psama jde v pohodě, ani netuší, že je vedeno.

Foto: autorka. Klikněte do obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!