Stalo se někdy koncem let sedmdesátých, minulého století, kdy jsem byl profesně vytížen tak, že pracovní týden pod 50 hodin pro mě neexistoval. Připočteme-li k tomuto dalších 12 hodin, které vzaly cesty do a z práce, tak na zábavu a rekreaci moc nezbývalo. Ostatně v té trošce volného času bylo co dělat na zahradě a nebo kolem údržby domečku a nebo auta.

V tu dobu jsme mívali jednou do měsíce dlouhý víkend, byly volné 3 dny, pátek, sobota a neděle a tyto jsem občas využíval k rekreaci, která u mě znamenala zmizet s nabalenou krosnou někde v okolní divočině. Tentokrát jsem si vybral kouzelné údolí nedaleké řeky Grose. Hluboké údolí, kde nejsou žádné cesty či chodníky, se zařezává do okolních pískovců, místy tvoří divoké kaňony, kde se dá projít jen korytem řeky a kde se nedal potkat človíček po celý týden, neřku-li za tři dny, takže nebyl problém splynout s okolní divočinou a o samotě si léčit psychiku narušenou blázněním všedních dnů. Řeka teče národním parkem, který je navíc organizací UNESCO prohlášen za světové přírodní dědictví (odkazy zde, zde a tady).

Řeka Grose, Austrálie

Na tento výšlap jsem se vydal už ve čtvrtek k večeru, je to od nás nedaleko, a spustil se do údolí k řece, do místa jménem „Linden Point“, kde jsem u pěkné tůně s průzračnou vodou povečeřel a ustlal si pod hvězdami na skalní polici nad tůní.

Páteční ráno se zrodilo do pěkného letního dne. Tůň posloužila jako „wellness spa“ svojí průzračnou a chladnou vodou a místní ještěrky – agamy vodní (Intellagama lesueurii) – chodily oprskle až do kempu. Hledaly, kde je co k snědku. Kousky salámu jim šly moc k duhu, některé si vzaly i z ruky, ale žraly i chleba. Po této zábavě jsem dobalil krosnu, hodil si ji na ramena a vydal se po pravém skalnatém břehu, dolů po toku řeky. Cesta zajímavá, lezení po skalách, přelézání spadlých stromů a občasné hluboké brodění kombinované s plaváním. Kdo jste nezkusili plavat s nabalenou krosnou na zádech, tak toto vřele doporučuju jako adrenalinovou zábavu. Krosna ve vodě nenadnáší, ale úporně tlačí majitele pod hladinu, takže nezbývá než proklatě rychle pádlovat.

Řeka Grose, Austrálie

V tomto extrémním terénu je někdy jeden rád, když se posune o 1 km za hodinu. Vzdálenosti se zde udávají v hodinách, podobně jako ve velehorách. Po celodenním aerobiku a patřičné gymnastice jsem si k večeru našel pěkné místo na malé písečné pláži na břehu řeky, kde jsem si zřídil kemp. Tedy malé ohnišťátko na vaření a rozbalená karimatka se spacákem pod širou oblohou. Do setmění jsem čuměl do vody po rybách, ale žádnou jsem neuviděl. Po setmění jsem zalezl do spacáku a zanedlouho, při počítání hvězdiček, se mé znavené tělo pohroužilo do hlubokého spánku.

Sobota probíhala velice podobně jako pátek, jen údolí mohutnělo a počalo se rozšiřovat. K večeru jsem došel k soutoku řeky Grose s řekou Nepean, v lokalitě Yarramundi. Obě řeky protékají krajinou tvořenou pískovci a tak jejich dna a břehy jsou buď skalnaté a nebo písčité. Zde u soutoku už jsou písky a štěrkopísky všude. Příjemné místo na koupání i s malými dětmi. Břehy jsou porostlé mladými kasuáriany, které zde místy tvoří hustá křoviska. Zde se jim hovorově říká „shee oaks“. Také zde najdeme plevelné vrby, které sem dovezl bílý muž. Nedaleko břehu za vrbovým proutím jsem se utábořil, s chutí povečeřel, vykoupal se a pozoroval kačení rodinku, jak pádluje kolem mne. Zanedlouho po setmění s oblohou ozdobenou hvězdnými démanty nade mnou jsem na písečném loži slastně usnul.

Řeka Grose, Austrálie

Nedělní ráno se zrodilo z lehkého oparu nad písečným soutokem řek Grose a Nepean, o budíček se postarali nesčetní okolní ptáci svou ranní modlitbou k oslavě rodícího se dne. Někteří oprsklí jedinci mně hulákali jen dva kroky od ucha, spal jsem jako obvykle pod hvězdičkami, a tak se asi přiletěli podívat, co a nebo kdo jim tu hyzdí krajinu.

Za ranního šera jsem se s chutí ponořil do chladivé řeky, potom si zažehl malý ohníček k uvaření čaje a usmažení vajec. Při tom jsem zvládl i topinky a tak bylo o žaludek postaráno. Sluníčko se zatím vyhouplo nad obzor a vzduchem začal vonět eukalyptový olej, který se vypařoval s listů okolních stromů, vzduch ožil nesčetným létajícím hmyzem a ptáci ztichli, začali se starat o snídani, začali lovit ten nezbedný hmyz.

Řeka Grose, Austrálie

Když jsem se chystal sbalit spacák a karimatku, tak jsem najednou zaslechl za vrbovým proutím hluk a hlasy. Podívám se „vo co go“ a ony dojely na kolech dvě asi dvacetileté pěknice. Zaujaty rozhovorem, no ženské, že ano, okolí moc nevnímaly, asi místní, prostředí znalé. Nedaleko vody odložily kola do písku a jaly se svlékat těch pár hadříků, které ve vlahém letním ránu na kole potřebovaly. K mému milému překvapení neskončily s odložením hadříků, ale pokračovaly v odkládání toho, co měly i pod těmito hadříky, jak nahoře, tak i dole, až se v ranním slunci skvěly 2 půvabné nymfy lepých tvarů. Co tento špektákl prováděl se čtyřicetiletým chlapem, který se 2 dny toulal sám bušem, raději rozvádět nebudu. Snad postačí, když podotknu, že nymfy vyváděly jak ve vodě tak i v písku na břehu zcela nevázaně a bez zábran. Já jsem seděl v písku v mém kempu a mlčky sledoval nabízenou podívanou, na balení jsem jaksi pozapomněl.

Když se nymfy vydováděly a začaly se utírat ručníky, probral jsem se ze snění i já, sbalil spacák, karimatku, dobalil krosnu, hodil si ji na záda a rozloučil se s kempem, který mně připravil příjemné ranní překvapení.

Na odchodu jsem ještě řekl „ahoj“ mírně udiveným dívenkám a pak jsem se už vydal k domovu.

Psáno 30-07-2022.

Fotky jsou převážně moje oskenované diáky, na které jsem tehdy fotil. Najdete je na Rajčeti, zde:
https://hillbilly.rajce.idnes.cz/Prekvapeni