Na konci ledna jsem dospěla k názoru, že Adelíně je odhadem cca pět měsíců a měla by jít na kastraci. Vet se mnou souhlasil (měla 2,5 kg), a když jsem řekla, že termín dohodneme až podle Kubova zkouškového, aby mohl kočku hlídat, bylo mi řečeno, že není třeba. Kastraci provádí malým řezem na boku, skoro laparoskopicky, a šije interdermálním stehem, což si zatím žádná kočka nerozlízala. Projevila jsem obavu, že by jí to mohl rozlízat Oriáš nebo psice, ale vet mě konejšil, že to fakt drží dobře.

V den D jsem zavřela Adélku ráno v ložnici a nakrmila zatím zbytek smečky. Zabavila jsem kočičí granule (však to kocour přežije a nevyhyne hlady) a pustila ven Adelínu, která už vztekle skákala na dveře. Na skříňku, kde má obvykle misku, se šla podívat pětkrát, jestli jako vidí dobře, že tam nic není???

Zaštupovaná Adelína

Odpoledne jsem ji odvezla k vetovi, a než jsem si dala v kavárně kafe a prošla obchody v Hustopečích na náměstí, už mi vet volal, že je hotovo. Pospávající kočku jsem odvezla domů a uložila ji na osušku do koupelny, protože tam hřeje podlaha a není tam kam zalézt. Dostala tam i misku s vodou a záchůdek, ale než se pořádně probrala, tak si počurala osušku a vypitou vodu vyzvracela.

Byla jsem toho názoru, že klid a tma v koupelně budou do rána to nejlepší, ale to jsem se spletla. V půl jedné v noci Adélka mlátila do dveří tak, že jsem si ji vzala do postele. Hodinu se tam různě křídlila, pak usnula a spala do rána. Už nezvracela.

Oriáš čeká, až se Adelína nažere

Ráno jsem si bláhově myslela, že kočka bude obolená, ale ve chvíli, kdy mi s rozběhem přistála na stole, mi došlo, že Adélka to vidí jinak. Rejdila po domě jako motorová myš, sežrala půlku kapsičky a odpoledne dostala zbytek. Tím skončila s kastrací jako problémem a ani po ní nevzdechla. Zato Oriáš si ji ráno očuchal, olízal od hlavy po ocas a nás sjel pohledem, že by si od nás pes kůrku nevzal. Tušila jsem, že nám to dá sežrat, ale naštěstí se rozhodl, že bude radši dohlížet na Adélku, a při té příležitosti ji asi dvakrát nechal nažrat, aniž by se jí snažil uloupit jídlo z misky. Třikrát jsem ho odtud odnesla, že to nemá dělat, ale pak si to Adélka už nějak pošéfovala sama. Kocour nad ní stál s výrazem „Slečno, je ta kapsička už volná?“ a když nakročil, mrňavka na něj sykla-prskla koutkem huby a obrovitý kocour se zase stáhl.

Uzlíky na koncích stehu mají odpadnout až jako poslední, zbytek se vstřebá. Adélce už bůček zarůstá, a až se zlepší počasí, půjde se se mnou podívat ven :-)

Osobní stránky autorky: http://matyldin-svet.webnode.cz