Haloóó, jste tu, milovníci nás, holých čičin? Pokud ano, tak to jsem tu správně.

Jmenuji se Arwen Nimerya a narodila jsem se 20/10/2022 v Jindřichově Hradci. Mám 4 sourozence – brášku Atilu a tři sestřičky Auri, Anabell a Athénu. A máme ještě starší sestřičku Renesmé. Naše maminka Árynka neměla dost mlíčka pro nás všechny, a tak jí s krmením pomáhala naše první lidská maminka. Jukněte na fotky: že jsme ale pěkně narostli, co?

Jak jsme každým dnem byli starší, větší, šikovnější, začali nám hledat nový domov. A to už jsme u mé nynější „mamky“. Dozvěděla jsem se, že jí totiž bylo smutno po jejích dvou naháčcích, kocourcích plemene kanadský sphynx, Ozzym Bronco a Orrym Mainovi. A tak se začala rozhlížet a hledat na stránkách CHS nového kamaráda. Tedy původně to měl být zase kocourek. Ale protože bráška je v našem vrhu jen jeden a už svůj nový domov měl, nakonec si to rozmyslela a vybrala si mne. Když se pak dozvěděla datum našeho narození, 20/10 2022, brala to jako letmé znamení zpoza Duhy – právě před dvěma roky, 20/10 v útulku přesunuli Orryho z karantény -> k výdeji…

A hned si taky dohodla návštěvu u nás doma, aby nás mohla vidět ještě všechny pohromadě. A to odpoledne, kdy za námi přijela, si náramně užila. Každý jsme si tak nějak odpočíval, jak se nám chtělo a ona si nás prohlížela. Tedy, já jsem nejdřív právě spala, ale přece jen jsem tak mezi víčky koukala, co se bude dít. A mamka zrovna říkala, že zkusí uhádnout, která je Arwen. To jako já. Ono to není jen tak, když vypadáme všichni skoro stejně. A taky neuhodla :-). Když pak viděla, že spím, nechtěla mne rušit a zatím se seznamovala s ostatními.

Arwen zmožena

Za chvilku si mne podala paní chovatelka a přenesla mne na pohovku. Chvíli jsem se nechala hladit, ale chtělo se mi pořád ještě spát, tak jsem si skočila na zem a hup zpátky do pelíšku! Jenže brácha se ségrami řádili na pohovce, chňapali pro takovém strašně hbitém světýlku, co lítalo sem a tam; nebo se snažili chytit poskakující pírko s rolničkou. Nedalo mi to a vyhoupla jsem se k nim na pohovku taky. Nejprve na mou oblíbenou chlupatou podložku, pak k nové mamce, pozorovala jsem cvrkot a nechala se hladit, až jsem znovu usnula… než mamka odešla, dala mi ještě pár pusinek a stihla mi pošeptat, že v novém domově budu mít kamarády (prý už jim o mně vypráví), a slíbila, že si pro mne brzy přijede…

Ještě muselo uběhnout kolem tří týdnů, než přišel můj den „A“. Tři dny přede mnou odjel do nového domova bráška. Tu sobotu si mamka pro mne přijela se svou kamarádkou – móóóc jsme se oběma všechny líbily. A předvedly jsme, jak velká zábava s námi může být – běhaly jsme kolem, nechaly se hladit, skákaly na pohovku, chytaly pírko na udičce… naše vlastní biologická mamka očichávala přepravku, kterou s sebou nová mamka dovezla. Ta si povídala s pí chovatelkou, vyřídily formality kolem smlouvy, dostala instrukce, co a jak potřebuji. A do nového domova jsem s sebou dostala spoustu věcí: pelíšek, dečku, hračky, tunýlek na probíhačku, granulky, mikinku… tu mi paní chovatelka oblékla, a než mne daly do přepravky, musela ji ještě kočičí máma osobně zkontrolovat i zevnitř :-).

Arwen se seznamuje s Ferdou

Všechno pro mne bylo nové – máma s kamarádkou mne v přepravce připoutaly a usadily v autě a vyrazily jsme směr Praha. Moc mne chválily, že jsem odvážná – celou cestu, až na krátkou chvilku, kdy jsem mňoukala, jsem byla v klidu. A to jsme jely docela dlouho… tedy, alespoň mně to tak připadalo. Když už jsme byly s mámou v bytě, zavřela se se mnou nejprve do ložnice, přepravku postavila na postel a otevřela mi vrátka… opatrně jsem vylezla a rozhlížela se kolem. Z obýváku bylo slyšet štěkání westíka Quickse, jak mi mamka vysvětlila, nemusela jsem se bát; to jen, že on nemá rád, když mu zavře dveře do ložnice. Během večera dovolila mamka, aby si mne na krátkou chvilku prohlédli Quicksík i kocour Ferda. A říkala, že budu mít ještě kočičí kamarádku Čin Čin, ale té prý to chvíli potrvá, než mne vezme do party…

Potichu, ať se westík Quicks neprobudí!

To vám byla najednou táááková nálož dojmů, že jsem docela rychle usnula na posteli ve svém pelíšku. Tu první noc jsme v ložnici byly jen my dvě, já a máma. A druhou noc jsem si vlezla přímo k mámě pod peřinu, to bylo moc príma, usínat a slyšet bít její srdce, skoro jako u kočičí mámy!

Umíte si to představit – Ferda, skoro dvouletý kluk, víc než pět kilo čisté váhy, a on se mne snad ze začátku bál? Tedy alespoň mně to tak připadalo, no řekněte – přiblížil se, čumáček na čumáček a uskočil, tak to se opravdu asi bál, že jo?

A Čin? No dlouhou dobu, v mé blízkosti, vždycky varovně zasyčela a sama se stáhla. Ale před pár dny, už s námi spala v posteli a dokonce si mne i několikrát očichala. Tak to asi taky bude dobré…

Arwen po ránu

A víte co? Máma říká, že jsem malá tanečnice. To proto, že když běhám po bytě, často vyhazuji zadní tlapky do vzduchu, někdy tak, že se prý až bojí, že se překotím a spadnu. Zatím se mi ještě nepodařilo ji přesvědčit, že to umím a nic mi nehrozí.

Arwen ve výšinách

A ještě něco – paní chovatelka mamku upozorňovala na to, že se bojím výšek. Pch! To ale vůbec tak není! Dokazuju to mamce každý den – tak za prvé, pokud jím v obýváku – mističku mám na prvním posedu kočičího stromu – skáču nejprve na malou stoličku, pak přes pelest na gauč a odtud na posed a hurá na snídani, svačinu, nebo večeři. A protože mě taky zajímalo, co mají v mističkách Čin s Ferdou, už jsem dokázala vylézt po kmeni stromu na druhý posed, ten je asi 1,5 m vysoko. Jó, a kdyby mi to prozatím vždycky neuklouzlo, asi už bych se vyhoupla i do houpačky. Musím potrénovat…

A mamce se taky moc líbí, když si k ní přijdu sednout, nebo když ji v noci pohladím tlapkou – ona už ví, že chci, aby mi dala ruku blíž, do pelíšku a hladila mne, než zase usnu. Jé a prý je hrozně legrační ještě tohle – totiž naučila jsem se hóóódně nahlas a krááásně příst. No a jak předu, zvuk, jak cirkulárka, najednou zaberu, usínám a zničehožnic ztichnu; po chvíli znovu dva, tři řezy pilou a ticho… spím jako dudek.

Tak, snad jsem napsala všechno, co mne teď napadá… pro začátek… no a někdy zas o sobě dám vědět, jo?

P. S.: V rodokmenu mám i prababičku Ronnu Bronco, to je pro změnu spojení s Ozzym.

Foto: Jitur a CHS Nimerya. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.