Pranostika: V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda.

Rok začal docela pestrým kaleidoskopem počasí. Chvíli sněžilo, pak chvíli bylo slunečno, zase sněžilo… Jediná konstanta bylo chladno, některé dny se v Praze teploměr nevydrápal nad nulu ani kolem poledne.

Skleněné koule od pana Pačinka v botance

Tak co jsme dělali v lednu: v krámě, kde nakupuju, inzerovali před časem Moravskou hrušku, což mi přišlo jako príma akvizice na Nový rok. Tak jsem ji koupila, zaplatila u samoobslužné pokladny (miluju samoobslužné pokladny) a šla domů.

Lahev měla nahoře něco, co jsem usoudila, že bude sklenička. Nebyla. Po dlouhé urputné snaze skleničku z lahve sundat jsem pojala neblahé tušení a nafotila to synkovi. Ano, potvrdil, je to zámek proti krádežím. Ale co teď. Jít se přiznat s ožvýkanou lahví v ruce? Problém nakonec vyřešila pilka na železo, ale řeknu vám, na loupení zjevně nemáme vlohy.

V sobotu 3. 1. nasněžilo. Dost. Od té doby sníh leží, občas roztaje a zase připadne. V botance je většinou zasněženo – včetně skleněných kytek. Nevím, jestli je oprašují.

O týden později jsme jeli k našim. První zážitek: Sázava byla zamrzlá! Bohužel ji nemám vyfocenou, protože okénkem vlaku to nepřipadá v úvahu a vydat se k ní pěšky by byla akce na půl dne. My jeli na otočku. Upřímně řečeno řeka nebyla zamrzlá všude, jen v místech, kde je těsně sevřená vysokými skalami nad oběma břehy, takže z mostu (nebo je to lávka?) jsem si ji vyfotila zamrzlou jen částečně.

Meggie a dárek

Opožděné Vánoce jsme stihli dřív, než stromek (no, měl nějaké tři metry na výšku) opadal. Dárky se líbily, zejména Meggie, která dostala dárek jedlý, zalehla s ním na pelíšek a šťastně ho v neuvěřitelných polohách konzumovala. Večer s námi jela (teda všichni jsme jeli) do Prahy a spokojeně kontrolovala, jestli se za těch skoro půl roku, co u nás nebyla, něco nezměnilo. Nezměnilo – i vroucně milovaná oranžová chobotnice byla na svém místě (budu ji muset vyprat).

Od 15. 1. je obleva, sníh taje a tvoří tu bahno, tu obří louže. Ale sněhu je pořád dost, možná vydrží až do dalších mrazů. A ano, mrazy se vracejí, skoro všude je ještě mokro, pěkně to zamrzá.

V úterý 21. 1 jsem byla na otočku hlídat Meg. Zajímavá byla už cesta – tentokrát jsem jela autobusem, takže jsem viděla zhruba ze dvou třetin zamrzlou Berounku a za přehradou ve Vraném nesouvislé kusance ledu skoro přes celou plochu. O něco dál už byla Vltava volná. Sněhu bylo na soutoku naprosté minimum, spíš jen jinovatka na trávě.

Meggie byla potěšená, že mě vidí - teda od okamžiku, kdy se ujistila, že to fakt jsem já, jinak na každého, kdo vejde na zahradu, preventivně řve jak protržená.

Meggie 21. ledna

Někdy kolem nového roku dělávám bramborovou bábovku, psala jsem o ní tady. Tentokrát jsem měla trochu zpoždění a Franta už se připomínal. Vyrobila jsem patřičné těsto (byla jsem docela zvědavá, jestli brambory z balkonu budou namrzlé a bude-li to vadit), ochutnala – od dětství ochutnávám těsta, bramborové nejraději - a vložila hotové dílko do trouby. Po příslušné době jsem vytáhla obří bábovkovou formu a v ní takovou tkaničku…

V duchu jsem si přeříkala recept. Prdopeč jsem tam docela určitě dala! A to ostatní taky….

Frantu jsem smutně varovala, že vánočka asi nevyšla správně.

A ona vám byla úplně normální! Podotýkám, že jsem pracovala s množstvím, co je v tom starém článku. A vyšla mi bábovka normální chuti, ale od pohledu tak nejvýš třetinová. Nerozumím tomu.

Letenská pláň

28. 1. jsem se byla podívat na Letenské pláni. Sníh už tam neležel ani náhodou, ale byla jsem překvapená, co vody se drželo na trávnících. A co kavek a havranů tam bylo. A potěšilo mně, že Kyvadlo je v provozu, to je dost nestálá záležitost.

29. 1. zase sněžilo a sněžilo, takže 30. 1. mě na soutoku přivítal docela hluboký sníh. A Meg jsem zase navlékala teplý kabátek.

Meggie 30. ledna

To je myslím všecko, přeju hezký únor!

Foto: Zana. Na další fotky se můžete podívat tady na Rajčeti.