Hřeben Babího lomu není jenom ta část mezi rozhlednou a vrcholem Babího lomu (562 m n.m.), ale i působivé skály pokračující za skalními plotnami hlavního vrcholu, dál k severu a končící Spálenou skálou nad hájenkou ve Svinošicích. Na vrcholu Babího lomu jsme byli s některými Zvířetníky a jejich pejsky koncem dubna roku 2012. Ano, moji milí, kteří jste se této zvířetnické vycházky zúčastnili, už to jsou tři roky!!!

Tady je odkaz na album Rajčete pro připomenutí

Musím se přiznat, že za těch více než třicet let, co v našem kraji žiji, tak jsem na této části skal hřebene Babího lomu nikdy nebyla. Když jsem v letních měsících viděla dost nepřístupný terén (chápejte – neprostupný buš, kde nejsou vidět ani cestičky zvěře), pochopila jsem, že nejlepší návštěva této přírodní rezervace bude v době vegetačního klidu. Na těchto skalách totiž nejsou turistické chodníčky a některé skály bez horolezecké výbavy jsou neschůdné. Hlavně ty, které jsou přímo za skalními bloky vrcholu, Paraple a Panenské skály. Tak mě alespoň ubezpečili někteří z místních, kteří tam už byli. Takže už nic pro mne.

Protože už mám přece jenom potíže s pohybem, tak jsem cestu vymyslela směrem od severu k jihu, po východní straně hřebenu, tzn. od Spálené skály k Babímu lomu, abychom ušetřili jednu cestu tam. Ke svinošické hájence, jako k výchozímu bodu, nás totiž odvezl můj přednosta. Dál jsme pokračovaly s Evi, Waiki a Ajvi lesem pod skalami, po viditelných vekslech od zvěře. V jednom místě jsme se vyškrábaly do strmého svahu a nastoupily na skály, ale při první příležitosti jsme z nich raději slezly dolů. 

Počasí nám přálo, nepršelo, bylo sice pod mrakem, ale protože převážně bukový porost je v tuto předjarní dobu bez listí, bylo světla dost. Cesta to byla velmi krásná, skály jsou porostlé mechem, ve vrcholových partiích pokřivenými borovicemi a bonsajemi boučků nebo doubků. V některých místech jsou opravdu dobře patrná sedýlka, tak jak jsou vidět na přiložené mapě, kterou jsem oskenovala a vypůjčila si z odborné publikace o Babím lomu, která vyšla kolem roku 2000.

Dnes je celá tato oblast vyhlášená jako přírodní rezervace, takže jsme se snažily pohybovat pod skalami na její hranici. PR nebo PP je označována dvěma červenými pruhy na stromech, z nichž jeden, ten spodní je jenom jako půlkruh a ta nedodělaná část směřuje směrem k rezervaci (nebo přírodní památce). Jsem ráda, že jsem si ještě splnila sen a dokázala jsem přejít tuto nepřístupnou část Babího lomu.

Po této procházce mne přepadl nějaký chřipkový chcíp, já se prolévala čajem, baštila paracetamol a byla ráda, že jsem v posteli. Jenom jsem se trochu zvetila, už příroda nachystala další velkolepé představení. Částečné zatmění slunce. U toho jsem nemohla chybět. Seděla jsem hodiny na stoličce, v závětří lesa, zabalená jako bubák, před sebou stativ, na něm foťák a před objektivem jsem držela sklíčko do svářečské kukly. Fotky jsou na tomto albu.

Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem, jak nám vyhrožují meteorologové. Nu, uvidíme.

Fotografie si můžete prohlédnout i zde na Rajčeti.