17.9.2019 | Svátek má Naděžda


PSI: Míšovo hlášení

28.8.2019

Míša: Ahoj lidi, jsme ve při (nebo vepři?). Chtěl jsem napsat každoroční hlášení o stavu mém a ostatního zvířectva, ale furt mi do toho někdo kecá – ty štěňata nemají žádné vychování – to za mých mladých let nebylo.

V květnu jsem přišel o třídního nepřítele Amiga – nezabilo ho jeho nemocné srdíčko, ale rychle rostoucí nádor na čelisti. V pátek večer tjuchja zpozoroval první příznaky – vypadalo to jako prasklý absces od zubu, a v úterý už ho veterinář uspával.

Connie a Míša

Connie a Míša

Z této situace jsem byl poněkud zmaten – neměl jsem najednou na koho hulákat a koho nesnášet a vyhazovat od misky. Také jsem krátce přestal spát s Růženou v jednom pelíšku – spali jsme každý zvlášť ve svém pelechu.

Jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po mně. Jednu sobotu koncem června se tjuchja sbalil, že pojede na křest nové knížky do Prahy, a na celý den odjel. Když přijel, tak sebou přitáhl plnou přepravku, kde bylo dvakrát poblité štěně (jednou ve vlaku a jednou v autobuse). Z přepravky se vybatolilo štěně, které se rozhlédlo a začalo se batolit za mnou. Nasadil jsem třetí kosmickou rychlost a hleděl štěníkovi co nejrychleji zmizet.

Málinka: Vylezla jsem z přepravky a byla ráda, že skončilo to divné drncání a houpání, které mně převracelo žaludek. Když jsem se rozhlédla, tak jsem viděla sympatického interesantně prošedivělého elegána, s kterým jsem se chtěla seznámit, ale on byl na mě příliš rychlý. Pak jsem se chtěla seznámit s ostatními psicemi, ale každá na mě vrčela a elegán zdrhal. Jediný, kdo mě měl rád, byla panička a sem tam nějaká kočka. Já jsem totiž byla dárek od kolegyně paničky z kanceláře.

Ze psů úplně první se oddala mému šarmu ochrnutá Mimi a začala si se mnou hrát v posteli. Pak mě vzala na milost Růža – ta si se mnou hrát nechce, ale nijak zásadně jí nevadím. Celý týden válení se na zádech a učůrávání mi trvalo, než zjihlo srdce Connie a než si se mnou začala hrát.

Máli a Connie

Máli a Connie

Teď je Connie můj veliký černý vzor – všechno, co řekne, je pro mě závazné a hned to provedu. Naučila mě skákat do jezírka s rybičkami. Jednou tam přede mnou skočila, já jsem seděla na břehu, asi deset minut jsem dumala – mám, nemám, mám, nemám. Pak jsem sebrala odvahu, skočila a zaplavala si s rybičkami. Od té doby tam skáču několikrát denně. Černý elegán furt zdrhá, ale teď ho už bez problémů dohoním, když chci.

Míša: Zdrhám, proč bych nezdrhal – tedy nejsem na útěku pořád, ale jenom když Málinu napadne, že by si se mnou mohla hrát. No hrát, to říká ona, já říkám, že mě určitě chce zabít. Skáče na mě a já ječím, tjuchja říká, že na ni mám zavrčet jako normální pes, ale já raději ječím a tjuchja mě musí zachraňovat.

Málinka: Začínám mít dojem, že elegán není pes. Vůbec se nedorozumívá jako pes – když na mě nějaký dospělák zavrčí, tak hodím zádíčka a třeba si i učůrám. Ale jódlování fakt nerozumím, zní to trošku jako zvuky, co vydává Connie, když si hrajeme, ale je to jiné.

Máli a Connie

Máli a Connie

Míša: Když byla Málina menší, tak jsem ji alespoň mohl vyhodit od její misky a přilepšit si jejím jídlem. Takové štěněcí papání je balzám na duši a nervy podvyživeného, prakticky nekrmeného postaršího seladona, který má pořád hlad. Teď už mám smůlu, tančím u její misky, dělám strašlivě zlého řvoucího psa a reakce – naprosto žádná. Hlava v misce, žere prakticky moje jídlo a nenechá se vyrušit, nejen že nezmizí od misky, ona se na mě ani nekoukne, ani nezaznamená, že tam jsem – je to normálně ponižující. Vydělala na tom Růžena, která se může klidně najíst – protože u dvou misek najednou nezvládnu být.

Máli a Connie

Máli a Connie

Málinka: Je pravda, že krmení je tady poněkud hlučná záležitost. Jedna se klidně krmí a asi půl metru od misky tancuje a huláká šaman – elegán a já fakt nechápu, co vlastně chce. Kdyby chtěl moje papání, tak by to dal asi nějak najevo. I Mimi, která je momentálně asi čtvrtinová než já, mě odežene od své misky, když se chci kouknout, jestli jí něco nezbylo.

Míša: S příchodem nového třídního nepřítele jsem začal zase spát s Růžou v jednom pelechu. Jak říká tjuchja, mé mozkové procesy jsou poněkud složité.

Foto: tjuchja Pavla H.

Pavla H. Neviditelný pes


Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.