26.2.2021 | Svátek má Dorota


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Koně, koně!

Znamenalo někdy v dějinách člověka některé zvíře pro něho víc než kůň? Sotva...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jitur 23.2.2015 15:33

O koních

Moc krásné povídání o koních! V mnohém se asi jejich osudy podobají osudům závodních chrtů. Je to pro nás lidi špatná vizitka...

J. Václavíková 19.2.2015 22:10

Připomnělo mi to tuhle báseň:

FRÁŇA ŠRÁMEK: RAPORT

Na levém křídle a poslední já budu stát, a tušit nebude, oč prosit chci, žádný kamarád - a paty k sobě, špičky od sebe, pro tebe, sne můj divný, pro tebe já budu meldovat.

Hlásím, pane hejtmane, že se mi zdál sen, vojna byla a já ležel v poli zastřelen; a zrovna u mne váš kůň taky pad, nám přáno bylo spolu umírat, to z boží vůle jen.

J. Václavíková 19.2.2015 22:11

Re: Připomnělo mi to tuhle báseň:

To k ránu bylo as, neb měsíc zrud, a váš kůň hlavu zdvih, a zvláštní věc, měl jako já prostřelený břich, a v jeho očích takový styd žal, kdos divil se v nich, kdos se ptal a ruce lomil v nich.

Že louky voní kol a jetely a kvete řeřicha - a on… kůň… což byl vinen čím? má díru do břicha, že na něm seděl kdos, už nesedí a oči vědět chtí, však nevědí a v hrdle vysychá…

Oh, v hrdle vysychá… A chtěl by ržát… že neví, neví proč?:

sluníčko zlaté, což neměl on tě rád - ty už ho nechceš proč? proč necinkne už nikdy podkova, proč nebe v krvi, nohy z olova - hó, toč se, světe, toč…

Hlásím, pane hejtmane, že byl to strašný sen, ty oči zvířete, ty křičely a z důlků lezly ven, křičely na mne, jestli já to vím, proč ležíme tu s břichem děravým - co měl jsem říci jen…?

Z. Lika 19.2.2015 22:19

Re: Připomnělo mi to tuhle báseň:

Na tu báseň si vzpomínám, díky za připomenutí.

Z. Hanča 19.2.2015 20:49

Nádherný článek,

který se mi místy četl hodně těžce. Díky za něj! Měla jste štěstí (a jistě to nebylo jen štěstím, ale i vlastním přičiněním), že jste mohla tolik let prožít s koníky.

Památník koním ve Slavkově jsem neviděla, byla jsem u památníku v Londýně, který je věnovaný zvířatům v 1. světové válce. Jsou tam sochy dvou mul s nákladem, psa a koně, kteří procházejí průchodem ve zdi. Na ní je nápis They had no choice - neměli na výběr.

Měl by být tady (nevím ale, jestli projde) :

https://www.google.cz/search?q=animals+in+war+memorial+london&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=GTrmVP2FNsjhaqzGgNAN&ved=0CCoQsAQ&biw=1235&bih=553

Z. Lika 19.2.2015 22:17

Hančin celý příspěvek:

terý se mi místy četl hodně těžce. Díky za něj! Měla jste štěstí (a jistě to nebylo jen štěstím, ale i vlastním přičiněním), že jste mohla tolik let prožít s koníky.

Památník koním ve Slavkově jsem neviděla, byla jsem u památníku v Londýně, který je věnovaný zvířatům v 1. světové válce. Jsou tam sochy dvou mul s nákladem, psa a koně, kteří procházejí průchodem ve zdi. Na ní je nápis They had no choice - neměli na výběr.

Měl by být tady (nevím ale, jestli projde) :

http://1url.cz/SICf

Z. Jenny 19.2.2015 19:46

Děkuji

za krásné a hlavně pravdivé povídání o koních. Jsem na tom jako Tora, úplně mně to rozhodilo a vzpomínala jsem na všechny ty koně , se kterými jsem se potkala. Tatínek na koni jezdil a tak jsme s bráchou čekávali na jeho příchod a očekávání zda nás vezme do jízdárny.Jezdila jsem na poníkovi i na velkém koni ale dlouho mi to dopřáno nebylo. Bydleli jsme určitou dobu v blízkosti statku a chodila jsem každý podvečer prosit hospodáře, zda mohu odvést koně do stáje.

Miluji koně a vážím si jejich pomoci a za službu,kterou pro lidi dělali a dělají, raději bych je ale viděla volné, ve stádech na travnatých pláních. Paní Evo, pište prosím dál.

Z. Tora 19.2.2015 19:36

Ten článek mě fakt dostal

Uf, to je čtení... půl článku jsem probrečela. Ach jo.

O pomníku padlým koním u Slavkova tu bylo psáno. Stydím se, že mě tehdy tenhle pomník, když jsem ho poprvé uviděla, rozhodil mnohem víc, než ten druhý, věnovaný lidem... Protože ti koně tam nehnali do boje ty vojáky, ale ti vojáci tam nahnali ty koně... kteří o tu válku vůbec nestáli.

Koně jsou nádherná zvířata. Ostatně jako téměř všechna zvířata...

A. Rgova 19.2.2015 19:58

Re: Ten článek mě fakt dostal

To je paní Evo tak krásně psaný.

Jo taky jsem se tím prořvala.

Toro já myslím, že ani ti vojáci o válku moc nestáli.

Taky to nenávidím a ve spoustě literatury se objevuje, že vojáci "snesou líp" smrt kamaráda než koně.

Je to děsný s poslední cestou. Pejska nebo kočku na zahradě pochováš. Co s koníkem? Raději nemyslet. Teda ono se to musí. Ještě živého na jatka nebo zemřelého na pastvě do kafilerie. Asi líp to druhý a našetřit na to. I tak představa transportu z těch našich strání. No nechám toho,tyhle sny nerada.

A. Rgova 19.2.2015 20:01

Re: Ten článek mě fakt dostal

Teď jsem vzpomenula na Baarova Běláčka z Cimbury, z toho jsem měla srdce sevřený stejně jak z mrtvého stromku a jednoho z dvojčat.

M. Crossette 19.2.2015 19:35

Milá paní Evo

děkuji za to, co jste napsala o koních, ale také za to, že jste nás nechala nahlédnout trochu do Vaší minulosti. Vělice zajímavé i když se o obém četlo hodně těžko. Přesto si moc ráda od Vás přečtu cokoliv dalšího.

Víte, právě pro utrpení koní jsem odmítla vidět Spielbergův film "War Horse". Stačily mi ukázky, abych věděla, že nechci vidět vše, čím si chudák kůň musel projít, co si prožíl :(( Ono se sice vždycky na konci filmů se zvířaty píše, že žádné zvíře neutrpělo zranění, ale pak postupně prosakují na veřejnost zcela opačné informace. A u tohodle filmu prý použili asi 14 různých koní, tak jak byl který schopen "zahrát" co bylo právě třeba. Když je ve filmu hrdinou (nebo tma prostě hraje) třeba pes, asi to někteří také nemají lehké, ale u koně mi to přijde jiné. Tam je ve hře ještě jeho jezdec, který koně třeba žene až do padnutí, padá že sedla, protože kůň byl zraněn, zlomil si nohu, sklouzl ze svahu, kutálel se dolů, nebo dělal kotrmelce....možná se to umí kůň-herec naučit, ale je to pro něj jednak nepřirozené, jednak ho to přes všechnu snahu "výcviku" prostě musí bolet. Vždy jsem litovala koně ve westernech (když se jim něco stalo) a to mám tenhle žánr filmů ráda. Ale čím jsem starší, tím více mi to vadí, protože s těmi zvířaty trpím, prostě nevěřím, že to jsou "konští kaskadéři", kteří skončí jen s modřinami.

M. Pajakerryková 20.2.2015 7:59

Re: Milá paní Evo

Maričko, určitě to jsou koňští kaskadéři!! Viděla jsem kdysi dokument a koníci se tam učili padat, aby to vypadalo doopravdy. Taky se učila kobylka takový ten škaredý pohled....a pak ten pád byl ukázaný jako to vypadalo ve filmu....ani herce přece nezastřelí :)

ale máš pravdu, mě to taky nedělá dobře

T. Zana 19.2.2015 18:21

Článek

je dlouhý, ale najednou se při čtení zdá, že je toho málo, námět by vydal na román. Úžasné čtení, díky. A budu doufat, že si ještě něco dalšího od Evy přečtu.

H. Williamson 19.2.2015 18:04

Vzpomnela jsem si na pisen o konich

Skotskou, o skotskych Clydesdale taznych konich a jejich posledni ceste domu. Kapela: The Battlefield Band. Kdyz jsem ji prvne slysela na jednom skotskem festivalu, tak jsem fakt zaslzela. Pisnicka je tady: https://www.youtube.com/watch?v=kKCbJSNNIYY Tomu tezkemu skotskemu akcentu se da tezko rozumet s hudbou, tak tady jsou slova:

http://www.lyricsfreak.com/t/the+battlefield+band/the+last+trip+home_20729600.html

Je to tom, jak Clydesdales byli nahrazeni traktorama, a jdou na posledni cestu z prace domu.

"nekorunovani kralove zeme, navzdory sve vuli a sile jsou jemni jak letni vanek."

M. Crossette 19.2.2015 19:36

Re: Vzpomnela jsem si na pisen o konich

Hanko, hezká písnička, neznala jsem ji.

Z. Jjana 19.2.2015 16:54

Milá paní Evo,

moc děkuji za tento krásný článek. Přeji hodně zdravíčka, dobrých nápadů a těším se na další povídání - o koních bylo nádherné, třeba dojde i na další zvířata.

Můj prastrýc býval na vojně dragounem a často vzpomínal na kobylku jménem Irma. Byla jedinečná, ale nemohla být dragounským koněm, protože by nesložila "vstupní zkoušky." On totiž dragounský kůň toho musel dost umět - musel být bezpodmínečně poslušný, nebát se střelby apod. a hlavně, co Irmě nahánělo hrůzu - nesměl se bát, když mu jezdec v plném trysku mával kolem uší šavlí. Co se s ní ti nejlepší natrápili a pořád se plašila. Strýc to nevzdal. Trávili spolu hodiny po službě a ona si z veliké lásky k němu na tu příšernost zvykla. On jí mohl mávat kolem hlavy čímkoliv a nic. Ale každému jinému vyváděla, až to hezké nebylo. Teprve až po dlouhém přemlouvání slečna začala respektovat i ostatní vojáky. Tak jsem si nějak vzpomněla, i když mi to už dlouho do hlavy nepřišlo.

Z. Lika 19.2.2015 18:31

Re: Milá paní Evo,

Myslím, že každému ten článek vyvolal spoustu vzpomínek. A je krásně napsaný. Paní Evě a všem, kdo ji k nám nasměrovali, znovu děkuji :-)

H. Williamson 19.2.2015 16:20

Pani Evo

Vas krasny clanek o vasi historii s konmi je zaroven i historii casti 20. stoleti. Cetla jsem si clanek vecer pred spanim a pak se mi zdalo o konich, spouste koni, asi i tech vasich. Byli velmi blizko u mne a videla jsem ty jejich krasne kastanove oci.

A. Lex 19.2.2015 14:34

Paní, Evo,

díky za krásné povídání o koních. I já se narodila s jakýmsi zvláštním koňským genem, ač r v rodině městských rodičů. Když jsem byla malá, tak jsem si kolikrát myslela, že mne v porodnici omylem vyměnili. Nakonec se mi podařilo prožít život vedle koní i na jejich hřbetě, prostudovala jsem spoustu koňské odborné literatury a i když už na stáří jsem mimo koňské dění, stále ráda čichám koňský hnůj.

Lidstvo je koním opravdu velmi dlužno. Kde by byl homo sapiens, kdyby nebylo koní? Kdysi někdo moudrý (už nevím kdo to byl, snad to bude někdo vědět ze čtenářů) pravil, že za válek nejvíce trpí koně, děti a ženy. U Staré pošty na Vyškovsku, byl postaven pomník koním padlým ve válkách. Jsem vděčná lidem, kteří jej realizovali! Jsem ráda za zákony, které se i u nás začínají praktikovat, a které trestají týrání zvířat. A jako koňák, který ještě viděl kdysi tvrdý výcvik koní a zacházení s nimi, jsem ráda, že jsem se ještě dožila přirozené komunikace s koňmi (Monty Roberts). Snad už v myslích lidí nebude kůň jen prostředek k přepravě, k práci, ale i vnímavým tvorem.

A. Bytová 19.2.2015 18:32

Re: Paní, Evo,

Alex, prosím, kde přesně je ten pomník?

Z. Yga 19.2.2015 18:52

Re: Paní, Evo,

Našla jsem - je to pomník padlým koním v bitvě u Slavkova.

http://www.veslavkove.cz/spolecnost/pomnik-konim-padlym-v-bitve-u-slavkova.aspx

A. Bytová 19.2.2015 19:04

Re: Paní, Evo,

Děkuju Ygo. Tam by měl člověk chvíli postát, nejen pro památku lidí.

J. Václavíková 19.2.2015 13:40

Mám to štěstí, že můžu jezdit prakticky kdykoliv,

starám se tak trochu o bývalého dostiháka, plnokrevníka. Bydlím na Vsetínsku, holky si tu často pořizují koně vyřazené z dostihů. Já jsem u koní trávila své mládí (po škole), pak jsem měla výpadek, když jsem byla těhotná a s malými dětmi, ale pak jsem zase začala jezdit. Zpočátku to byl nápor, kupodivu hlavně na záda, časem se to srovnalo, teď už se v sedle cítím jako ryba ve vodě. Snad nikde jinde člověk nezažije takový pocit svobody, jako když vám pod zadkem vybuchuje jedna koňská síla. Ovšem k tomu to musíte mít pod kontrolou, to je fakt. Asi proto se učí jezdit jen mladé holky, které z toho ještě nemají rozum. Dospělé ženské už mají obvykle strach. Proč nejezdí kluci, na to mi zřejmě dal odpověď syn, když se pod mým dohledem učil na louce klusat a cválat pořád dokola, aby nejdřív zvládl sebe, než ho pustím ven. ,,Mami, to je nuda. Kdyby aspoň vyhazoval!!!"

Jezdíme tu po okolních kopcích, máme taky pár luk, pokud možno nepříliš kopcovitých, na nichž to můžeme víc rozjet, to si pak užijeme oba nejvíc. Dalo by se říct, že je to prakticky ideální kůň. Relativně dobře zvladatelný, moc nevyhazuje, pokud má před sebou volnou zelenou plochu, je to, jako by startoval na dostihu. Ale jednu kalvárii s ním mívám. S kopce dolů. Každý krok z něj musím prakticky vykopat, domluvy nepomáhají.

M. Sedláková 19.2.2015 13:12

Krásné povídání, které mě pohladilo na duši

Paní Evo krásně se to četlo.

Povídání o tom, jaký život je.

Piště dále.

Míša z Plzně

Z. Lika 19.2.2015 12:09

Na články Evy Dobšíkové

jsem se moc těšila. Budou i další díly. Nevím, jestli sem paní Eva zavítá, každopádně jí moc děkuji. Při čtení to vidím před očima jako film.

Z. Dalmi 19.2.2015 11:00

Mám "řidičák" na koně, umím jezdit

Bojím se to přečíst celé, pak mě to trápí. Ale děkuji za tak pěkný článek o koních. Kdybych mohla, žiju na farmě a mám koně, psy, kočky a chodím v holinách. Jo, to bych moc ráda

Z. Yga 19.2.2015 10:46

Milá Evo,

Smutný a krásný příběh Vašeho života. Děkuji za něj.

Jó koně - vždycky jsem toužila po koni, ale nikdy se mi do života nedostali. Ač z vesnice obklopená všemožnými hospodářskými zvířaty, kůň byl tady nedostatkové zboží. To je můj dluh z dětství, který se už nikdy nesplatí.

Ale pocit štěstí z koní mám už patnáct roků přenesený přes Terku. Dodnes se divím, jak toto děcko, které se bojí snad každého zvířete (bojí se slepic! "Mami, když ona mne jednou jedna klovla.", bojí se našeho Zikiho! "Mami, když on se na mne tak divně dívá!"), je tak suverénní a klidná u koní. A přitom každý úraz, který se jí od deseti let stal, měli koně na svědomí. A nikdy nepovolila - jezdila i se zlomeným kotníkem (:o)) ...

M. Pajakerryková 19.2.2015 12:58

Re: Milá Evo,

jako slepic se bojím taky, majou takové velké zobáky, tak divně se dívají těma očima....určitě to bolí když klovnou....

A. Rgova 19.2.2015 20:07

Re: Milá Evo,

Jojo v tom bočním slepičím pohledu je celá děsivost z klovnutí, přitom klovanec bůhví jak nebolí a popravdě jakživa jsem neměla od slepice modřinu nebo oděrku, jen to lechtání v žaludku ze slepičího čučení a rychlosti zobáku :o)))

L. Bláža 19.2.2015 10:41

Silný článek!

Z koní mám osobně respekt, ale obdivuji je a také lidi, kteří to s nimi umí. Jak je psáno v článku:

"Koně perfektně poznají, co mohou a nemohou od svého jezdce a ošetřovatele očekávat, a podle toho s ním jednají".

Přesně to se stalo mé kamarádce. Ve svém středním věku se zamilovala do koní a jako nezkušená si pořídila vlastního mladého koně, který jí nerespektoval, nebyl vyježděný, ale ona si nedala říct. Několikrát jí shodil a byly z toho ošklivé zlomeniny. Nakonec jí shodil tak, že jí to stálo život.