Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Koně, koně!
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
A. Bytová 19.2.2015 10:26Paní Evo, děkuji za všechny koně. |
|
M. Šilhanová 22.2.2015 7:47Re: Paní Evo, Sem sa pridavam Maťa |
|
Š. Matyášová 19.2.2015 10:22tak jsem si tu poplakala.. ale přesto je to nádhera číst...prostě život ... |
|
D. Ruščáková 19.2.2015 9:17Milá Evo, děkuju za článke plný lásky ko koním a zároveň strašný, protože jste pravdivě popsala, jak zranitelný je kůň v necitlivých lidských rukách. Chvílemi jsem nemohla číst, ale četla jsem... Miluju koně odmala láskou iracionální, tudíž trvalou:)) Jízdárna v Praze byla těžký oříšek a pro mnohé z nás i hpdně drahý špás, byť jsem si zároveň museli odpracovat svých minimálně třista hodin ročně. Nikdy mi to nevadilo. Jezdila jsem, i když jsem nebyla extra dobrý jezdec a tak taky dostávala "nevyvolené" koně. Nevadilo mě to - měli jsme se rádi a i když mě občas některý shodil (drezůrák Lodník mě holt někdy drezůroval:)). Nikdy jsem netoužila po "rychleji, dál, výš", stačilo mi souznění s koněm a dalo mi to moc a moc. Děkuju, že jste napsala a doufám, že to tímto článkem nekončí:)) |
|
|
O. Joklová 19.2.2015 9:16ještě než budu číst protože článek je dlouhý, ale jak jsem tak rolovala dolů k diskusi, tak zajímavý - dám sem tradiční čtvrteční avízo (chicht) i dnes vyšla Vaví 105-ka, takže kdo se chce podívat, je to zde http://www.vave.biz/index.php/105-x148/-2015/377-ne-spokojenost a je co docela zajímavé myslím :-)))) |
|
Z. Vave 19.2.2015 8:30Děkuji Vám, milá Evo, za úžasné počtení. Z každého Vašeho slova je cítit obrovská láska, pokora, úcta a pochopení pro koně, které považuji za "lidské" tvory, stejně jak psy, slony a delfíny. Na koni jsem jela jen párkrát, určitě nejsem žádný jezdec, ale pocit, kdy kůň se stal prodloužením mého těla, je nezapomenutelný a nádherný. Ještě jednou Vám děkuji, Evo, a vítám Vás mezi Zvířetníky. Doufám, že ještě naleznete čas a chuť podělit se s námi o své vzpomínky, kterých jistě musí být mnoho. Přeji všem krásný den. <3 |
|
|
Z. Lída 19.2.2015 9:14Re: Děkuji Vám, milá Evo, I já vám, Evo, moc děkuji za tohle krásné povídání. Vrátilo mne do doby, kdy ještě žil můj muž. Byl velký milovník koní. Na statcích na Kladensku, kde pracoval jako zootechnik, vždycky koně byli. A když ne, dokázal je na vedení vydupat a založit chov. Když se v penzi vrátil na rodný statek (značně zdevastovaný), věděl, že na velké koně už nemá dostatek sil. A tak jsme měli poníky, Shetlandy. Jeden čas i jedenáct kousků-:)). A když už mu došly síly i na tyhle krásné malé koníky, alespoň se angažoval ve Svazu chovatelů SHP. A poznámka na konec: teoreticky jste se mohli na VŠZ v Brně i potkat. |
|
M. Pajakerryková 19.2.2015 8:30jo koně taky zasáhli do mého života. V 17 vrchol blaha lítat s kobylkou po poli. Chodila jsem ke klusákům ale i v sedle jsme se najezdili dostatečně, zvlášt přes zimu kdy se v sulce nejezdí ale koně potřebují pohyb, všeci byli podsednutí a dodnes si pamatuju jak jsem se doma nahřívala ve vaně, abych na druhý den byla fit na další trénink, někdy se stalo, že jsme jezdili i 3 koně, podle toho kolik se nás sešlo. Můj milovaný ryzáček Erot mi visí na obrázku v obýváku. Narodil se 1.3.1993, teoreticky by ještě mohl být naživu Děkuji za krásný článek, celý den budu vzpomínat na ty svoje...a pak si půjdu na ranč pohladit Aslánka :) aby mi nebylo smutno, Aslan je ryzáček a na ty já mám ráda |
|
Z. Inka 19.2.2015 8:23Koně jsou moje velká láska ale bohužel nejsem koňský člověk. Když jsem se z vůle panstva učila na dojičku, měli jsme velmi dobrý jezdecký oddíl. Koně mne fascinovali a ač obézní a nešikovná, na koni jsem se učila jezdit. A i když jsem je milovala, trochu jsem se jich bála. Sice jsem se to brzy odnaučila, ale jezdec ze mne teda nebyl. Navíc jsem jezdila v pondělí a po nedělním klidu byli koníci jak z tekutého stříbra. No a jediná holka s klukama - vždycky jsem vyfasovala nějakého toho méně populárního. Mým častým partnerem byl vysloužilý dostihový anglický plnokrevník Vancouver, který po příchodu na jízdárnu třikrát tryskem oběhl, přičemž mne ztratil hned v prvním kole. Vrátil se pro mne, když vypustil trochu páru. Nebo Celesta, kousavá kobylka - tu jsem fakt milovala asi jediná. Na chalupě vedla jezdecký oddíl naše sousedka, paní učitelka v důchodu a dcera důstojníka a koně v něm byli vysloužilci z lesa, kteří se vyznačovali hubou tvrdou jako kámen. Jezdila jsem na valáškovi Nepálovi, který byl tak strašně vysoký, že jsem se na něj fakt nevyškrabala a nasedala jsem na něj z patníku. Šli jsme spolu na výlet a když už měl toho dost, prostě se otočil a šel domů. Chtěla jsem s koňmi pracovat, ale bohužel se mi nevydařilo. Kupodivu jsem zjistila, že jsem člověk kraví, protože práce s nimi mi přinášela mnohé krásné chvíle a doufám, že jsem jim alespoň trochu usnadnila život v socialistickém zemědělství. Děkuji mnohokrát za krásné vyznání |
|
|
Z. Lika 19.2.2015 16:26Re: Koně jsou moje velká láska Inko, Vancouver byl džentlmen, zasmála jsem se, jak nejdřív upouštěl páru. Ale hlavně že se pro tebe vrátil :-) Díky za hezkou vzpomínku. |
|
Z. Jenny 19.2.2015 19:48Re: Koně jsou moje velká láska S dovolením se připojím, Inko, moc hezké. :) |
|
Z. Xerxová 19.2.2015 6:48hezký den hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp. Úžasné vyznání úžasnému tvorovi, který se jmenuje KŮŇ. Děkuji |
