Je to už delší doba, co jsem se v diskusi zmínila o obnově floridské pláže.

Tuhle část Mexického zálivu jsme poprvé viděli v roce 1989 a pláž nás okamžitě nadchla. Byla široká, bílá jako rozsypaný cukr a přestože byla sezóna, byla skoro prázdná. Nevím, jestli (nebo kolikrát) už tenkrát byla pláž obnovená, ale sami jsme si během dalších let všimli, že se v důsledku bouří a hurikánů tenčí. 

Nedalo se to přehlédnout. Když jsme pláž viděli prvně, nebyl tenhle kus Floridy zdaleka tak populární jako dnes. Za posledních snad patnáct let se zde hotely rozrostly jako houby po dešti. Pobřeží lemují mrakodrapy bytovek (tzv. condos – condominiums), které většina majitelů pronajímá (buď celoročně, nebo v sezóně). Vzniklo i hodně nových super moderních domkových čtvrtí. Tyhle domy byly původně využívány spíše jako letní sídla, ale postupně se do nich majitelé nastěhovali trvale. Dříve zapomenuté pobřeží se stalo vyhledávaným místem a rušno je tam teď téměř celoročně.

K moři to máme dvě hodiny jízdy, po silnici rovné jako pravítko a téměř prázdné. Silnice končí přímo u moře. Dříve, když jsme k moři dojeli, ať jsme odbočili vpravo nebo vlevo, na moře jsme se dívali celé kilometry, výhled byl jen občas přerušen maximálně čtyřpatrovým hotelem. Parkování nebyl nejmenší problém, od auta k moři kousek, co by kamenem dohodil. Časy se změnily a cena pozemků s výhledem na pláž mnohanásobně stoupla. Proto se staví hlavně do výšky a každý volný kousek půdy je velice rychle zaplněn. Pokaždé, když na pláž jedeme, objevujeme nové objekty, které tam třeba před dvěma měsíci ještě nebyly.

Když teď projíždíme centrální silnicí, moře se nám odhalí jen jako krátké záblesky mezi mrakodrapy. Pro zimní procházku po pláži proto zajedeme rovnou kus dál od centra do ještě stále klidných a volných míst. Na koupání a den strávený u moře pak jezdíme do dvou státních parků také kus od centra. Sice se platí za auto, ale parkoviště jsou prostorná, jsou tam venkovní sprchy (na spláchnutí slané vody), převlékárny, stolky, lavice i občerstvení. A jakmile člověk sejde na pláž, je všude stejně krásná. Táhne se do obou stran desítky kilometrů téměř nepřerušovaně.

Takže i na zúžené pláži bylo stále místa dost, pokud člověk nebyl líný popojít pár metrů od parkoviště. Jenže úbytek písku začínal být problém pro hotely přímo u moře. Viditelně se jim zmenšovala pláž pro hotelová lehátka, některým dokonce hrozilo jejich zavření. Kromě hotelů jsou podél pláže i restaurace a soukromé domky, které také začínaly mít moře nežádoucně blízko pod okny.

Možná mnozí z vás o obnově pláží slyšeli, nebo jste to dokonce viděli na vlastní oči. Pro nás to ale byl zcela nový zážitek. Stali jsme se ho svědky při cestě k moři v r. 2004. Překvapil nás hluk, přítomnost bagrů a hromady rezavých rour. Tak jsme zaparkovali, sešli na pláž, přidali se k ostatním „čumilům“ a s velkým zájmem sledovali, co se na pláži děje.

Obnova pláží spadá pod U.S. Army Corps of Engineers (ženijní sbor americké armády) a je to finančně velmi nákladná práce. Její obhájci tvrdí, že vynaložené peníze se městu (státu) v krátké době vrátí živějším turistickým ruchem a růstem cen přímořských nemovitostí. Oponenti jsou naopak přesvědčeni, že jsou to vyhozené peníze, že rozšiřování pláží je sisyfovská práce, protože přírodě se nedá ani poručit, ani ji zastavit.

Rozšířit pláž je svým principem velmi jednoduchý postup. Ze základny v moři, několik kilometrů od pláže se ze dna vysává písek. Rourami nakladenými po dně se vystříká na břeh, kde ho bagry rozhrnou do hladka. Do vzniklého uměle vyhloubeného kaňonu v moři (jeho hloubka je nějak propočítaná) „zapadne“ voda, čímž se zkrátí délka přílivu na pláž. Et voilà! Pláž je zase široká, i když (přesně podle oponentů) pouze na určitou dobu, než bude třeba (podle vrtošivých rozmarů přírody) postup zopakovat. Přiznávám, že přesně nechápu, jak to může třeba jen krátce fungovat, když písek je sypký a moře stále v pohybu. Ale dělá se to už léta, tak asi vědí své a já jsem v úvodu napsala, že můj výklad je velice zjednodušený.

Vystříkaný písek nejprve vypadá jako šedé bahýnko, plné malých mušliček. Ale sami jsme mohli sledovat, že stačil pouze rok na to, aby šedavé bahýnko proschlo a slunce písek ještě více vybělilo. Vlny většinu lehkých mušliček spláchly zpět do moře a pláž byla zase cukrová.

A tady je odkaz na fotky. Foto autorka.

Milí Zvířetníci, venku je na nule, vichřice cloumá komínem a odvážné poupě tulipánu je kdesi pod sněhovou závějí. Věřím, že virtuální výlet do teplých krajin, nejlépe k moři, nám v takovém počasí udělá jedině dobře. A až se z výletu vrátíme, budeme obklopení zeleným jarem.

Přeji všem krásné Velikonoce, v teplé náruči rodiny a přátel. Lika