Z. Jenny 8.4.2020 20:34

Stvrzuji Hřívnatcovi zkušenosti ze sportovního světa. Prožívali jsme něco podobného se synkem. Ten taky vydržel a nakonec zvítězil, když už ti protěžovaní dávno skončili v propadlišti. Konečně, když si excelentní trenér na celostátní úrovni vezme úplatek od rodičů a přitom ví, že synek hrát nikdy ligu nebude,co si můžeme všichni o tom sportu a zákulisí myslet. Podle toho pak vypadají i výsledky.Dobře si jim to nandal, výborně napsáno!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.4.2020 19:01

Milý Hřívnatče, tohle je ten nejlepší článek, který jsem od Tebe četla. Ke konci mi naskočila regulérní husí kůže, tak mě to vzalo. A moc jsem Ti fandila, celému týmu, abyste to dali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 8.4.2020 17:51

Dobře ses za sebe porval. Tak to má být

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 8.4.2020 17:02

Hřívnatče, tenhle článek se ti moc a moc povedle a je jasné, že na takhle "hřejivé vítězství" se čelý život nezapomene. Musel to být úžasný zážitek a zadostiučení !

V dětství jsme doma TV neměli, ale při mistrovství buď v hokeji, nebo krasobruslení nás tatínek bral do jeho firemního klubu či co to bylo, kde TV byla. Vždy se nás tam sešlo víc a sledovali jsme společně. Pravidlům hokeji jsem tedy moc nerozuměla (no lepší to není ani teď) přesto se pamatuji, jak jsem s ostatnímu (co věděli) měla napnuté nervy, když "odvolali brankáře" - a hrála se přesilovka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 8.4.2020 13:36

Škoda že už je to dávno, přišla bych fandit. Jo, není nad to, když se člověku povede srovnat skóre :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 8.4.2020 13:31

hrát srdcem..to je víc než cokoli...chladná profesionalita bere sportu radost.... a pomsta je někdy sladká...i když ji provází krev,pot a slzy...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 8.4.2020 13:07

Tak tohle je super příběh a skvělý čtení! Gratuluju!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 8.4.2020 11:30

Tak tohle jsem četla se zatajeným dechem a ohromným pochopením. Jsem moc ráda, žes to napsal! Že jste to dali, že jste je dokázali porazit, to je pocit, kterej nezapomeneš. A příběh jak do románu pro puberťáky... aneb nikdy nikdy se nevzdávej!

Díky moc!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 8.4.2020 10:40

Jo a je to poučný příběh o vytrvalosti a trpělivosti, která se vyplácí. Dobré do dnešních dnů, díky :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 8.4.2020 10:34

Sugestivně popsáno, a ano, ze života, nejen hokejového. Jsem ráda, že se Hřívnatcovi povedlo srovnat skóre, vyřídit jistý účet. To se do života opravdu hodí. A jsem ráda, že toho "trenéra" neodneslo jeho zdraví, smutných případů je dost, mně nejvíc utkvěla gymnastka Muchinová.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 8.4.2020 7:38

No jo, všechno se dělá "závodně". Proto jsem do osmnácti nesportovala. Brýlatýá vysoká tupozraká holka je totiž prostě k ničemu, tupozrakost vede k neobratnosti a to se v závodním sportu nesmí.Dodnes vlastně sporty nemám ráda. A asi jen proto, že jsme z tohoto pohledu byla k ničemu. A na mém žebříčku neoblíbenosti vedou ty kolektivní, že...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 8.4.2020 6:48

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o)

Často svět "velkého" sportu nechápu. A moc mě mrzí, že řada sportů nejde dělat v určitém věku "amatérsky". Prostě chci mít v oddíle jen ty děti, kteří mají parametry fyzické a psychické na budoucí hvězdy. Ty "obyčejné" - byť nadšené děti nepotřebuji...

• reagovat
• nahlásit příspěvek