PSI: Night u rybníka Buňkov

Deváté setkání Zvířetníků. Akce přinášející vždy velkou společnost psů i dítek i dospěláků. Tentokrát v kempu na břehu rybníka Buňkov. Kousek od Přelouče, skoro uprostřed republiky.

Před odjezdem vyvstalo v mé mysli hodně otazníků. Bude Night snášet odložení v klidu v cizím prostředí hned první den? Bude moci běhat navolno, nebo jeho touha po psích kamarádech bude nesnesitelná a neúnosná? Bude stále stejně přátelský ke všem psům? Nebude skákat po lidech? Bude alespoň trochu poslouchat??

Na místo jsme dorazili až v sobotu ráno. Ubytovali jsme se v prostorném apartmánu, kde jsem hned jednu postel zakryla naší tlustou povlečenou dekou (a Night ihned pochopil...). A šli jsem se pozdravit s těmi, kteří zvířetnili už od pátku. Byli vidět hlavně minipsi. Dáma s culíkem Sissi. Malý chundelatý biewer Ottík důrazně Nightovi vysvětlil, že k JEHO Shelmince se nečichá. Strašliváááá Půdl Nighta zahnala od její boudičky na kolečkách, až mi málem ruka z pantu vypadla, jak chlapec zdrhal.

Až když se na pláži objevila Bubu s Rózou, tak jsem se odvážila mamuta vypustit. Rózička se tvářila nerozbitně a odolně. Nakonec se sice taky trochu bála, ale běhala a hlavně uměla obludě přerostlé uplavat. A přišly další vodomilné černé krásky – velká kníračka Yumma a Anka (i když to už je spíš kráska stříbrná). A taky trojka od Radky – český strakáč Argo, drobný Daník a bílý Šmudla.

Na prvním srazu byla panička jednopsí – s Argem. Za rok později dorazila i s Danem. A za další rok už i se zachráněným jednookým Šmudlou. Nasazené tempo neudržela – devět psisek jí nedoprovázelo. I tak klobouk dolů – jak stíhala sledovat a korigovat svoji různorodou smečku. Argovi se Najt úplně bezpečný nezdál, ale Daník se zamiloval. A usměvavý Šmudla neřešil nic – vlastně řešil, když Najťoun nechtěl oběd, pomohl mu s ním :o)

Na trávníku před apartmány bylo dopoledne velmi rušno – krásné počasí vybízelo ke kávičce u venkovních stolů. Přijeli i „chvilkoví“ hosté. Dede s bíločernou variaci AriBerry, a australanda Najtýýýýý od „křečků“. A australanda byla běhací a hlavně se vůbec nebála. Takže Najt zajásal a nastala honička po trávě, po písku i ve vodě. Myslím, že Iva si toho písku v mokré chlupatici odvezla hodně. To Dede byla opatrnější – a holky k vodě raději nepustila a blackandwhite duo se věnovalo aportování klacků.

A přijelo ještě jedno překvapení – Dalmi s manželem, třema vnučkama a hlavně Sorbonem. Night tak poznal své o trošku menší a o trošku mladší „dvojče“. A kluci si začali hrát. To bylo energie – něco jak malý Temelín. A skákali a přetlačovali se a lítali a blbli. Škoda, že Sorbon po chvíli zjistil, že je Najt ještě trouba troubovatý a začal ho násilnit, by mu ukázal svoji převahu. Najt ho uznával, hezky se kořil – blbec si byl schopen submisivně lehat i v rybníce, až jsem měla strach, že půjde pod hladinu celý... Naštěstí Sorbík brzy zjistil, že touto činností naštve mě i svého páníka a tak se snažil vyjít nám vstříc a neharašit.

A psí společnost doplňovali ještě oba krysaříci - Trhači, čtrnáctiletá puntíkovaná kráska Giny, kavalírky Borůvka s Maceškou, krásná malá zabukistka kníračka, rychleproudící prostorem strakáčka Arinka i další strakáč Denis. A Night už byl trochu unaven, takže mohl být navolno po většinu času. Uchvátila ho Gina, a jeho dvoření se starší dámě moc líbilo. Koketila s ním až do konce pobytu. Jen jednou mi zatrnulo. Když si Night sedal na svůj pelech a ozvalo se pronikavé jeknutí. A on ho nenápadně zezadu očichával Macínek – starší z Trhačů a málem z něho býl výlisek.

Před obědem jsem zavřela Nighta v apartmánu. Kim se ještě došla podívat, jestli je klid – ale Night byl myslím i rád, že musel chvíli odpočívat. Po obědě se zatáhlo. Spadlo pár kapek, ale to nás neodradilo a vyrazili jsme na procházku. Kousek od kempu začínal asi sedmikilometrový žlutě značený okruh k rybníku Nadýmač.

Šli jsme sami. Chtěla jsem, aby si Najt odpočinul. Fyzicky zvládal, ale potřeboval se trochu uklidnit a odpočinout si od psisek. Krásná dubina, rybníky, Opatovický kanál (napájel a udržoval hladiny 250 místních rybníků). Pro nás neuvěřitelně placatý kus světa. Zcela odlišná příroda, než máme za humny.

První, na koho jsme narazili po návratu do kempu byl usměvavý Olinek a oba kerrýci. Paradoxně se přátelil Terry, zatímco Nastěnka prý velké černé psy nejraději svléká z kožuchu... (P.S: panička ji pomlouvala, v neděli ráno na Najťouna vrtichvostila a pozdravila ho mile). A když byla Pája, bylo jasné, že se schyluje k psímu soutěžení.

Zkrátím to. Soutěž neměla chybu. Soutěžilo jen 8 statečných psisek (se 7 páníky – Matylda to zvládala dvakrát). Tři disciplíny – Agility, základní poslušnost, volné číslo. Bavili se hlavně lidi. Já rozložila svým pozadím konstrukci kruhu, neb jsem ho chtěla proskočit kotoulem a nějak jsem se nevešla...

Nacpat dogu do tunelu či kruhu nešlo. A překážky holomek procházel, přece nebude skákat, no ani zvedat nohy, když už je tak unavený. Volnou disciplínu jsme zvolili „kdo je tu největší“ - tam byl totiž bezkonkurenční. Doma sednilehnivstaň dělá rychle a přesně. Tady byl jak zpomalený film. Díky únavě měl zato vzorné odložení. A bylo mu úplně jedno, že odcházím... hlavně že mohl ležet.

Byly velké rozdíly v úrovni soutěžících. Někteří účastníci měli zkoušky z výkonu, někteří absolvovali agilitní či cvičákový kurz, někteří byli metodikou zcela netknutí – ale o to tu vůbec nešlo. Šlo o srandu – a té bylo dost. Pohár zaslouženě získala ta nejstarší – Anka.

Velký dík patří Páje. Za krásné stratovací karty, za obří ceny pro každého účastníka, za perfektní vedení. Drze mi napsala, že pes „při odložení leží křivo“ případně že: „opakuje povel dvakrát „ a taky: „volno na piškot!!“ :o) jó – přísnost musí být. Ještě zmíním soutěž pro děti. Měla stejný úspěch, jako ta psí. Jen na rozdíl od psů se děti účastnily skoro všechny.

Večer byl pravda trochu hlučnější. Metalový koncert zhatil plány na večer u kytar. Na pláži za hradbou apartmánů ale rachot nebyl tak hrozný. Psíci ještě poběhali a my poměrně brzy „zalezli“. Doufala jsem, že psisko až se uklidní, zjistí, že zapomněl obědvat i večeřet. Byl však tak unavený, že padnul a až do rána nevěděl o světě.

Ráno už před šestou jsme byli u rybníka. Bylo krásně. Ledňáček, kačeny, potápky, volavky, rákosníci... živo tam bylo. Po snídani jsme vyrazili obejít rybník – příjemná hodinová procházka. Po návratu jsme ještě nechali Najta poblbnout s psími kámoši, sbalili jsme, rozloučili jsme se... a... za rok na shledanou.

Dík hlavně Sharce. Ostatní nejmenuji – bojím se bojím, že bych na někoho zapomněla. Dík všem psiskům, že byli shovívaví k té naší černé obludě. Udělal mi chlapec docela radost.

Foto: Xerxovi