26.2.2020 | Svátek má Dorota


PSI: Night u rybníka Buňkov

1.6.2015

Deváté setkání Zvířetníků. Akce přinášející vždy velkou společnost psů i dítek i dospěláků. Tentokrát v kempu na břehu rybníka Buňkov. Kousek od Přelouče, skoro uprostřed republiky.

Před odjezdem vyvstalo v mé mysli hodně otazníků. Bude Night snášet odložení v klidu v cizím prostředí hned první den? Bude moci běhat navolno, nebo jeho touha po psích kamarádech bude nesnesitelná a neúnosná? Bude stále stejně přátelský ke všem psům? Nebude skákat po lidech? Bude alespoň trochu poslouchat??

Na místo jsme dorazili až v sobotu ráno. Ubytovali jsme se v prostorném apartmánu, kde jsem hned jednu postel zakryla naší tlustou povlečenou dekou (a Night ihned pochopil...). A šli jsem se pozdravit s těmi, kteří zvířetnili už od pátku. Byli vidět hlavně minipsi. Dáma s culíkem Sissi. Malý chundelatý biewer Ottík důrazně Nightovi vysvětlil, že k JEHO Shelmince se nečichá. Strašliváááá Půdl Nighta zahnala od její boudičky na kolečkách, až mi málem ruka z pantu vypadla, jak chlapec zdrhal.

4 Černé trio

Až když se na pláži objevila Bubu s Rózou, tak jsem se odvážila mamuta vypustit. Rózička se tvářila nerozbitně a odolně. Nakonec se sice taky trochu bála, ale běhala a hlavně uměla obludě přerostlé uplavat. A přišly další vodomilné černé krásky – velká kníračka Yumma a Anka (i když to už je spíš kráska stříbrná). A taky trojka od Radky – český strakáč Argo, drobný Daník a bílý Šmudla.

Na prvním srazu byla panička jednopsí – s Argem. Za rok později dorazila i s Danem. A za další rok už i se zachráněným jednookým Šmudlou. Nasazené tempo neudržela – devět psisek jí nedoprovázelo. I tak klobouk dolů – jak stíhala sledovat a korigovat svoji různorodou smečku. Argovi se Najt úplně bezpečný nezdál, ale Daník se zamiloval. A usměvavý Šmudla neřešil nic – vlastně řešil, když Najťoun nechtěl oběd, pomohl mu s ním :o)

Na trávníku před apartmány bylo dopoledne velmi rušno – krásné počasí vybízelo ke kávičce u venkovních stolů. Přijeli i „chvilkoví“ hosté. Dede s bíločernou variaci AriBerry, a australanda Najtýýýýý od „křečků“. A australanda byla běhací a hlavně se vůbec nebála. Takže Najt zajásal a nastala honička po trávě, po písku i ve vodě. Myslím, že Iva si toho písku v mokré chlupatici odvezla hodně. To Dede byla opatrnější – a holky k vodě raději nepustila a blackandwhite duo se věnovalo aportování klacků.

9 Night s Ginou a Trhači

A přijelo ještě jedno překvapení – Dalmi s manželem, třema vnučkama a hlavně Sorbonem. Night tak poznal své o trošku menší a o trošku mladší „dvojče“. A kluci si začali hrát. To bylo energie – něco jak malý Temelín. A skákali a přetlačovali se a lítali a blbli. Škoda, že Sorbon po chvíli zjistil, že je Najt ještě trouba troubovatý a začal ho násilnit, by mu ukázal svoji převahu. Najt ho uznával, hezky se kořil – blbec si byl schopen submisivně lehat i v rybníce, až jsem měla strach, že půjde pod hladinu celý... Naštěstí Sorbík brzy zjistil, že touto činností naštve mě i svého páníka a tak se snažil vyjít nám vstříc a neharašit.

A psí společnost doplňovali ještě oba krysaříci - Trhači, čtrnáctiletá puntíkovaná kráska Giny, kavalírky Borůvka s Maceškou, krásná malá zabukistka kníračka, rychleproudící prostorem strakáčka Arinka i další strakáč Denis. A Night už byl trochu unaven, takže mohl být navolno po většinu času. Uchvátila ho Gina, a jeho dvoření se starší dámě moc líbilo. Koketila s ním až do konce pobytu. Jen jednou mi zatrnulo. Když si Night sedal na svůj pelech a ozvalo se pronikavé jeknutí. A on ho nenápadně zezadu očichával Macínek – starší z Trhačů a málem z něho býl výlisek.

Před obědem jsem zavřela Nighta v apartmánu. Kim se ještě došla podívat, jestli je klid – ale Night byl myslím i rád, že musel chvíli odpočívat. Po obědě se zatáhlo. Spadlo pár kapek, ale to nás neodradilo a vyrazili jsme na procházku. Kousek od kempu začínal asi sedmikilometrový žlutě značený okruh k rybníku Nadýmač.

Šli jsme sami. Chtěla jsem, aby si Najt odpočinul. Fyzicky zvládal, ale potřeboval se trochu uklidnit a odpočinout si od psisek. Krásná dubina, rybníky, Opatovický kanál (napájel a udržoval hladiny 250 místních rybníků). Pro nás neuvěřitelně placatý kus světa. Zcela odlišná příroda, než máme za humny.

2 Najt s Najtýýýýý

První, na koho jsme narazili po návratu do kempu byl usměvavý Olinek a oba kerrýci. Paradoxně se přátelil Terry, zatímco Nastěnka prý velké černé psy nejraději svléká z kožuchu... (P.S: panička ji pomlouvala, v neděli ráno na Najťouna vrtichvostila a pozdravila ho mile). A když byla Pája, bylo jasné, že se schyluje k psímu soutěžení.

Zkrátím to. Soutěž neměla chybu. Soutěžilo jen 8 statečných psisek (se 7 páníky – Matylda to zvládala dvakrát). Tři disciplíny – Agility, základní poslušnost, volné číslo. Bavili se hlavně lidi. Já rozložila svým pozadím konstrukci kruhu, neb jsem ho chtěla proskočit kotoulem a nějak jsem se nevešla...

Nacpat dogu do tunelu či kruhu nešlo. A překážky holomek procházel, přece nebude skákat, no ani zvedat nohy, když už je tak unavený. Volnou disciplínu jsme zvolili „kdo je tu největší“ - tam byl totiž bezkonkurenční. Doma sednilehnivstaň dělá rychle a přesně. Tady byl jak zpomalený film. Díky únavě měl zato vzorné odložení. A bylo mu úplně jedno, že odcházím... hlavně že mohl ležet.

Byly velké rozdíly v úrovni soutěžících. Někteří účastníci měli zkoušky z výkonu, někteří absolvovali agilitní či cvičákový kurz, někteří byli metodikou zcela netknutí – ale o to tu vůbec nešlo. Šlo o srandu – a té bylo dost. Pohár zaslouženě získala ta nejstarší – Anka.

Velký dík patří Páje. Za krásné stratovací karty, za obří ceny pro každého účastníka, za perfektní vedení. Drze mi napsala, že pes „při odložení leží křivo“ případně že: „opakuje povel dvakrát „ a taky: „volno na piškot!!“ :o) jó – přísnost musí být. Ještě zmíním soutěž pro děti. Měla stejný úspěch, jako ta psí. Jen na rozdíl od psů se děti účastnily skoro všechny.

1 Night s Daníkem

Večer byl pravda trochu hlučnější. Metalový koncert zhatil plány na večer u kytar. Na pláži za hradbou apartmánů ale rachot nebyl tak hrozný. Psíci ještě poběhali a my poměrně brzy „zalezli“. Doufala jsem, že psisko až se uklidní, zjistí, že zapomněl obědvat i večeřet. Byl však tak unavený, že padnul a až do rána nevěděl o světě.

Ráno už před šestou jsme byli u rybníka. Bylo krásně. Ledňáček, kačeny, potápky, volavky, rákosníci... živo tam bylo. Po snídani jsme vyrazili obejít rybník – příjemná hodinová procházka. Po návratu jsme ještě nechali Najta poblbnout s psími kámoši, sbalili jsme, rozloučili jsme se... a... za rok na shledanou.

Dík hlavně Sharce. Ostatní nejmenuji – bojím se bojím, že bych na někoho zapomněla. Dík všem psiskům, že byli shovívaví k té naší černé obludě. Udělal mi chlapec docela radost.

Foto: Xerxovi

Xerxová Neviditelný pes