Je to už hezká řádka let, co si přes „Dumku“ spolu „psaly“ moje dlouhosrstá kočička Penelopa a Smoky paní M. Crossette. Nedávno jsem ve Zvířetníku objevila nové články paní Crossette a pochopila z nich, že kočičky Smoky a Dixie již také nejsou mezi námi, a místo nich jsem objevila fotku bílé krasavice Indy. Vypadá skoro jako Penelopa, ale celá v bílém.

A dnes jsem našla nádherný fotočlánek Zahrada okem digitálu. Ty kudlanky mám na zahradě také, kolibříky bohužel ne. Ale objevila jsem, že mou zahradu zřejmě navštěvují dvě hnědé kozy. Jsou plaché, jak mě uvidí, zmizí někde ve stráni v hustém porostu. Odkud se berou, je mi záhadou.

Moje milovaná Penelopa mě opustila před čtyřmi roky, selhaly jí ledviny ve věku asi 11 let. Byla to moje první kočička a nikdy na ni nezapomenu. Nebyla typická mazlivka, ale dovedla se vcítit do mé nálady a fungovala perfektně jako antidepresivum. Moc jsme k sobě přilnuly.

V té době se kočičce mé kamarádky narodila koťátka, tak jsem si hned jedno zamluvila. Protože jsem měla v té době hrozný kočičí „absťák“ a bez kočky jsem byla nešťastná, navštěvovala jsem koťátka tak dvakrát týdně. Nemohla jsem se dočkat, až budou mé malé Sally tři měsíce a budu si ji moci odnést domů.

Ze Sallynky vyrostla kočička spíše akční, mlující hry, než aby byla mazlivka. Tak se stalo, že jsem jí po dvou letech společného života, naplněného ranními rozcvičkami v podobě házení balónků a jiných zábav, bez kterých bych se brzy po ránu klidně obešla, donesla z první umísťovací výstavy kočiček v Brně (z hodonínského útulku) o rok mladšího bíločerného kocourka Franka, aby ji bavil on.

Sally a Frank

On to sice občas i dělá, nebo ho k tomu spíš Sallynka vyprovokuje, ale spíš je to asi kocour pro mne. Má všech 5P (je to Pěkný Přízemní Přítulný Postelový Povaleč). Přízemní proto, že na rozdíl od Sallynky se nepohybuje po skříních ve výšce kolem dvou metrů, neumí tak vysoko skákat. V tom se podobá nebožce Penelopě.

Sallynka naopak ráda sedá na horních skříňkách kuchyňské linky a pozoruje mě při vaření, proto jí někdy říkám vrchní kuchařka nebo také Sally Sandtnerová podle autorky kuchařské knihy našich maminek.

Sally

Ale dnes, ve věku přes 4 roky, už to také není to divoké kotě, které se po tapetě vyšplhalo na dveře a tam se procházelo po jejich horní hraně jako akrobatka. Ale na skříně v obývaku jsem jí dala polštář ze starého gauče, tak tam má měkké poležení. Občas tam i spí, nebo pozoruje dění dole pod sebou.

Frank tu teď leží vedle mě v křesle a kontroluje, co píšu. Prý mám tu krásnou bílou Indy pozdravovat, zavrněl na mne. A jestlipak má také kočičí kamarádku či kamaráda? Sally neříká nic, protože v těchto tropických dnech i jí dochází elán, leží na gauči packama vzhůru a ani se nehne. A to jsme na dovolené ve Znojmě, v celkem chladném domku, který jsem dědila po tetě.

Zahrada ve Znojmě

Třeba se Frankovi a Sally Indy také ozve, tak jako si její předchůdkyně Smoky psala s Penelopou. Ty jsou teď už někde spolu v kočičím nebi, a nám, jejich lidem, zbývají vzpomínky.

Na zahradě ve Znojmě mě také navštěvuje plachá bílá kočička, dala jsem jí jméno Líza. Zvykla si chodit tak dvakrát či třikrát denně na jídlo, ráno už čeká před domkem. Asi má někde koťata, před třemi týdny nápadně zeštíhlela. Ale má je dobře schovaná, možná prý až v jiné zahradě.

Neviditelný pse, pokud by paní Marička Crossette chtěla naši mailovou adresu, že jim ji štěkneš? My jsme tu její někde za ta léta ztratili změnou počítače, zaměstnání a odchodem do důchodu, a ta naše je také už jiná než za časů Dumky.

Sally a Frank ve Znojmě

Foto: autorka. Další fotky Franka i Sally najdete zde na Rajčeti.