Ahoj, všem, tak to jsem zase já, Ferdinand, Ferda, Ferdýsek, Pucin, Pucíšek, ale někdy taky Poděs, Ďáblík… Prvně jsem vám o sobě dal vědět krátce poté, co si mne moje lidská máma přivezla domů. Od té doby už uteklo víc než 12 měsíců, takže jsem už oslavil i své první narozeniny. Když jsem žil ještě v U. H., v mé první rodině, hezky se o mne starala moje první malá panička; vím, že mne měla (a má) moc ráda – máma mi totiž tu a tam o ní vypráví, nebo předá vzkaz... a stejně tak dává zprávy o mně jí.

Takže, co bych vám to vyprávěl já – prostě vám sem jen některé ty hlášky zkopíruji:
Podzim roku 2021

„Milá D., Ferda hezky, ale hlavně rychle, roste. Je opravdu moc milý. S mými čtvernožci vychází vcelku dobře. Asi nejlépe s černou Terezkou. S druhou kočičí holkou Čin Čin je to trochu složitější, ale ona se straní tak trochu vlastně všech. Když už má pocit, že Ferda překročil pomyslnou čáru přiblížení, zasyčí a uklidí se jinam. A Ferda určitě ví, že sphynx Orry je taky kluk, stejně jako on sám. A možná že si poměřují síly, jako kdože tu bude pánem, nebo je to jen hra. Občas Orryho přepadne zezadu, skočí mu na záda, obejme tlapkami okolo krku a naoko ohryzává ouška, někdy ho zase chytá za ocásek. Orry většinou drží. Když už je toho moc i na něj, malinko to Ferdýskovi vrátí. Ale neboj, dávám pozor, kdyby to bylo drsnější, tak kluky od sebe rozdělím.

Prozatím, pokud musím být v práci, Ferda je sám v ložnici, ostatní v obýváku. Možná je mu tam trochu smutno, ale zase nehrozí žádný malér, kdyby se náhodou mezi sebou nepohodli. A jak vychází s psím westím klukem Quicksem? Zprvu se, když se k němu Quicks přiblížil moc blízko, Ferda celý naježil a syčel. Zjevně si pamatoval, že se s ním vaše psí holky kamarádit nechtěly. Ale postupně poznal, že mu Quicksík nic neudělá, a dokonce když u nás byla na návštěvě i westí holka Cheny, tak se Ferda definitivně přesvědčil, že i s dalším westíkem může být kámoš. Už se naučil i vylézt na kočičí strom, dokonce až úplně nahoru, pod strop, občas i na některém posedu usne a spinká...“

Srpen 2022

„Ahoj D., Ferda už je pěkně veliký kluk! Váží 5 a půl kila. Taky už oslavil své první narozeniny. Je stále velký neposeda. Nic před ním není jisté – opravdu nic. Představ si, že jsem tuhle nechala v předsíni v tašce energy drink v plechovce. No a druhý den koukám, kolem tašky mokro – ten kočičí rošťák prostě plechovku prokousl – i když ho na ní nic nemohlo lákat?! Nedávno zase pro změnu vytáhl z koše plastový květník s hlínou (od uschlé kytky) a donesl si ho do obýváku na gauč.

Každou chvíli prohání buď Čindu, nebo Orryho. Ale někdy ho naopak prožene Quicks – to pak bývá úplné rodeo. Proletí oba kolem jak kulový blesk. Rád sedává na parapetu okna a pozoruje cvrkot dole na ulici. Je to zvědavec, tak mi asistuje u mytí nádobí; chodí pozorovat pěnu v napuštěné vaně a sedá si na její okraj. Když krájím maso a náhodou se mu povede kousek ukrást, to se z něj pak stává dravá kočkovitá šelma se vším všudy – naježí se, maso v tlamce raději ještě přežvýkne a pro jistotu vrčí, aby se snad někdo nepokusil ho o ten kousek dobroty okrást.

Ferda na oblíbeném sedátku

Rád skáče na nábytek, no a při tom se mu občas povede zavadit o obrázky na zdi, naštěstí zatím se žádný pádem na zem nerozbil. K prvním narozeninám dostal Ferda plyšovou lamu. Tedy původně jsem ji měla připravenou s dalšími věcmi v dárkové tašce pro vnučku ke Dni dětí. No, ale Ferdovi učarovala – takže nakonec je jeho. Tak to je asi od nás z Prahy zatím vše...“

Září 2022

„Z Ferdy je pořádnej kocour, je to macek! D. představ si, co se mi nedávno přihodilo. Krátím si tu a tam čas háčkováním deček a háček, klubíčko a rozdělanou dečku mívám v igelitovém sáčku. Ten jsem před spaním odložila mezi věci na tvoření drobných dekorací, na konferenční stolek. A šli jsme všichni spát. Ráno jsem háčkování hledala, no a myslela jsem si, že už musím mít ale opravdu pořádnou sklerózu – vždyť jsem byla přesvědčená, že háčkování leží na stole mezi věcmi. Ale neleželo.

Ferda předlouhý

Neleželo ani na zemi pod stolkem, ani kolem... pak jsem si šla ještě pro něco do ložnice. A koukám, na posteli leží kus igelitu, tak po něm hrábnu a co nevidím, kousek příze, klubíčko, dečka – takže úplně sklerotická nejsem :-). To jen Ferda si všiml na stole šustivého igeliťáku, no a byl jeho, ukořistil ho a schoval pod peřinou v ložnici... No, někdy k těm jeho rošťárnám, tak trochu pomůžu sama, když věci hned neuklidím, kam patří – takže občas na zemi končí obsah tašky, rozmotané klubíčko příze, prokousnutý pytel s granulkami... Ale vcelku je Ferdík moc milý, i když je to takový malý/velký poděs :-)...“

Ferda zvědavý

Tak vidíte, i když mámu občas vyvedu z míry, má mne ráda. Zrovna teď koukám z jedné „houpačky“ kočičího stromu, kterou jsem si oblíbil pro lenošení, a je mi opravdu fajn. Posledně, když jsem zase rošťačil, máma se optala, jestli bych se k těm svým lumpárnám uměl přiznat? No, nějak moc se mi do toho nechce, ale jo, tak vám na sebe něco prásknu sám: prostě, i když máme doma strom na škrábání od země do stropu, vrbu s krásnou hrbolatou kůrou a já si na kmeni drápky brousím, drásám sisal, kterým je kmen tu a tam opletený – tak mi to stejně nedá, abych to nezkusil i vedle na noze od gauče. Hrozně mě to láká, i když vím, že tam bych škrábat neměl. Víte, ono když to takhle půjde dál, z té nohy zbydou malé třísky a nakonec mi stejně na broušení drápků zůstane „jen“ ten strom.

Takhle se může zdát, že jsem opravdu hrozný poděs. Jenže ne vždy je všechno takové, jaké se zdá být. No podívejte se například na tohle: napadlo by někoho z vás dávat na parapet okna kytky a všelijaké takové hlouposti, prý dekorace – když se z okna tak báječně kouká ven? Teda v obýváku – tam je parapet volný, to musím uznat. Ale v ložnici? Ať se pak nediví, že ty květníky spadly, no…

Ferda asistuje Quicksovi při koupeli

Tuhle v noci jsem mamku vzbudil, ach jo, nedal jsem si pozor a s těmi tvrdými nudličkami – prý špagetami – jsem moc rachtal, když jsem si je podal z linky a odnesl do ložnice… A víte co? Vzala mi je…

A před pár dny, to se jí už vůbec nelíbilo, když jsem si schoval pod peřinu do postele hadřík z nádobí – no teda, byl trochu mokrej, to jo, ale co má bejt?

Prostě občas zlobím, ale to asi každej, nejsem určitě sám. A stejně vidím, že mě má ráda. Na druhou stranu, když mne zavolá, většinou opravdu přijdu. A když na mne „zasyčí“, „prskne“, tak hned přestanu lumpačit a klidím se (to jsem odkoukal od westích holek – taky mne pak jako pejsky chválí, že jsem šikovný, šikulka, hodný kocour).

Teď si trochu schrupnu. Zase někdy se vám ozvu, mňau...

Ferda v. p.

Foto: Jitur. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.