Široká veřejnost to neví a vlastně vědět nemůže, ale nejdůležitější částí zimního stadionu je pro hráče ledová plocha. A to nemyslím tak, že by to bez ní nešlo. Myslím to tak, že není led jako led. Civilista si řekne, že led je prostě zmrzlá voda. Mezi mantinely se hadicí napustí voda a je to, co víc řešit. Velká chyba lávky. Led pro hokej je alchymie.

V článcích minulých, respektive pod nimi, se v komentářích hojně objevovaly (děkuji za ně) vzpomínky na hokej na rybníku. Za mě je hokej na rybníku pod nebem nejnádhernější moment, jaký se dá na bruslích zažít. Jasně, něco vyhrát je asi euforičtější, ale hokej na rybníku je esencí téhle hry. Je to základní stavební kámen (nebo kra?) našeho sportu. Wayne Gretzky, Gordie Howe a spousta dalších začínala právě na rybníku.

Ale z hlediska kvality ledu není rybník nic moc. Pokud už se podaří, že voda zamrzne narovno a není hrbolatá, stejně je výsledný led křehký (to znamená, že ho brusle hodně ničí, ne že se propadnete), štípavý a rychle se na něm tvoří vrstva sněhu. Na druhou stranu, možná díky tréninku na rybníku byli výše zmínění tak dobří. Nic totiž není lepším cvičením na kontrolu puku, než když vám věčně přeskakuje, kutálí se a kradou vám ho po rybníku běhající psi.

Led na zimáku se tvoří dlouho. Několik dní (podobně dlouho po sezóně trvá jeho rozpouštění). Základem je výkonný chladící systém. Systém trubek, zalitých do betonu, kterými proudí ve starších případech čpavek, v modernějších jiná chladící kapalina. Na zmíněný beton se potom nanáší voda a to po vrstvách. To se dělá tak, že se na rolbu dá něco, co připomíná trysky vozu na čištění ulic. A rolbař jezdí dokola, znovu a znovu a po tenoulinkých vrstvičkách nanáší vodu.

První vrstvy tvoří voda s jistým podílem soli. Sůl je zde proto, aby výsledná spodní vrstva měla nižší bod mrazu a lépe tak vedla mráz k vrstvám vyšším. Ledová plocha má totiž okolo 10 centimetrů na výšku. Pokud je led moc tlustý, chlazení ho nezvládne a led se bude na povrchu potit (a puk nebude klouzat). Pokud moc tenký, praskne.

Po určité době přichází barvení. Ne, to co vidíte ve výsledku jako bílý led, opravdu není jeho přirozená barva. Celá plocha se potře bílou barvou, potažmo se barvy docílí položením jakýchsi tapet. Stejným způsobem, tedy barvením či pokládáním šablon, se na ledě vytvoří čáry, kruhy, logo klubu, případně loga sponzorů (a že jich občas je). Je to ideální práce pro perfekcionisty, protože to zahrnuje spoustu měření, rýsování a pečlivého malování, aby čáry byly přesně na svém místě a podle pravidel. To vše se překryje dalšími vrstvami.

A máme led. Dokonalý, chtělo by se říct. Další omyl. Čerstvě vytvořený led je, nelze to říci jinak, na hovno. Právě proto, že ho tvoří spousty tenkých vrstev, nový led se rád štípe, zbrušuje a obecně se na něm špatně hraje. Až neustálým rozbruslováním a opětovným rolbováním se vrstvy promísí a proloží a led je pevný, podrží nůž brusle při ostrém oblouku, puk po něm správně klouže a nedělá tak příšerné zvuky.

Abych vám to ilustroval, tak čerstvě udělaný led má strukturu asi jako listové těsto (po upečení). Když do něj říznete sebeostřejším nožem, drobečky jsou všude. Ten „promíchaný“ led je jako kynuté těsto. Při zakrojení se nedrolí, nůž v něm krásně drží. Tenhle proces zpevňování trvá přinejmenším týden, kdy na ledě od rána do večera někdo bruslí a nadává.

Pokud se vám to pořád zdá vlastně jednoduché, tady je ta alchymie. Kvalita ledu závisí nejen na jeho tloušťce, ale i na teplotě jeho (výkon chlazení), teplotě v hale, tvrdosti vody (třeba na Kladně mají přímo na stadionu změkčovací mašinu) i na jeho každodení úpravě. Je to opravdu alchymie. Krasobruslaři potřebují led měkčí (o něco méně zmrzlý) kvůli těm svým kudrlinkám, hokejisté tvrdší, protože ho se svou vahou a tvrdostí daleko víc zatěžují, a curleři absolutně hladký (opravdu jako zrcadlo).

V jednom z předchozích článků jsem psal, že cokoliv řekne hokejista na účet ledu, ať už je pod vašima nohama, nebo ve vaší sklenici, prostě mu to věřte. Za svůj život u hokeje jsem objel odhadem 50 zimních stadionů a každý má led trochu jiný. Na každý led se taky jinak brousí brusle, ale to by bylo na samostatný článek. Jak vidíte, je to umění. A poměrně zásadně ovlivňuje hru, protože je po čertech rozdíl, jestli vám puk klouže rychle nebo pomalu.

Proces výroby ledu krásně vidět ve dvouminutkovém videu na tomto odkazu.