3.4.2020 | Svátek má Richard


Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 76, poslední: 20.2. 2020 13:37, přehled diskusí

Z. Jitur 20.2.2020 13:37

Tohle není nikdy zbytečné povídání...

J. Hlavsová 17.2.2020 20:09

Tak své problémové zkušenosti jsem tu popsala, když jsem v rámci představení své smečky psala o Koře:

tak do věku dvou let to fungovalo. Korinka chodila na volno, mezi psy, mezi lidi, na nádraží, do vlaku, do velkého města. Ovšem puberta to změnila. Patrně se probudily honácko-lovecké vlohy, takže se začala prát s jinými psy a v polích si žádný lyžař, cyklista nebo běžec nemohl být jistý, že kolem něj najednou nezačne s řevem skákat strakaté pometlo a nebude ho chtít buď zahnat do nějaké ohrady nebo zastavit, udržet na místě počkat až se dostaví páník a zastřelí. Marně jsem ve většině případů na zadrženého volala, ať zůstane v klidu, že pes se ke mně vrátí. Jakmile mi totiž začali spílat, Kora to vyhodnotila jako nebezpečí a začala mě chránit. Kora je široko daleko jediným zástupcem svého plemene, občas dostanu otázku, v kterémže útulku jsem našla takové potrhlo strakaté. V jedné odborné stati jsem se dočetla, že díky přikřížení rudého vlka se u některých jedinců extrémní plachost a nedůvěřivost zděděná po vlku nepotlačí. A na mě zřejmě připadl takovýto jedinec.

A. Javůrek 17.2.2020 16:27

jsou psi co je jejich majitele zkazili, ti psi jsou permanentne agresivni... . A ty kdyz pak nekde potkate tak po vas jdou. Ano, primarne je to chyba majitele, ale z pohledu napadeneho je to napadeni BEZDUVODNE.

E. Žampachová 17.2.2020 16:18

To je výživné téma. Do psí hlavy člověk nevidí. Psí chování má (až na výjimky úplně psychicky zlomených psů) vždy svůj důvod. Druhá věc je, že skoro žádný nepejskař a jen méně než polovina pejskařů svému psovi rozumí. Přibývá nevychovaných psů, senzacechtiví novináři rozdmýchávají hysterii. Těžko hledat chybu jen u jednoho. I když mám psy dost vychované, občas se někde motají, občas si chtějí s někým, kdo nemá pochopení hrát (i když ony poznají lépe, že ten člověk je na nic). Ale snažím se být ohleduplná a průšvih jsme neudělali. Problém běžců a cyklistů je, že mohou spouštět lovecké chování, což není agrese. Ovšem zakousnutí lovecké od agresivního se neliší. Rychlý pohyb může psa vyprovokovat i dobře vychovaného psa, který to jen vyhodnotí jako hru (ten nekousne, ale vyděsí nebo potlape. ) Děti je kapitola na samostatný článek a cyklisti, kteří maji vždy přednost (na cyklostezku nechodíme) a čekají, že když oni jedou, tak si stačím chytit psa během zlomku vteřiny rychlostí, blížící se rychlosti světla jsou na další kapitolu. Zvonek na kolo není in.

Takže trocha etologie je užitečná. I pro pejskaře. Psala jsem pár článků do Pes přítel člověka. Bohužel je asi nejde přetisknout.

Ś. Svobodová 17.2.2020 16:13

Chovám psy čtvrtstoletí. Nejdůležitější je socializace. Říkám to dokola všem majitelům našich štěňat. I vesnického psa je nutné brát jako štěně do města, na cyklostesky, do psích parků. Pak ho běžec ani cyklista nezajímá. Pokud ho zajímá, je třeba odvést psí pozornost jinam. A neškubat vodítkem.

E. Žampachová 17.2.2020 16:23

Na cyklostezku pes podle většiny vyhlášek nesmí, nebo jen na vodítku do délky 1,5 m. To ho neodnaučí. Ale příměstské oblasti jsou cyklistů (alespoň u nás) plné. Je fakt, že když to pes zná, neřeší to. Ale hlavní věc je, mít vybudovanou se svým psem důvěru a rozumět mu, umět ho číst. Když mi pes věří, nejprve se podívá, co já na to. Když to neřeším já, naše holky taky ne.

E. Zvolánková 18.2.2020 7:42

Evi, moc hezky jste shrnula celé to, co jsem se snažila tím článkem sdělit. Ty Vaše v PPČ bych si strašně ráda přečetla. Máte je někde archivované, třeba k poslání mailem?

E. Žampachová 18.2.2020 8:10

Napiš mi na mail (Tykám, protože to je na Zvířetníku zvykem). Mail má určitě švagrová nebo je na stránkách.

E. Zvolánková 18.2.2020 9:58

Výborně, napíšu a moc díky :-)

A. Zemanová 17.2.2020 13:59

Tohle je vždycky téma, které přinese bohatou diskusi. Obecně je to o vzájemném respektu a vzájemné ohleduplnosti, ale i toleranci.

Ještě v Modřanech vedl (stále vede) rokličkou nad potokem asfaltový chodník-cesta, stezka. Byl to lesík a byl tam tudíž ze strany od silnice zákaz vjezdu všech vozidel, tedy i kol. Těch tam ale jezdilo dost, protože cestou se dalo dostat na jednu stranu na Libuš a na druhou dolů k Vltavě. Cesta také vedla mezi dvěma sídlišti, v každém z nich byla škola a hřiště pro děti. Bylo to oblíbené místo pro matky s kočárky, pejskaře, důchodce, zamilované, puberťáky, běžce, cyklisty a žel bohu občas i pro jezdce na motorkách, ba i nejedna honička auta s policajty tam byla zaznamenána.

Většinou jsme se tam všichni srovnali, pokud se nenašel řítící se blb na kole, příliš ječící a pobíhající děti, strkající do kohokoli, neukáznění pejskaři či rozhořčení lidé všeho věku, kterým byli všichni ostatní na cestě protivní a nadbyteční a kteří dokázali okopávat a lát komukoli.

Už před lety jsem psala, že už do školky a pak do školy by měli přicházet lidé se psy, vysvětlovat a ukazovat dětem, jak se mají ke psům chovat. Stejně jako se děti učí chovat se správně na dopravních hřištích.

Ve městech je moc lidí i psů a je nutné se chovat tak, aby se všichni podělili o volný prostor. Naše Anka nesnášela cyklisty, i když je tolerovala přece jen víc, než Píďa. Která stála na trávníku a ječela na kola, případně náznakově za nimi "běžela". Ona neběhala ze zásady a myslela si zřejmě, že je to něco neslušného, k čemu je třeba se vyjádřit.

Z. Janaba 17.2.2020 15:00

Já se ráda podělím o veřejný prostor a když situaci vyhodnotím jako nelibou, stáhnu se. Ovšem jsou jedinci, kteří mají pocit, že jsou v dané situaci jaksi vyjímeční a vyžadují od ostatních ohledy. Viz kojící matka, viz paní, která z dálky křičí, moje fena hárá, jděte jinudy! Na což odpovídám, můj pes nehárá a pokračuji v cestě. Viz holčička desítka, která potměšile oznamuje, já mám alergii (heč!), na což vlídně odpovím, to je smutné, tak si přejdi na druhý chodník.

Jsem netolerantní? Ne. Jenom nemám hárající fenu ani alergii. Problém není můj, je jejich a v dané situaci ho můžou bez problému vyřešit. Pokud ne, jsem ochotná jim pomoci ho řešit. Tak :-) !

Z. Lika 17.2.2020 15:22

Tedy je fakt, že se mě jednou pokoušela vykázat paní z vagonu metra, když si všimla, že nesu přepravku - v tu chvíli sice prázdnou, ale ujistila se, že v ní někdy byla kočka. A ona má alergii! Tedy nevystoupila jsem, ale počínala si velmi vehementně. Mně už je na stáří dost věcí jedno, takže jsem počkala, až - jestli - se opravdu osype.

T. Zana 17.2.2020 15:36

Liko :DDD

Jinak máte obě samozřejmě pravdu, je to o toleranci, resp. někdy o jejím ukrutném nedostatku...

T. Zana 17.2.2020 15:36

Nikoliv obě, ale všechny tři :-)

E. Žampachová 17.2.2020 16:25

Ano, pokud slušně požádají, stáhnu se a ohleduplně uhnu. Jinak je to jejich problém. Já mám psy vychované.

E. Zvolánková 17.2.2020 13:25

To jsem netušila, jakou tu rozpoutám "divokou" diskusi :-P Jak jsem ji celou pročetla, koukám, že se opravdu stanou i zcela "hloupé nehody", které předem nikdo nepředpokládá (viz. s tím dopisem a pošťákem, ale je fakt, že pes s paničkou pro dopis chodit taky nemusel). A s těmi cyklisty a jim podobnými, to je téma samo o sobě. Všem účastníkům provozu by obecně prospělo mnohem více tolerance k těm druhým. Cyklistům by se nic nestalo, kdyby zazvonili, než někoho předjedou či objedou, chodci by zas nemuseli chodit roztahaní po celé šířce komunikace. Musím říci, že s cyklisty mám nejvíce negativních zkušeností, s těmi běžci sice málo, ale teď nová taky špatná. Běžel za námi pán, Eda byl načuchaný přede mnou. Tak si ho volám k sobě, přiběhl, připla jsem na vodítko zrovna ve chvíli, kdy nás ten chlap doběhl.Ufuněný, zpocený. Eda už na vodítku si dovolil trochu zavrčet - prostě chlap byl pro něj nadupaný zhmotněný testosteron, který ho znervózněl. Zřejmě cítil, že já z pána taky nejsem úplně v klidu, jak za námi rychle přifuněl.A chlap se najednou otočil, vrátil se a sprdnul mě, že jsem bezohledná, když si dovoluju pustit na volno psa, který je takto agresivní.Bouchly saze a odvětila jsem stejně hnusně, že jestli si nevšiml, tak jsem si psa zavolala k sobě mnohem dříve, než nás vůbec doběhl, abych mu právě uvolnila bezpečnou cestu a že být bezohledná, jak tvrdí, mohla jsem psa nechat běhat volně dál a nechat ho ať si situaci vyřeší po svém. Zajímavé bylo, že zatímco já naštvaně mluvila na pána, fousisko stál vedle mě a byl úplně ticho :-D.Viděl, že to řeším já a on nemusí. Chlap kupodivu trochu vychladl, protože asi očekával omluvu místo opozice, a pak odfuněl pryč. Fousisko na mě koukl tak, jako by říkal "dobře ty" :-D

Z. Iva 17.2.2020 13:41

Jednou jsme šli se psy na procházku. Polňačka, kolem dva lány polí, psi na volno, čmuchali si na poli myšičky. Na obzoru dvě ženské, které začaly ječet, že si máme ty psi připnout, že ony se bojí. Psům byly zcela šumák, hrabali si díry tak padesát metrů od cesty. Ty jezinky začaly znovu ječet, že se bojí. Na to jim chlap odvětil, že on se bojí jich, zavolal psy a volným krokem kolem těch dam přešel, psi navolno, ani si jich nevšimli. Ale bylo to dráma, kdyby normálně prošly, tak o nich nikdo nevěděl.

A. Bytová 17.2.2020 13:13

Ještě k té kojící běžkyni.

Na restaurační zahrádce v parku kojila mladá paní dítě. Pod židlí jí proběhlo štěňátko, pár měsíců, sotva se ještě batolilo, zabloudilo tam z parku.

Následoval hysterák - pééés! pééés!, kojím!!!, tady nemá pes co dělat, atd. Nějaký pán jí poměrně vlídně řekl, že v hospodě nemá co dělat ani kojící matka. Mňo, to jsem ještě nezažila, ječela, dupala, až sliny jí vzteky kapaly. Mimi se rozeřvalo, tak nevím co mu víc ublížilo, jestli ten řev nebo štěně pod židlí.

Z. Iva 17.2.2020 13:42

Nj, příslušnice laktační ligy s vykojeným mozkem...

L. Dočekal 17.2.2020 12:56

Jedna paní šla s dítětem po chodníku,dítě jelo na malé plastové tříkolce.Z nezavřené branky vyběhl pes (vlčák) a dítě vážně pokousal.Proč to tedy ten pes udělal,proč zaútočil na dítě mimo svůj rajon.Drkotání koleček po dlažbě chodníku,nebo co jej k útoku přimělo.?

E. Zvolánková 17.2.2020 13:30

Jak může někdo říci, že "už to bylo mimo rajon psa"....Ten pes si to zřejmě nemyslel. U nás v ulici mají jedni lidé rotvajlera, který za svůj rajon považuje i okolí do 100 m od domu. A jim se často stávalo, že nechávali otevřená vrata a pes si to hlídal kolem. Mně jednou málem pokousal předchozího psa a našemu sousedovi málem vnučku. Je to vše o lidech. Ale ten pes důvod evidentně viděl. Hlídal. Nikdo mu nikdy nevysvětlil, co má a co nemá hlídat, tak hlídal vše, co považoval za nutné.

L. Dočekal 17.2.2020 15:11

To dle Vás znamená,že ten pes byl nebezpečnej všude,kde se vyskytnul.Samo,že to byla vina majitele,že pes mohl na ulici.Ale to nevysvětluje proč na dítě zaútočil,když autorka článku píše,že pes bezdůvodně zaútočí.Ano,on nějaký důvod měl,asi opravdu drkotávý zvuk koleček,jiné vysvětlení není.Možná jen špatná výchova,nebo i špatné zacházení.

E. Zvolánková 18.2.2020 7:35

Ano, nevychovaný, špatně či úplně nesocializovaný pes je potenciálně nebezpečný všude. Pokud kousne, vždy má důvod, ale bohužel ho někdy holt zná jen on sám. Každopádně skutečný viník má dvě a ne 4 nohy....

A. Zemanová 17.2.2020 13:42

Naše Anka (kříženec středního knírače) už někdy od jedenácti čím dál hůř viděla. A čím hůř viděla, tím víc se bála a reagovala štěkotem na kufry na kolečkách, ale i na odrážedla, zejména když přijížděla zezadu. Pes asi ten zvuk vnímá nejen jako nepříjemný, ale i jako nebezpečný.

Z. Fogyn 17.2.2020 10:43

Co sdělí pes, než kousne. Pošťák chce předat několik tiskovin, pes sedí poslušně u nohy majitele, přestože pošťák se mu hrubě nelíbí. Žena v meziprostoru přebírá listiny a jedna obálka jí vypadne. Bleskově reaguje a zachytává ji ještě nad zemí. Totéž pes, chňap a zuby statného rotweillera prokusují oděv i ruku ženy. Té, kterou vždy ochraňuje a ctí. Pozoruhodné bylo následné chování psa.

I neznalý okamžitě poznal, že to tak nechtěl, omluvu, pokání i prosbu o odpuštění.

Z. Lika 17.2.2020 11:37

Leknutí, nervozita...? Pošťáky nemají psi obecně rádi. Pokud lze zjistit, že za dveřmi je opravdu pošťák, nechala bych psa v kuchyni. Paní je mi líto a psa taky.

Z. Fogyn 17.2.2020 17:11

Upřesnění. Pošťáka potkali na ulici blízko domu. Pes kvalitně vycvičený sedl u nohy pána, pošťák se zastavil před nimi a žena vyšla naproti k němu převzít poštu. Bohužel obálka padala směrem ke psovi a ten aniž opustil místo instinktivně po ní chňapl a jeho zuby se potkaly s rukou ženy pohotově zabraňující pádu na mokrou zem. Prostě smůla.

V příběhu bych zvýraznil následné chování toho psa, beze slov po zbytek pobytu tam, dával najevo lítost, smutek, omluvu, dokonce pokusy o "ošetření" zranění, které nechtíc způsobil. Jako myslící bytost, uvědomující a pamatující si nešťastnou událost.

Z. Fogyn 17.2.2020 10:38

Strážný se vracel z poslední obchůzky se psem, loudali se a pes se už viděl v kotci. Rychlejším krokem je předešla postarší žena, znuděný a klimbající pes se lekl a rafnul ji do zadku. Naštěstí ji neublížil. Zmatený a vystrašený byl snad více, než ta žena a zřetelně dával najevo, že to tak nechtěl. Určitě nechtěl, byl to vysloužilý stařeček, mírný a pasívní, vlastní aktivitu projevil naposledy před rokem, když potkal hárající fenu a neuspěl. Ale stalo se.

Z. Lika 17.2.2020 11:35

Člověka se psem předcházím obloukem. Lze čekat, že se může leknout - pes mě nevidí přicházet. Nakonec, koňskému zadku se taky vyhýbám, tam je to leknutí ještě důraznější.

Z. Iva 17.2.2020 13:31

No, občas se psi leknou zcela nečekaných věcí. Měla jsem povahově vyrovnanou fenu, za celý jedenáctiletý život se jen jednou poprala, když byla napadena. A jednou na procházce se polekala velkého kusu igelitu, ani nechrastil, nic, ale čubina se mohla strhat. Prostě to vyhodnotila jako nebezpečí. Zrovna tak mohl pes reagovat na náhle se objevivší ženu, kterou možná ani neslyšel. Nebo výše uvedený vlčák vyhodnotil rachot odrážedla, jako hrozbu. Za ten rachot, co ty krámy dělají, bych taky někoho zakousla.