První díl si můžete přečíst zde.

Když odešla Yorinka, věděla jsem, že chci dalšího kerrýka, a jelikož jsem měla mladého Frogiho, bylo jasné, že tentokrát to bude pejsek. Navíc jsem se bála, že bych fenku moc srovnávala s Yorčou. Tak jsem oslovila paní chovatelku, vybrala si fenku co nejvíc příbuznou s Yorinkou a čekala. Čekala jsem dlouhých 11 měsíců. 

Terry - závody Mladcová, květen 2014

A jak si jistě Zvířetníci pamatují, čekali jsme společně. Na Zvířetníku dostal Terrynek svou přezdívku Princ Utěrka I, od koho?? Xerxová?? Vave?? Společně jsme vybrali jména všem Terrynkovým sourozencům, tak se paní chovatelce naše vaše návrhy líbily. Terrynkovi jméno vybrala moje sestra, Uther Pendragon – Utěrka, Ubrousek, prostě můj milovaný Terrásek.

Je vlastně něco, co o něm nevíte? Je něco, co jsem Vám zatajila? Tak si to zopakujeme, jaký že ten náš princ je? No přece naprosto úžasný! Šampion krásy tří zemí, v agility jsme se dostali do L2 a má 7 zkoušek z poslušnosti, z národního i mezinárodního zkušebního řádu.

Když jsem Terryho dovezla, byl Frogi ještě mladý kluk, se kterým jsem pravidelně cvičila, Terrynka jsem nicméně zapojovala velmi okrajově do výcviku. Spíš jsem se učili výstavnímu chování. To jsem ovšem netušila, že Terry se narodil, aby běhal na výstavě v kruhu. Takový pes se vystavuje jedna radost. Stačilo trošku usměrnit při postoji. Terry výstavy prostě miluje. Taky možná proto, že tam smí být trošku neposlušný, na výstavě ho nenapomínám, aby se choval slušně, na výstavě smí skoro cokoliv :-) Jen se nerad koupe, stříhá a češe, ale pak je krásný a voňavý a vůbec, pro krásu se musí trpět :-)

Ale ani Terry neunikl výcviku a byla to velká dřina. Terry nechtěl být poslušný, nechtěl umět sedni, lehni – to dodnes nemá rád, zůstaň už vůbec ne, aport napůl – sice přinesu, ale nepustím. Co ho bavilo a baví stále, jsou obrany. Je obranář tělem i duší, nepřemýšlí, běží, skáče, drží a jelikož i u obran je třeba nějaké té poslušnosti, musí i pustit. Ale pochopil a na zkoušce vždy pustil, někdy ovšem až na druhý povel :-) 

Tábor v Kyjově, srpen 2013

Další milovaná činnost je štěkání :-) To se učit opravdu nemusel, spíš být potichu. A krásně i vyje. A má výdrž i pět hodin, když byl zavřený doma sám. Dodnes je nerad někde zavřený, přivázaný a dává velmi jasně najevo, že je tu sááááám. 

Taky je úspěšný útěkář. Ze všech odkladaček, klecí, kotců se pokouší utéct, zkouší spoje svárů, zkouší pevnost řetízku, prostě kaprfíld v kožichu. Častokrát byl úspěšný. Zkoušel, jestli se nevleze do 5cm díry otevřeného okna v autě, strčil tam čumák a pak to nešlo tam ani zpět, nebo zkoušel, jestli to vodítko je dost dlouhé, aby vyskočil z kufru. Ano, visel za hlavu, málem se uškrtil. Neva, za ten pokus to stálo. 

Vždy jsem ho zachránila. Jednou skočil otevřeným oknem z klubovny cca 3 metry vysoko, okno je prosím pěkně zamřížované. Nic se mu nestalo, asi chtěl zkusit lítat :-)

Dnes mám v autě tak krátký úvaz, že nemá šanci a já nemám strach, že vyskočí a oběsí se, ale předpokládám, že stále zkouší, jestli to nějak nepůjde. Však i ta karabina má svou životnost. Naštěstí když uteče, jde za mnou, teda dojde do mého zorného pole, prostě mi dojde říct, že už je tadýýýý. Jednou tak přišel s rozškublým ouškem, prostrčil hlavu dírou v plotě a při zpáteční cestě si rozškubl ucho, no krásně mu to zašili, ouško je jak nové, ale bylo to zkraje tábora, tak jsme další tréninky omezili na kratší popoběhnutí, kvůli antb.

Ještě jedna činnost, kterou miluje, je voda a plavání. To je památka po Yorince, ona naučila plavat Frogiho, Frogi Terryho, a Nastěnka? To je dáma, ta se přece nebude ráchat jak kachna :-) Jezdíme se koupat na rybník cca 6 km od nás. Sotva vystoupíme, Terry letí k našemu místu a čeká na svoje kolečko. 

Terry u vody, léto 2014

A začne kolotoč, já házím, on plave a že u toho štěká jak blázen, je asi jasné, že. Musí mi kolečko hezky přinést, stačí k nohám, není to aport, ale čím víc je pes mokrý, tím míň je poslušný a většinou to dopadne takto: pes štěká na mě, kolečko kdesi v háji, já trpělivě říkám podej, pes neeeee, voda voda voda házej házej házej házej… no někdy vyměkne pes, někdy já, ale hlavně, že jsme oba spokojení.

Teď, co máme Oliverka, mi dokazuje, že je opravdu skvělý pes, dítě miluje, i když možná víc ty křupky a sušenky, kterýma ho malý krmí. Nicméně je velice trpělivý, Oli nemá zatím cit, učíme se malá malá, ale většinou psa tahá za fousky nebo chlupy, Terry statečně drží, ví, že ho zachráním, ale prostě sám od sebe neuteče.

Vždycky jsem tvrdila, že Terry je pes univerzální, na všechno, pes duchnový i sportovní. Akorát tahat saně opravdu NEBUDE :-) 

Terry na cvičáku

Foto: archiv autorky