VíP: Aneb víkendový pokecník

Ráda bych znala názor více lidí na fenomén SVATBA. Jak se rychle změnilo vše okolo svatby, alespoň jak já to chápu.

Za dřevních dob byla svatba prostředkem k rozmnožení majetku, udání potomka, zlepšení postavení celé rodiny. Pomalu se to přesunulo do stadia předání potomka jeho partnerovi a ukázání okolí, že jsem TO dotáhl až k té svatbě. Stále ve většině případů náklady platili rodiče a dirigentem často byla jedna či druhá matka (viz má oblíbená - http://fulghum.wz.cz/svatba.php).

Nějak jsme se dostali do doby, kdy je to DEN NEVĚSTY, nějak se pomalu zapomíná, že nejde jen o těch xxx tisíc, ale neméně i o ty dlouhé dny strachování, odkládané rodičovské potřeby a tak dále a podobně. Ve své generaci jsem viděla poděkování rodičům, dokonce i požehnání (konkrétně strany ženicha, nevěstina byli kovaní a nevěsta přitom pomalu odpadla, protože díky začínající RC jí podobné emoční výlevy hodně škodily).

Nějakou záhadou jsme se s Bimboušem přichomýtli k množství svateb, ať už rodinných, mých či jeho kamarádů, odložených partnerů našich dětí a v neposlední řadě i našich skautíků. Zažila jsem svatby, kdy většina organizace byla na rodičích, protože ti mladí by to prostě klidně zvládli jen se dvěma svědkama. Zažila jsem pětidenní happening, kde jsem coby rodič byla požádána o účast a menší výpomoc v podobě Mariččina Koleslavu v množství pro daný počet lidí. Zažila jsem svatbu, kde matka nevěsty dělala absolutně všechno, o co si nevěsta řekla, a to bez řečí, protože jinak nevěsta spustila usilovný pláč. Odměnou pro maminku bylo silné nepochopení ze strany nevěsty, o nějakých dících se ani nezdálo.

A tak si dovoluji se vás ptát – má to být den nevěsty? Nebo den rodičů? Nebo by bylo hezké udělat kompromis? Když je to den nevěsty, má jmenovaná právo ubližovat ostatním jen proto, že je to přece její den? Nevím, kde je to správné, a asi i pro každého to správné je jinde. Ale ráda bych věděla, jak je na tuto problematiku pohlíženo. A bylo by úplně super vědět, jakou optikou se ten daný člověk dívá.

Poznámka pod čarou:

My jsme se brali, když byl Bimbo na vojně, ani jeden jsme neměli žádné prostředky a celé financování bylo na mých rodičích. Byla to svatba malá a vzhledem k tomu, že týden před svatbou zemřel maminčin tatínek, i klidná a tichá. Nějak jsme si to s maminkou naplánovaly bez dlouhého probírání, asi jsme na ten akt měly stejný názor. Řeknu to starodávně – my dva jsme chtěli spojit své životní cesty a chtěli jsme, aby u toho byli naši nejbližší. Víc jsme nepotřebovali a asi ani nechtěli.

Kuba se Sojkou měli přesně takovou svatbu, jací jsou. Nebyl žádný dress code, prostě co kdo chtěl. Kdyby tam někdo přišel ve velké večerní, nikdo by se nepodivoval. Díky oddávající paní farářce to bylo opravdu důstojné a přitom prostě přesně pro snoubence a jejich kamarády.

Svatba

Svatba

Svatba

Svatba

Svatba

Zažila jsem svatbu, kde se prostě – jak to slušně říci – *** naprosto všechno, co mohlo. Nevěsta si navíc tuhle svoji už třetí svatbu vysnila, o to byla situace horší. Začlo to zcela nevinně, nevěstě HODNĚ neseděly šaty. Teda dávala si je šít, takže paní švadleně ručičky v kole lámat. S nastávající švagrovou jsme ji do těch šatů prostě zašily, aby alespoň na obřad bylo vše super. To, že se opozdila u kadeřnice a my mezitím ozdobili auta jinak, než chtěla, to nebylo tak strašné. To, že mužská část rodiny musela dojet pro budoucí švagrovou a její rodinu, neb jim definitivně kleklo auto asi 50 km před místem svatby, taky nic moc. Když jsme se přihasili na radnici a zjistili, že svatba se nekoná, protože snoubenci pochopili to „přineste před obřadem náležité papíry“ tak, že je přinesli půl hodinu před obřadem… tak to už začínala trochu infarktová situace.

Nakonec svatba byla přislíbena až jako poslední. Takže focení s prstýnkama v zámeckém parku plánované PO obřadu se prostě konalo PŘED obřadem. No a co, stejně už spolu aspoň tři roky žili. Starosta i matrikářka už toho měli za celý den asi dost, jinak si nedovedu představit, proč matrikářka představila špatně pannu nevěstu panu oddávajícímu. Což byl trošku trapas, ale budiž. Že v té formuli dané legislativou špatně jmenoval oddávající ženicha a muselo se to jet celé znovu, tak to byla jakási třešnička na dortu (Bimbo jako letitý oddávající jen podotkl, že kdyby se tohle stalo u nás, starosta je odstřelí hned na zámku). Jo a víte, že když čekáte na svatbu na radnici v Českém Krumlově, dělají vám společnost útrpně vyslýchaní? Důkaz najdete zde.

Foto: archiv autorky.