Předchozí díl najdete zde.

Máme Velikonoce!

Máme rádi Velikonoce. Na rozdíl od vánoc (vím, proč někde píšu velké V a jinde malé v) jsou to takové veselé svátky. Žádný prostor pro smutek.

Kess o Velikonocích 2022

I u nás na drsném severu se louky pokryly zelení (většinou), na tom jsou koberce bílých sasanek hajních a mezi tím polštáře zlatě svítících narcisů. Ty nám tu rostou samy od sebe jako plevel, nikdo se o ně nestará a je to nádhera.

Rozinka u rozkvetlé čemeřice

Chalupy jsou po zimním spánku plné, pro auta návštěvníků u místních sousedů-chalupářů pomalu není kam plivnout. Sjíždějí se rodiny a navštěvujeme se navzájem.

Tedy přesněji řečeno to funguje tak, že chalupáři po dvou dnech strávených s rodinou a dětičkami hledají azyl u jiných chalupářů… No znáte to, je super, když vám děti přijedou, ale taky není špatné, když odjíždějí. A je-li mizerné počasí jako letos, pak se zvonivé hlásky dětí linou celým barákem od rána do noci a vy pak nemáte klid ani v koupelně.

Plné jsou i zahrady. Za plotem poskakuje a štěká spousta NEkamarádů i kamarádů, s jejichž páníčky se většinou družíme. Kolem našich vrat prochází dost turistů i místních, taktéž se psy různých druhů a velikostí. A to je důvod, aby naše mrňavá střapatá Kess pokaždé vystartovala a ječela a řvala i pištěla. To je vám legrace, když se to naše přerostlé morče vzteká a vrčí…

Brusinka také u čemeřice

My jsme ji kdysi, to už jsem psala, nacvičili na povel „Dobrý den!“. Na ta slova pes vyletí a ječí. Sice neví přesně proč, ale hlavně že je kravál. Jo a taky jsme přidali povel „Kočička! Byla tu kočička!“. To se neběží k vrátkům, ale na zahradu, kudy pravidelně prochází veliký zrzavý macek.

Letos jsem ho ještě neviděla, tak doufám, že se stále těší dobrému zdraví a že se uvidíme. On má z naší čuby asi trochu legraci, protože jsou stejná váhová kategorie a on si je vědom své převahy domorodce. A taky své schopnosti přehoupnout se přes plot a otočit se k čubičce zadkem, což činí poměrně vyzývavým způsobem.

A z hlediska naší Kess jsou Velikonoce to nejlepší, co se v roce nabízí. Zmizel ten protivný sníh, stezky jsou skoro suché a pomalu se dělá teplo. Na chalupě se topí a pelech přímo pod kamny je, hned po posteli, to nejlepší místo na spaní pro malého psíka, který si potrpí na pohodlí.

O Velikonocích je u nás na severu trochu zima

A taky přijede spousta lidí. Vždycky se najde někdo, kdo bude psíka hladit anebo s ním půjde někam na procházku. Vaří se spousta dobrot – velikonoční nádivka se dělá jak z kuřete, tak i z uzeného, a to znamená, že pejskovi zbydou chrupky, kůžičky a rozličné jiné vočvaňky, které spadnou do misky. Na návštěvách se vždycky najde něco dobrého, obvykle sýr, a taky někdo, kdo se nad těmi žebrajícími čumáky slituje.

A hlavně – vajíčka! Naše Kess je, podobně jako můj manžel, zřejmě původem kuna. Jejich spotřeba vajec by stačila středně početné rodině. V ledničce se vždycky najde vařené vajíčko a čubička dostává skoro denně kousek vajíčka ke své porci granulí, prý aby to neměla tak jednotvárné. A taky (estéti prominou) se s ní počítá, když páníček dojí snídani a zbytky rozteklých žloutků na tom talíři nechá. Naše Kess přesně vystihne ten okamžik, kdy si páníček podá z ledničky kousek sýra na ta vajíčka, a už čeká na svůj desátek.

Naše kámošky Moly a Kira, jsou to sestry. Kira, menší a tmavší, jedinečný vůdce.

Inu, pochopila přesně chod domácnosti, jak by řekla Kristína. Já jí zas do misky přidávám vařenou kořenovou zeleninu, takže naše kavárenská povalečka se stravuje přímo luxusně.

Až Velikonoce pominou, chalupy se vylidní a zahrady ztichnou, prospí naše Kess čtyři dny. Protože když jsou Velikonoce, tak se přes den nespí, a to pak malý psík musí dohnat.

Noční foto: Kess dostala velikonoční novou hračku - zatáhla ji do postele a začala porcovat :-)

Foto: Jů, KarN, JiK, AdyŠ a Tom. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie!