V mé oblíbené novoanglické kuchařce píšou, že už teď, v půlce ledna, se zima začíná lámat. A kromě jiného radí začít pěstovat za oknem bylinky a koření, abychom si zimní jídlo zpestřili a osvěžili. Je vidět, že i v Nové Anglii se odedávna těšili na jaro.

Což mi připomnělo bytové „jarní práce“. Mezi ně už dlouhou řadu let patří, že touto dobou stříhám ibišek. Kvete jen na letorostech a stříhat se má v lednu, aby všechno stihl.

Tak si dovolím předložit téměř přímou reportáž z páteční akce.

Ibišek byl loni na balkóně, kde rostl a kvetl jako blázen (zásluhu má samozavlažovací květináč a soustavné hnojení. Bohužel foto nemám, protože na náš balkón zvenčí nevidím). Při tom říjnovém ochlazení (bylo to v říjnu?) jsem ho uklidila do pokoje a musela ho ještě venku ostříhat, abych ho vůbec propasírovala dveřmi. Od podzimu se ale stačil znovu pořádně rozrůst.

Ty nové výhony jsou dlouhé až půl metru. Dost jsem na to zírala, ještě nikdy se mi nepodařilo uchovat ibišek v místnosti s topením v tak dobré kondici.

Tak to je první sestřih - všechny loňské výhony jsem zkrátila na dvě až tři očka. Hm, vyšlo to nějak šišatě!

Druhý sestřih už je lepší, vpravo na zemi jsou vidět docela tlusté větve, které také musely pryč. A už je vidět i kmínek ibišku.

Závěrečný pohled na ibišek s předjarním sestřihem. Přesazovat ho budu až v březnu, teď bych ho zbytečně ponoukala k růstu a vytahoval by se za světlem, kterého je stále málo. Tořin motýl se vznáší nad meziokenní„zahrádkou“ s rozmarýnem, šalvějí, levandulí a vavřínem.

Pro srovnání fotka z archivu, když jsme ještě bydleli jinde a musela jsem ibich řešit jinak: v hnědém květníku je vidět tentýž ibišek po lednovém sestřihu v roce 2004. Na zimu jsem ibišku ošmikala jak korunku, tak kořenový bal, aby se vešel do toho květináčku a tudíž mezi okna. V teplé místnosti totiž těžce strádal, zato mezi okny byl docela spokojený. Jelikož tam bylo pár stupňů nad nulou, skoro nerostl a očka rašila pomalu. Vpravo to zvíře je Myšák, tehdy půlroční.

A tady je vidět, jak se mu dařilo v létě - tentýž ibišek v létě 2004, v samozavlažovacím truhlíku.

A opět archivní foto téhož ibišku - z roku 2011.

Doufám, že se mu bude dařit ještě řadu let.

Třeba někoho zaujme, že se ibišek dá pěstovat i v truhlíku, a to dlouhodobě. A abych zůstala Zvířetnicí, závěrem přidám hádanku: kdo uhádne, co je na poslední fotce, získává bod :-)

Přeji příjemnou sobotu a neděli.

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Foto: autorka