24.10.2019 | Svátek má Nina


KOČKY: Jsem Cecilka

28.2.2019

Moje třetí máma mi říká – Stříbrný kožíšku, Růžový nosíku, Sesilííí, Cecilenko-panenko, Cecilko, a když dělám, co nemám, tak Cecil! A když se mi podaří ji překvapit, tak jsem Sysel :-D . A to říká hrdě a něžně. Škoda, že nepřede…

Jsem Cecilka! A mám za svůj krátký kočičí život už třetí mámu. První nestála za nic, dala mě nakonec k té druhé na hlídání a už mě tam nechala. Ta byla lepší, ale neměla na mě taky čas a ječela na mě, když jsem lezla na sprcháč v koupelně a skákala jí na záda a na hlavu nebo po ní šplhala. Prej, že je samá díra a vypadá jak týraná… A někdy ječela, i když jsem nelezla. Tak jsem jí za to čurala do postele! Potom jsme se přestěhovali do Mostu. Do bytu. Byl velikej, pořád se tam něco nosilo a odnášelo… Druhá máma po několika měsících zmizela a najednou jsem měla třetí mámu. Pamatuju si ji, když za námi jezdila do Prahy, to mě vždycky sundávala z rantliku a lochtala mi bříško, ale že budu jednou bydlet u ní, to jsem netušila.

Cecilka s Damiánem ještě u Karolíny

Cecilka s Damiánem ještě u Karolíny

Jsem Cecilka! Malá, drobná, ale životem vyškolená kočička. Měla jsem i koťata. Narodily se mi 4, ale přežily jen dvě. Ty znáte, jmenují se Ťapík a Čičulína. Když se to moje třetí máma dozvěděla, že to jsou moje děti a ne nalezenci, zvedla hlavu, zadívala se někam nahoru a zaječela: „Karolíno!!! Přetrhla bych tě jak hada!!!“ Pak jen zničeně seděla, tekly jí slzy a přemýšlela, proč to moje druhá máma neřekla. Proč si vymyslela báchorku, jak je našla… No proč, protože jí bylo jasný, že by ji ta třetí asi fakt přetrhla!

Jsem Cecilka! Mám novej bydlík, kolem je hodně koček, ale když potřebuju pomazlit, vylezu si nebo vyskočím na třetí mámu a ona mne chytne do náruče a špitáme si spolu a mazlíme se a já jí pak ležím kolem krku a dělám jí límec.

Cecilka u Sharky na oblíbeném škrabadle

Cecilka u Sharky na oblíbeném škrabadle

Někdy ji přepadnu skokem z linky, ale ona se směje a říká mi – Sysel, já tě vidim! Ráno se s ní loučím, dostávám pusu mezi uši a slib – já se vrátím, Cecilenko, neboj! A když se fakt vrátí, tak už čekám, udělám surikatu, natáhnu k ní ručičky, obejmu ji kolem krku a dostanu zase pusu mezi uši a řekne mi – Ahoj, miláčku, ahoj Cecilenko! Já jí vylezu na hlavu a jsem blažená! Pak nám rozdá mlsánky nebo masíčko a všechny nás podrbká a povykládá si s náma.

Nemám jedinej důvod jí čurat do postele. Taky spolu vaříme. Chci vědět, jak to dělá, že to je pak moc dobrý. A tak ji sleduju a šťouchám do ní packou, aby mi dala ochutnat, nebo si jí vylezu na záda a z ramene se dívám, jak to smaží, míchá, dosejpá… voní to, voní a najednou to je hotový.

Cecilka u Sharky v náručí.

Cecilka u Sharky v náručí.

A mám rantlík, teda sice prej jen provizorní, ale až bude hotová ta kočičí lodžie, budu mít lepší… a já vím, že budu, protože tahle máma svoje sliby plní.

Jsem Cecilka! Dostávám dobrou baštu, mám svoji krásnou misku, mám svůj pelíšek, svoji rozhlednu a kamarádím s menšíma kočkama a hučím na kocoura! Když jde kolem moje třetí máma, nikdy mne nezapomene pohladit a to je strašně moc fajn. Asi i u koček platí – že do třetice všeho dobrýho. Zlý mám totiž vybraný dostatečně!

Jsem Cecilka! Doufám, že jsem doputovala a zůstanu tady do chvíle, než se mi zjeví Velkej kočka a já se rozeběhnu přes Duhovej most. Od týhle mámy se mi nechce. Od ní se nechám i chovat v náručí a to vůbec nejsem náručová kočka. Může mi čistit oči a dívat se mi do uší.

Jsem Cecilka a jsem tady doma!

Foto: Sharka.68 a Karolínin archiv. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Račeti.

Sharka.68 Neviditelný pes