J. Hlavsová 12.5.2020 12:01

Na cvičák jsem začala chodit před více než 20ti lety s Kimčou a chodím dosud. Metody se za tu dobu docela změnily, od ostnáče, škubání, dokonce zalehnutí psa k dnešním spíše motivačním metodám. Taky máme jakousi "školku", kde jsem dřív byla jako školitel - cvičili jsme vždycky ve skupině základní poslušnost, nosila jsem i různé psí hlavolamy (jednoduše třeba obal od vajíček, do něj naskládané pamlsky, nevadí, když se zničí), na volno jsem skupinu pouštěla nakonec. Kora i Goliáš jsou závisláci, Kora má dvě základní zkoušky, ale když se probudí vlčí krev nebo honácké vlohy... Je pravda, že na cvičáku je jaksi ukázněnější a mírnější, i když musíme mít od většiny ostatních distanc, ale kdo se podřídí, může být v klidu. Knihy dr. Šusty jsou úžasné, i když místy na mě moc odborné, výborná je taky kniha Ivo Eichlera Problémové chování psů, a to její druhé vydání, kde uvádí, že na některé problémy změnil názor ve směru k pozitivním metodám. Měli jsme ve výcviku psa, který byl agresivní ke každému, z rodiny s dětmi se dostal do útulku, pak k dalšímu majiteli - pořád problém - zpět v útulku. Teď jsem se ale dočetla v sobotním Orlickém deníku, že agresivitu může způsobovat bakterie jménem firmicutes, tak to třeba může být i toto. Myslím, že psí školka má hlavně naučit majitele rozumět svému psovi - psí řeči, pak i s tím cvičením poslušnosti to jde lépe, ale chce to nejen na cvičáku, ale i doma.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 11.5.2020 18:19

Evo, moc pěkný, poučný článek.

My o "cvičení" Trixie nikdy neuvažovali, jak a kde žila nám to nepřišlo nutné. Ale vídali jsme auto s reklamním označením, na soukromé domácí vycvičení (výchovu) psa. A pak jednou tohle auto denně postávalo u domu o ulici dál. Když jsme jeli okolo, paní, asi cvičitelka tam před domem vodila velkého bílého, štíhlého psa. A oba mladí paníčci chodili zaujatě vedle. Pak jsem se jednou vraceli s Trixie domů a viděli tyhle lidi s jejich psem o pár ulic dál na procházce. Nevím, kvůli čemu cvičitelku volali, ale oni i pes vypadali velmi spokojeně. A moje kamarádka nám vyprávěla o své kamarádce. Ti si po smrti jednoho psa pořídili ke staršímu psu odrostlé štěně (fenku) bordélky z útulku. Sice milou, ale velmi neposlušnou a oni neměli dost důraznosti ji zvládnout. Někdo jim doporučil soukromou cvičitelku (nevím, jestli tuhle stejnou), prý drahou, ale nebudou litovat. Ta si fenku vzala k sobě na týden (majitelé nesměli navštěvovat). Když ji vrátila, páníčci mysleli, že jim psa vyměnila - úžasná změna. Fenka stále miloučká, ale super poslušná. Cvičitelka k nim ještě pár dnů docházela do domu, aby pokyny atd.naučila i je. Fenka se vždy s cvičitelkou radostně vítala, takže drsný drill u ní určitě neměla. Co se naučila, zatím stále funguje, majitelé jsou velmi spokojení, výdaje za výcvik ani v nejmenším nelitují.

Kromě zdejšího menšího psího parku se tu psi vzájemně moc nepotkávají v hlavním parku musí být na vodítku. Takže jak by se tito dva "vycvičení" psi chovali třeba ve městě, nebo mezi ostatními psy neumím posoudit. Ale páníčci jsou s jejich výcvikem jasně spokojení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 11.5.2020 18:16

Dík za dobrý článek. Souhlasím, že každý pes je individualita. Jsem to poznala zejména poslední roky, co nemám boxerky. Zatím co boxeří holky cvičily krásně a ochotně a to i když byly nadměrně hravé a zvědavé až běda, kerrynka je úplně jiná a např. o aportek ani nezavadí.:-)Na cvičáku jsme byly a naučila se taky tvářit výstavně,včetně postoje, ostatní je denně na mně. Letos jí byly čtyři roky a zdá se, že konečně bere rozum.:-)Základy jí jdou slušně a včera mně udělala velkou radost,když šly kolem její neoblíbení psi(jeden z nich startuje a kouše) seděla klidně a vůbec na ně neřvala.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 11.5.2020 17:46

Cvičákům jsem se psy moc nedala.Snažila jsme se naučit jak je vychovat a s nimi vyjít. Nikdy jsme po nic moc nechtěla. Neříkám,že je to správné.Cvičením jim člověk věnuje víc pozornosti o tom žádná. Já je krom vycházek a nějakého toho ňuchání často nechávala čekat až budu mít čas. Sice jsem na ně mluvila i mezi vycházkami a různě jsme komunikovali,ale bůhví co to nebylo.Dnes mi může být jejich pročekaného času akorát líto. Byli hodní a celkem se s tím srovnali. Mně to teďchybí ve snaze naklonit si Rubína. Oni mi dali pozornost a důvěru jen tak, že jsem byla. A Ru bín i po roce a půl dává najevo obavubych ho nesežrala. Pan pes přeopatrný. Hodný, mírný, ale i nechat se pohladit považuje za úkol.

Mám hezkou zkušenost s vycházkama v Liberci.Byla jsme tam několikrát s Endym od sousedů. Šlo o zvykání si na psy a pomohlo to. Sešlo se pravidelně jedno odpoledne v týdnu vždy pár lidí se psy u muzea a šlo se k Zoo, kus kolem ní, zastavilo se na pokeca cvičení v kruhu a zase zpět. Pán co jsme mu před vycházkou dali každej pár drobných nás navigoval jak jít a hlídal co děláme blbě.Endy byl přerostlej zpovykanec ale byli tam i pejsové na první i druhý pohled nebezpeční. Díky opatřením a tomu, že všichni lidi poslouchali to šlo dobře. Bylo vždy asi tak 10-12psů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 11.5.2020 17:30

Evi, do kamene tesat! Zvláště ten začátek. Ano, dnes se to výcvikářkami jenom hemží. Mají jakési nové, zvláštní metody výcviku. Samozřejmě super anglický název. Výsledek: skoro po roce výcviku si pes umí sednout,lehnout. Na vodítku chodit neumí, obraty u nohy jsou také neznámá, vše se cvičí totiž bez vodítka. Skupina, která cvičí v řadě, nebo v zástupu to už se také nenosí, aby si psi zvykli, že se poslouchà i když jsou kolem kámoši jako rušivé elementy. Je mi líto těch,kteří mají prvního psa a potřebují ho zvládnout, protože dorostl do 30 kilíček. Nemají možnost normálního cvičáku. Zvláště ve velkých městech se normální výcvik nenosí. Proto se skláním před těmi začínajícími pejskaři, kteří vydrží a snaží se dál. Bohužel většina to vzdává a člověk potom potkává psy vláčené celý život jenom na vodítku to v lepším případě v horším končí jako "blbec pes" v útulku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 11.5.2020 16:08

Tohle je první půlka. Omlouvám se, ale původní článek je dlouhý a najednou by se nevešel. Hlavní je v podstatě přizpůsobit cvičení individualitě psa. To neznamená,že každý si musí platit své hodiny, ale výcvikář by měl své psy znát a i ve skupině jejich zvláštnosti respektovat. Zodpovědně vedený výcvik je dost práce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maya 11.5.2020 12:14

No jo, cvičák, na ten jsem se poprvý a asi naposledy v životě párkrát vypravila s lapiňákem když mu byl rok, s vědomím, že potřebuje větší socializaci. Byl to kurz pro mladý psy, nakonec jsme absolvovali asi půlku. Zaplacená hodina se protáhla na 3, z toho většina čekání, kdy si člověk musel psa zabavit sám a to můžu klidně doma, výsledek pes i já otrávený. Na konci volné puštění a to už ho ani psi nezajímali. Takže jediný co ho bavilo, bylo áčko. Ono ten cvičák prostě pro každého není, možná jiný s jiným přístupem, ale takový výběr je možná akorát v Praze.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 11.5.2020 10:52

Evo, díky za ten článek - máš naprostou pravdu. Jestli jsem si s Nazgúlama užívala cvičák (oba psi milovali společnou zábavu - aspoň tak vnímali společné cvičení v kruhu), obě vlčí holky cvičák (tou dobou už individuální lekce v rámci asi pětičlenné skupiny)svorně nenáviděly, takže jsem tam prostě s oběma rychle přestala chodit. Pořád stejný výcvikář...

Nakonec jsem uznala, že chyba je ve mně - v hloubi duše ten dril, co se tam předváděl nemám ráda (dělala jsem to prostě proto, že "se to má" s vírou v trochu socializace) a ty bestie to prostě vědí. Takže jsem v obou případech skončila se společenskými, vychovanými vlčkami, které netuší, co je to cvičákový dril (když nepočítám, jak drilují ony mě s aporty:)) a je nám spolu dobře. Pokud jim pod nosem nevyskočí zvěř... No, tak si to prostě musím hlídat. Naštěstí i tady už to vcelku dobře funguje (když vyběhnou, rychle se vracejí). Jen nevím, jestli to není hlavně tím, že Berry bolí celej pes...

Jo a ještě k tomu samostatnému cvičení - funguje mi to, protože jsem se za ty roky předtím sama hodně naučila, protože se stále učím a čtu - nejen knížky, ale hlavně ty psy. Protože je znám a miluju.

A nejvíc jsem se naučila při stopování... kdy psovod musí tomu psovi dát pokoj a nerušit ho při práci! :D

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ś. Svobodová 11.5.2020 9:35

Myslím že častou chybou majitele je, že psa cvičí jednou týdně na cvičáku a jinak na to kašle.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 11.5.2020 8:47

S Borůvkou jsme chodila na cvičák, který byl podle mne velmi rozumný. Psovi se předvedlo, co o něm chci a za pamlsek to vykonávala. Měla radost, že já mám radost a navíc byly pamlsky. Světluška vyrostla na venkově, kde na cvičáku jediný uznatelný pes byl ČV, což kavalír jaksi není. Takže cvičák nebyl, jen výchova. S Karamelkou jsme zkusila nový cvičák, kde se dělala pozitivka, cpaly se metráky odměn s tím, že na cvik musí pes přijít sám, má zkoušet a až udělá to, co chci, budu odměNovat. Karamelin přístup byl "hele, vrabec", protože něco udělala dvakrát a když to nebylo ono, vykašlala se na to a sledovala vrabce. Takže pouze výchova ke slušnému chování, aby na pokyn "neotravuj" neloudila pohlazení od lidí, kteří o ni vidtelně nestojí, nehonila cyklisty a běžce a podobně. A obávám se, že s Vanilkou to bude stejné, vytáhnu zas na zahradě těch pár překážek a budu s oběma cvičit sama, no...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 11.5.2020 8:38

..."proč lidé, kteří „chodí na cvičák“, nemají vždy výsledky, odpovídající času a penězům, které vynaložili"... Jednoduše, jejich pes není trouba a ví, že na cvičáku se cvičí, tam bude chodit třeba po předních pozpátku, ale jinde ho povely nechávají chladným. A dělávají to i psi, kteří mají hafo zkoušek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 11.5.2020 8:15

Psa nemajíc, o cvičáku nic nevím. Ale co jsem tak občas pochytila ve vzduchu za zmínky, páníčci a paničky často před odchodem na cvičák trnou, že "bude zase ostuda". Na psa se ta nervozita možná přenáší, a pak je všechno horší... je to někdy začarovaný kruh. Díky za bezva článek, hodně se dozvím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 11.5.2020 8:08

Zlatá slova všech... ale co se psem, který doma předvádí všemožné cviky na šikovnost i trpělivost, na dvoře s radostí cvičí prvky agility, na cvičáku chodí jak hodinky, poslechne na mrknutí oka (takže nikdo nevěří, že je problémový pes)... a ve volném širém prostoru se změní ve velmi volnomyšlenkářského psa a mizí v šíř i dál, nesnáší lidi, psy, zvířata a je k neutahání! Neplatí na ni pamlsky (ty bere jen tak mimochodem), aport (nenávidí aport!) - prostě venku svého člověka nepotřebuje.

Pámbu zaplať, že jsme se konečně dostali do stádia, kdy se na obzoru po nás ohlédne, na zavolání vrátí (i když úplně z opačného směru, než jsme ji čekali) a připnutí na vodítko pro ni není trestem. Jak říká Terka "docela nudné vycházky!" (:o)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 11.5.2020 7:30

Také přeji všem krásné ráno i celý den. Evi, svatá pravda, moc hezky napsáno. A připojuji se ke Xerxové. Taky nemám stoproposlušného psa a vím, že by se toho dokázal naučit mnohem mnohem víc, kdyby panička chtěla, jenomže paňka je pohodlná a stačí jí to, co už máme. Když se učíme něco nového, tak pro zábavu, abychom spolu něco dělali, a nepotřebujeme to nikomu nikde předvádět. Nicméně Evči článek je moc užitečný, protože pokud neznalý člověk natrefí na špatného cvičitele, pak může mít problém, aniž by za to tak úplně mohl. Taky už jsem viděla pár výcvikářů, kteří "hlásali" úplně nesmysly. Kdysi mi jedna "renomovaná výcvikářka" a majitelka ch.s. NO doporučovala "vyškubávat na vodítku" a "trhat hlavu" při tahání a jako vrchol na půlročního choďáčka ostnáč.Tehdy jsem věděla ještě fakt dost houbeles a jednou to zkusila. Reakce Akínka mě tak vyděsila, že se mu ještě dnes do nebe omlouvám a už nikdy jsem to neudělala. Když k té samé výcvikářce kdysi začal chodit můj strejda s mazlivým dobráckým labíkem a taky dostal podobně blbé rady, hned jsem ho varovala, ať spolupráci s touto "trenérkou" raději hned ukončí, pokud si nechce zkazit s Baďochem vztah. Strejda naštěstí dal na mou radu a šel jinam. Sice nevím už, kam chodili, nicméně protože je Baďoch naprosto pohodový pes, tak to asi nebyl špatný cvičák. Já se svými psy vyzkoušela 3 cvičáky a u jednoho už zůstala. Výcvikáře už jsem si ale pak stále více vybírala a jakmile jsem byla přesvědčená o nějaké metodice, která je pro nás nepoužitelná, buď jsem mu to řekla, nebo k němu přestala chodit, pokud s ním nebyla řeč. Podle mého správný výcvikář také ví, že každý pes je individualita a to platí na jednoho, nemusí platit na druhého. Proto také nemám ráda ten "řadový" výcvik, kdy všichni dělají totéž stejným postupem a jakmile někdo vybočuje, hned je za "neschopného"... Ostatně s Edanem jsem úplně přestala chodit na výcvik poslušnosti cca v jeho 3 letech, to můžeme trénovat kdekoli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 11.5.2020 5:38

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :o)

Moc hezky napsáno. Z řady "výcvikářů" se mi dělá tak trošku špatně... Ne - nemáme vycvičeného psa - a v některých věcech nejde říci, že ani vychovaného. Ale na naše provozní rodinné fungování nám to u rodinného plemene bez nutnosti zkoušek z výkonu tak nějak stačí.

Kynou mi tady domácí houstičky - páník má dneska narozky a dělám mu do práce čerstvou "svačinku"...

• reagovat
• nahlásit příspěvek