Černoušek má svoje košiší okénko a to už třetí rok. Všechno fungovalo k obecné spokojenosti.
Začalo to drhnout minulý týden, protože každý den ráno jsem nacházela nějaké místo v domě silně postříkané. Ke vzteku, pro mě ne přímo snadné čistit a prát.
Nabyla jsem dojmu, že spodní sousedovi malí košišáci, kteří jsou doma zvyklí na okénko, ho objevili i tady. Běžně totiž od léta, jak zůstanou chvíli otevřené hlavní dveře, jsou tady uvnitř, i mříží v hlavních dveřích se ještě protáhnou. Venkovní maxikošišák by ho objevil přece už dávno a jeho kebule jak hlávka zelí by neprošla, byla jsem skálopevně přesvědčena.
Když v domě něco vrzne nebo bouchne (jsme uprostřed trojdomku), Černoch nastraží uši. Najednou ve dvě hodiny v noci se nezvykle vrhnul v bytě ke dveřím a pořvával.
Jdu otevřít, Černoch to vzal střemhlav ze schodů, obranář, a v ten moment se odpíchl kocour spící na křesle u hlavních dveří, a jak se oba téměř současně cpali k okénku, všechno z police na boty bylo až ve sklepě. Nevím, kam až ho Černoch hnal, a kdo myslíte, že to byl? Náš obr.
Další den jdu spát nahoru a ustrnu, tam přede dveřmi pochrupovala zase ta obrovská palice.
Ano, není kastrovaný, už bylo více pokusů zatím neúspěšných, není to s ním jednoduché.
Nastala vážná situace k řešení.
Černochovi jsem okénko zavřít nechtěla, je na něj zvyklý. Rozhodnutí bylo, že pořídím vstup na čip. Tak jsme se sousedem Jirkou prostudovali možnosti, objednali, vzal to na sebe, neboť tady s doručováním balíků je trvale situace na zastřelení, že dojde na poštu. Okénko do tří dnů přinesl, nainstaloval, měla jsem v úmyslu čip pod kůži, prý na začátek teda ve známce.
Uvedli jsme čip do pohotovosti, nasadili známku s obavou, jestli nebude miláčka znervózňovat, ha, ha. Ani neví, že ji má.
Ale obavy neskončily. On původně okénkem neprocházel, ale plavmo proskakoval. Teď to nejde, indikace chvilenku trvá, takže při prvním pokusu narazil hlavou.
Tak jsem víc než hodinu seděla na chodbě v jisté úzkosti, jestli se to naučí zdolávat a nevzdá to. Stačil mu druhý pokus.
Mám flegmatika a šikulku a opět nastal klid v naší domácnosti.
Na své oblíbené pozorovatelně (viz fotogalerie) má nyní stvrzení, že v domě sídlí opravdu jen černý košišák.
Foto: autorka