D. Ruščáková 18.5.2020 17:31

Díky, Evo, za skvělý článek! (jako obvykle:))

Jak s cvičáky nějak nesouzním, tak jsem byla šťastná, když jsem našla pro své psy a sebe zábavu - praktické stopování (mantrailing). Pro vlčáky parádní zábava, není to dril, pokaždé je to jiné, ohromná spousta učení - pro psovoda i pro psa. Navíc, člověk a pes jsou tým, jsou na sobě naprosto závislí (tedy přesněji, člověk je závislý na tom psovi - já tu stopu za něj nevyčuchám:)), musejí se dokonale znát, aby se mohli navzájem číst. Potom bývá těžké naopak na známé stopě psovi nenapovídat... a po těch letech mám dojem, že u sehraného týmu se nenapovídat nedá, takže slepé stopy jsou prostě nutností:))

Pamatuju se, jak Berry vyváděla z míry zkušební komisaře tím, že neustále aspoň bleskovým pohledem kontrolovala, co se děje za ní. Hlavně - jestli já jsem v pořádku (uměla na stopě bez říkání čekat, pokud viděla, že mám v nějakém terénu trable, pak v klidu pokračovala). Potom, jestli ti, kdo jdou za námi, mi nechtějí ublížit. No a když zrychlila a komise nám chvíli nestačila, tak na ně zase čekala, abychom je neztratily :D Nikdy tak nebyla dokonalý stopař, ale vždycky byla (a díkybohu zatím pořád je) dokonalý parťák - a esence ovčáka, tak jak si ho já představuju :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek