1.10.2020 | Svátek má Igor


PSI: Chodíme „na cvičák“ (2)

18.5.2020

První část si můžete přečíst zde na tomto odkazu.

Typ výcviku

Použiju sice nepřesné, ale nejnázornější srovnání s lidskou výchovou. Základní školu absolvujeme všichni stejnou, ale už i tam se objevují individuální rozdíly. Ovšem už střední a hlavně vyšší vzdělání absolvujeme podle svých schopností a preferencí.

Psů je řada plemen a každá skupina je vyšlechtěna k jinému účelu. Proto i výcvik by se měl soustředit na rozvíjení schopností jednotlivých plemen. Tak, jako vysoce technický typ studenta nebude spokojený na jazykové škole a nedosáhne vynikající výsledky, tak je nutné počítat s vrozenými vlohami i pro výcvik psů. Na vysoce specializovaných vyšších zkouškách se vlohy uplatní ještě více. Proto lze těžko udělat vhodný „cvičák“ pro všechna plemena. Nejen že není takový výcvikář, který by byl odborník na všechny typy výcviku, ale ani každé plemeno není schopné na slušné úrovni dělat jakýkoliv výcvik.

Husky v zápřahu

Husky v zápřahu | foto: Naturpuur, commons.wikimedia.org

Ideální by bylo, pokud by si člověk již vybral štěně podle vrozených vlastností plemene, svých možností a přání. Většinou bohužel volí zájemci o štěně psa podle estetických, nikoliv praktických kritérií. Proto je možné vidět zoufale znuděné ohaře na flexi vodítku, zmítající se nevyběhané malamuty, obtěžující border kolie, které se snaží majitele přimět k nějaké činnosti. To vše jsou psi, kteří jsou vyšlechtěni jako specialisté v případě ohařů pro lov, v případě severských plemen k zápřahu. A pokud se jim nedostane vhodného zaměstnání, jsou znudění a nešťastní. Nudící pes ničí zařízení kotce nebo bytu. V nudě pramení nálepkování psů jako hyperaktivních nebo agresivních.

Co ale dělat v případě, že si již někdo z rodiny psa pořídil a problém se dá již hůře řešit tím, že by plemeno vyměnil? Je nutné najít typ výcviku, který by našemu plemeni vyhovoval. Není to zas takový problém, ale chce to se zamyslet a mít vůli situaci řešit.

Nejtypičtějším případem je border kolie, pes především pracovní, vyšlechtěný k pasení ovcí. Přestože většina majitelů nemá šanci dostat se se psem k ovcím, je spousta spokojených borderek, které běhají agility, tančí, dělají obedience nebo jiný sport. Jenže borderka je využitelná pro velké spektrum sportů.

Co s jinými plemeny? Pro většinu plemen lze najít vhodné vyžití. A jsme zpět u těch „cvičáků“. Měli bychom vybírat jak podle kvality výsledků výcvikáře, tak hlavně podle vlastních ambicí a časových možností. Nesmíme zapomenout ani na původní určení plemene psa, které držíme. Proto považuji za trochu problematické obecné výcviky bez jakékoliv specializace, které se nabízejí poměrně často, neboť mají nejširší spektrum zákazníků.

Nácvik klidu, když jiný pes pracuje

Nácvik klidu, když jiný pes pracuje | foto: Martin Bulant

Školka pro štěňata a výcvik základní poslušnosti se podobá základní škole a jde dělat napříč plemeny. Ale i zde jsou rozdíly. Například hodně psů ze „cvičáků“ má poměrně špatné přivolání. Ve výcviku se přivolání příliš nevěnují, na cvičišti ve známém a většinou ohrazeném prostoru se štěně nesetká s tolika rušivými vlivy. Proto nešťastní majitelé psů, kteří nemají předchozí zkušenosti, překvapeně tvrdí: „Na cvičišti to pes dělá a venku ne.“

Pochopitelně. Venku je spousta zajímavějších podnětů. Výcvik přivolání, který považuji za nejdůležitější pro život se psem, lze začít ve známém prostředí, ale postupně musíme přidávat rušivé vlivy. Do té doby, pokud nejsme schopni psa bezpečně odvolat téměř z jakékoliv situace, rozhodně však od jiného psa nebo od zvěře nemáme upevněné přivolání. Tohle nás sice výcvikář na cvičišti nenaučí, ale měl by to dávat každou hodinu jako „domácí úkol“ a poradit, pokud by se nám nedařilo.

Proč se vlastně někdy výcvik nedaří?

Těch příčin může být víc, ale chci zdůraznit jednu. Pes se neumí přemáhat, a pokud nechci použít vysloveně metodu trestu a strachu, musí psa výcvik bavit. A jsme znovu u cvičišť. Zvolíme-li nevhodný typ výcviku, psa znechutíme. Pes se musí na cvičení těšit a kontakt s vůdcem musí být zábava. Lze samozřejmě pracovat metodami pozitivní motivace a zahrnout psa pamlsky. Na většinu plemen to funguje. Ale i tak se začnou někteří psi časem nudit. Nám se osvědčilo zvolit cviky, které psa baví, protože pro ně má vlohy a tak trochu mu jdou samy. Mezi takové lze vložit i tu neoblíbenou poslušnost.

Když pes ví, že po té nezbytné chvilce poslušnosti přijde zábava, ochotně zvládne i chůzi u nohy nebo odložení.

Aport bažanta, flat coated retrívr

Aport bažanta, flat coated retrívr | foto: Filip a Jana Orsavovi

Chováme a cvičíme retrívry a proto je naší hlavní zábavou vyhledávání předmětů a jejich přinášení. Retrívr (a je jedno, zda je to labrador, zlatý retrívr, flet nebo jiný), který objeví hru „na schovávanou“, si ji zamiluje. A přes hru se dokáže zlepšit vztah k vůdci, poslušnost i přivolání. Je to rovněž metoda pozitivní motivace, jenže může být i bez pamlsků a klikru (použití obojího samozřejmě nevylučuji, jen u některých cviků nevím, jak správně klikr použít). Jelikož využívá přirozené vlohy psa, většinou se neokouká (pokud vhodně prostřídáme předměty a místa, kam je schováváme). Člověk musí být inovativní, ale volit občas známý cvik pro upevnění poslušnosti a zvýšení sebevědomí psa je vhodné. Když pes rychle uspěje, většinou to zvýší jeho chuť k práci.

Další, co je nutné si ujasnit, jsou naše ambice. Zda chceme mít „jen“ spokojeného psa, který se nenudí, zda dělat sport rekreačně nebo usilovat o nějaké soutěžní výsledky.

Vyjednávání nebo povel?

Vyjednávání nebo povel? | foto: Žampachovi

Ambice psovoda se mohou v průběhu života vyvíjet a lze postupně hledat zkušenější výcvikáře. V každé fázi je důležité, aby byl výcvikář o něco dál než jen o lekci před námi. Aby dokázal poradit, najít chyby, motivovat psa i člověka. Někdy je problém, že ne každý klub nebo výcvikář přijme jakéhokoliv zájemce. Jsou kluby, které jsou zaměřené na výkon a soutěže a nepřijímají zájemce o rekreační sport (třeba některé agility kluby, nebo specialisté na služební výcvik). Na druhé straně některé „cvičáky“, které jsou ochotné vzít kohokoliv, nemají jasno, co vlastně chtějí cvičit. Opakují stále stejné cviky poslušnosti a psi se nudí. Majitelé se pak diví, že nedělají pokroky. Najít toho, kdo nám bude vyhovovat, není lehké.

Proto si dovoluji dát malou radu. Uvědomte si, k jakému účelu byl váš pes vyšlechtěn a co by ho asi tak bavilo. Zvažte, na co máte čas a jaké máte ambice.

Pokud nevíte, začněte klidně s psí školkou a základním výcvikem. Ale v době, kdy přestanete dělat se svým psem pokroky (pokud jste již nedosáhli nejvyšších met a nesplnili nejvyšší zkoušky nebo soutěže), zvolte, co by mohlo být pro vašeho psa nejzajímavější. Začněte se věnovat nějakému typu specializovaného výcviku.

Pokud je vám od začátku jasné, co chcete nebo co vaše plemeno potřebuje, začněte se specializací brzy. Některé prvky je lepší podchytit už u štěněte.

A hlavně: vnímejte svého psa. Uvědomte si, že jen tím, že budete pro něj zajímavější než podněty z okolí, docílíte, že budete mít zvládnuté a spokojené zvíře. S léty budete využívat jen výhody vychovaného nebo vycvičeného psa. Investice do výchovy a výcviku se vyplatí. Přinejmenším na těch (ne)zničených předmětech, konfliktech s okolím a dalších nepříjemnostech, které vás s vycvičeným psem nepotkají.

Původně publikováno v Pes přítel člověka.

Autorka souhlasí s dalším případným šířením článku, mimo komerční média.

Eva Ž. Neviditelný pes