Neviditelný pes

AKVARISTIKA: Akvárium – mít či nemít?

20.1.2016

Akvárium „na koukání“ mám už skoro dvacet let. Koncem loňského listopadu v něm plavalo šest pruhovaných teter. Pak dost rychle za sebou dvě nejstarší zemřely. A já jsem zase, jako už jednou, byla rozhodnutá, že zbylé čtyři nechám dožít a akvárium zruším. Také i proto, že předloni jediný zdejší obchod s rybičkami zavřel a o jiném jsme nevěděli.

Jenže začátkem prosince jel manžel do okresního města, hodinu od nás. Všiml si tam nově otevřeného „zoo obchodu“, kde prodávali i rybičky. Domů přivezl sáček se dvěma tetrami, poměrně nový druh tzv. „Glofish“. Přestože jejich cena byla dvakrát vyšší než za pruhované, manžel neodolal a koupil červenou a modrou. Říkal, že měli další krásné barvy a jestli se jim u nás bude dařit, můžeme je koupit. A měli jsme zase šest rybiček!

Pruhované tetry v akváriu

Vše se zdálo v pohodě, zářivé tetry se v akváriu krásně vyjímaly, i když jsem jim nesvítila modrým světlem. Druhou neděli v prosinci jsem ráno rybičky krmila a jedna pruhovaná tetra ležela mrtvá mezi kameny. Vylovila jsem ji a všimla si, že vypadá divně. Celé tělo měla pokryté malinkatými bílými pupínky. Přitiskla jsem oči na akvárium a k mé hrůze zjistila, že pupínky měly i všechny ostatní. Nejen po těle, ale i na ploutvích. Vůbec jsem netušila, čím se tak rychle, doslova ze dne na den, osypaly.

První, co mě napadlo, byla z prodejny zanesená nemoc, která se projevila teprve teď. Jako záchrannou léčbu jsem zkusila co nejrychleji vyměnit „nakaženou“ vodu. Rybičky jsem přendala do zavařovačky a pustila se do toho. Normálně nechávám kohoutkovou vodu před použitím asi týden odstát, aby z ní vyprchal chlór. Teď na to nebyl čas, chlor jsem musela vyvařit. Převařit a vynosit ven k vystydnutí 40 litrů vody, „vyprat“ kamínky a zeleň, to vše mi zabralo celé dopoledne. Bohužel, než jsem vodu vyhřála na doporučenou teplotu a akvárium zprovoznila, tři pruhované tetry v zavařovačce zemřely. Do pondělního rána pak i nová modrá tetra. Zbývající červená, která byla ze všech nejméně osypaná, sice žila, ale moc naděje na přežití jsem jí při současné pohromě nedávala.

Už dávno jsem na rybičky nekoukala jako „jen ryby“ a každé uhynutí mě rmoutilo. A teď jsem takhle rychle přišla hned o pět rybiček! Moje rozhodnutí skončit s akváriem jsem ten den považovala za definitivní. Přesto jsme se nechtěli jen nečinně dívat, jak chudinka poslední rybička umírá. Zajeli jsme do obchodu pro zvířata. Rybičky tam sice nemají, ale zeptali jsme se, zda náhodou nevědí, kde ano. Věděli a jak se ukázalo, byl to náš původní obchod, jen trochu menší a na opačném konci města.

Prodavač okamžitě věděl, co se v akváriu stalo. Rybičky zabil nakažlivý cizopasník Ichthyophthirius multifiliis – „Ich“(někdy též „Ick“). Až později jsem se dočetla, že česky je to Ichtyoftirióza (Krupička). Velmi časté onemocnění, které se ale při včasném zákroku dá úspěšně vyléčit. Jenže já o nemoci nevěděla nic, za celá léta jsem se s ní u svých rybek nesetkala. Koupili jsme doporučené kapky, dostali instrukce a spěchali domů. Voda v akváriu po přilití odměřeného roztoku zmodrala. Za dva dny jsem dávku opakovala a další den vyměnila třetinu vody. Červená tetra nejenže stále žila, ale bílé ťupínky jí z těla i ploutví zmizely. Samozřejmě jsem se radovala, ale zároveň jsem měla výčitky svědomí, to známé honění Bycha! Kdybychom byli o prodejně věděli dříve a včas koupili lék, možná jsem mohla zachránit rybičky všechny! No nepodařilo se a do budoucna už budu chytřejší.

Akvárium je velká zábava pro obě kočky

Moje „definitivní“ rozhodnutí dostalo vážné trhliny. Jaksi jsem ztratila zájem, krásné a čerstvě zachráněné tetře přát zdravé dožití jako jedináček! Pro jistotu jsme počkali ještě další týden, než jsme pár dnů před Štědrým dnem jeli koupit rybičky nové. Pro začátek raději ne tetry.

Když jsme ten předešlý týden v obchodě čekali, až na nás dojde řada, jedno ohromné akvárium bylo plné malých karásků. Prodávali je jako krmné rybky (Feeder fish – čtyři za dolar) pro velké masožravky. Tak jsme si řekli, že bychom to s nimi mohli zkusit. Když se zadaří, zachráníme život jim, když už se to nepodařilo tetrám. Po dotazu, zda se karásci snesou s tetrou, jsme pro začátek koupili čtyři. Pán síťkou zalovil v houfu a za jeden dolar nám jich vylovil sedm. Že prý vánoční dárek, protože dva karásci jsou malí a také kdyby nám některý hned umřel :). Řekl, že tihle karásci rostou pomalu, ale že to jsou rybičky „input-output“, dno je třeba často čistit a vodu filtrovat.

Červená tetra se po vypuštění karásků okamžitě vzpružila a stal se z ní stejný žravec jako její noví kamarádi. Ti každou chvilku brázdí ve stojce dno akvária, kde nezanechají ani zbyteček žrádla, takže vysávám opravdu jen odpad. A protože jsem ze dna vyndala malé kamínky, jde to snadno.

Karáskům se v akváriu dařilo a červená tetra také vypadala spokojená. Jenže není karásek a tak v akváriu nadále zůstávala jedináčkem svého druhu. Po dvou týdnech jsme tedy znovu zajeli do zdejšího obchodu a koupili jí tři „sestry“. Zářivé, jako je ona, neměli, neměli ani pruhované, jen tetry s černo-červenými ploutvemi. Protože nechci akvárium přeplnit, další rybičky už kupovat nebudeme.

V jídelně je zase na co koukat. A radují se i kočky. Dřívější osazenstvo akvária je zajímalo čím dál méně, zato jedenáct čiperných rybiček je pro ně nový televizní kanál.

Při pozorování mě napadlo, že kdyby to šlo, podobná akvária by měla být v domovech důchodců, v LDN a třeba i v nemocnicích. Koukat na rybičky je velice příjemná a uklidňující zábava, která neunaví a čas při ní rychle ubíhá. Když rybičky nakrmím, na chvíli si přišoupnu židli a sleduji rybí hemžení. Skoro vždy ji pak postoupím kočkám!

Foto: autorka. Obrázky si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.

Marička Crossette Neviditelný pes


zpět na článek