A. Alimo 21.12.2020 22:34

Sníh v Mostě teda moc nepamatuju, nic moc ho nebylo a druhý den břečka. Tady sice padá, ale letos teda ne. Ale i Majk a Darek sníh milovali, váleli v něm pomalu kotouly a vyžadovali házet koule, aby je mohli zblajznout. Vzpomínám na Darka, jak jednou zapadl nic zlého netuše do hluboké závěje tak, že prostě zmizel. Už jsem se chystala na záchrannou výpravu, když se objevila psí hlava s děsně udiveným výrazem. Byl kouzelnej

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 21.12.2020 18:36

Sníh a psi, kromě Šmudly nizoučkého měli všechna psiska sníh i ten závějovitý ve veliké oblibě. Šmudla potřeboval prošlapané cestičky pak byl také spokojený. Dan mne s tím dost překvapoval, vodě se vyhýbal tak, že u kaluže když se chtěl napít vytáčel ťapky by se ani drápek nenamočil, ale myšičky zrovna jako Akim lovil jako sněžná liška. Argo byl na sněhu šťastlivý a běhal nadšeně, dělal ohromě rychle velká kola a u toho měl ocásek do skoby, asi jako záchranou brzdu. To dělával i na nezasněžené louce, když ho něco hodně potěšilo. Rubín má sníh taky rád, spokojeně se na dvorku vyválí když napadne a běhá s vysoko zvednutým ohonem, který jindy maskuje jako by ho ani neměl. Děkuju za článek, fotky "rvoucích" se choďáků i lachtaního fousiska mne hodily do příjemných vzpomínek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 21.12.2020 18:32

Evo, krásné povídání . Bohužel naše Trixie sníh viděla snad jen 2x, poprvé nepatrný poprašek, podruhé ho bylo o troche víc, možná 3.4cm a dala se uválet koule. Trixie (a tenkrát i Sadie)z ní ulizovaly(ukusovaly), ale jinak je sníh příliš nenadchnutl. Trixie v něm spíše zábly packy.

Z těch krásných fotek se mi nejvíc líbí Akínek s červenou miskou (ta nakloněná hlavička ). Trixie ráda běhala za hozeným frisbee , většinou s ním přiklusala zpět, ale nerada vydávala. Ale plácala do něj stejně jako Akínek. To když ji talíř padl "dnem vzhůru" a ona ho nemohla chytit do zubů. Packou se ho snažila otočit, nebo zuby podebrat (což by ve sněhu možná nebyl problém, na trávě či hlíně to moc nešlo). Kolikrát už mi jí přišlo tak líto, že jsem za ní došla, talíř jí otočila aby ho mohla popadnout a klusat

Kdysi v Německu jsem hlídala během sousedce šedivou pudlinku a chodila s ní do lesa na procházku. Byla radost jí sledovat, jak hopsá v hlubokém sněhu, cpe do něj čumák do sněhu, a když ho zvědne, má na něm hustý bílý plnovous. Jen než jsme došly domů, měla mezi packama tvrdé kuličky sněhu, což jí muselo bolet a buď jsem jí je vydrolovala, nebo po příchodu ve vaně teplou vodou rozpouštěla. Ona se stejně velice rychle naučila po příchodu domů sama do vany

hupsnout, protože věděla, že až jí umyji špinavé packy, může jí vyluxovat granule naší tehdejší kočky Kotěte

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 21.12.2020 16:19

POZOR, POZOR! Velký Silvestrovský příběh vyhlašuje poptávku po jménu a příjmení obecního úředníka, který se sice v ději nebude vyskytovat často, leč je pro něj velice důležitý, neřkuli nezbytný.

Pište své návrhy pod tento komentář, prosím. Kritériem pro výběr bude zvuko/malebnost jména a hlavně to, aby jméno pocitově ladilo s jiným jménem, které ovšem nesmím prozrazovat , ba ani naznačovat, jaké je. Snad jen to, že jde o jméno v češtině. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 21.12.2020 16:11

Ke sněhu mám velice rozporuplný vztah. Jak někde níže píše zana, když čerstvě napadne a zajiskří se ve slunci, líbí se mi, ráda ráda jeho vůni, jsem schopná v něm běhat i si do něj lehnout a dělat andělíčky. Nemám ráda, když taje a když je břečka. A když byly před deseti dvanácti a více lety v Praze dlouhé zasněžené zimy, až do března, bílá barva za oknem mě doháněla k šílenství. Bylo toho moc a čerstvě napadlý sníh mě dokázal i rozbrečet.

Fotky jsou krásné. Psi mají sníh rádi, i naše Píďa, které se ale na tlapkách za chvíli vytvořily kouličky a to se jí nelíbilo. Anka byla sněhuvzdorná a tak si sníh užívala převelice.

Sníh na sídlišti byl většinou krásný. Jen psí bobky se v závějích špatně hledají a sbírají, a tak každá obleva odhalila větší než malé množství psích pokladů, a to už tak krásné nebylo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 21.12.2020 14:19

Taky vzpomínám na zimní prázdniny či víkendy u babičky, kdy vesnice byla kvůli závějím téměř neprůjezdná. Kolem domku byla prošlapaná cestička - z kopce dolů jsme jezdili na saních a Haryk se se štěkotem řítil za námi a zpět do kopce nám tahal sáňky. Kimča zas milovala běhání v závějích - když se do sněhu koplo, ona se s nadšením vrhala do toho zvířeného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.12.2020 14:03

Radostné fotky nezapomenutelných přátel člověka A ta zadel ze křoví,třeba Fousisko hledá klobouk v poušti, teda éé ve sněhu. A vida, i sjezd mu jde.

Naše boxerky všechny milovaly sníh, to bylo vždycky projevené štěstí. Teď dávám malé Jence kabátek,má nízko břuško ale mají sníh moc rády a chytají vločky,pokud nějaké jsou Akorát ty tlapky jsou pak jak sněhové koule. Naše první boxerka Deny měla obvzlváštní zábavu na zamrzlé Bečvě,kradla klukům hokejové puky. To byly povedené honičky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 21.12.2020 13:52

OTéčko - Eva tu má krásné sněhové fotky, jenže na jihu Jižní Moravy to zatím stále vypadá takto:

https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Prosinec_3/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 21.12.2020 12:29

Á to bylo krásné povídání, úplně jsem se zasnila a vzpomínala, jak jsme s děckama saňkovali ze sklepů - jo to i na jihu Jižní Moravy bývaly zimy sněhové.

Jinak Toya, jak z celého srdce nesnášela vodu, tak sníh milovala velice velmi, a to do konce svého požehnaného věku. Zato led ji tuze rozčiloval, kór, když jsme se po něm klouzali - to kolem nás lítala (a samosebou i padala), chňapala po botech a rozčileně štěkala. Schválně jsem se před ní klouzala na zamrzlých kalužích a ona byla vzteky bez sebe .

Erník si zatím pořádného prašanu ještě vůbec neužil, takže zatím ke sněhu má vztah takový nijaký - tak třebas letošní zima se pochlapí a nějaké to bílé svinstvo napadne

A OTéčko pro Vave a liku - poslala jsem věty, ale až pět minut po dvanácté - tak buď je použijete anebo taky ne. Nakonec to žádné skvosty nejsou, neb mne jak na potforu nic nenapadalo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 21.12.2020 10:38

Krásné zimní vzpomínání. Sníh v Praze... mám k němu hodně ambivalentní vztah. Když padá (a ještě asi hodinu potom) jsem z něj nadšená a běhala bych v něm jak ten pes . Potom se začne měnit v černou břečku a nadšení opadá .

Teď jsem koukala, že po Štědrém dnu prorokují velké ochlazení (kam dám salát a polívku ).

Třeba bude i sněžit .

• reagovat
• nahlásit příspěvek