Léto. Pro školáky období prázdnin, výletů, relaxu a užívání si. Ne tak pro hokejistu. Pro něj léto znamená dřinu, litry potu, blití, bolest a rudo před očima.

Zažil jsem těch letních příprav celkem dost. Oproti tréninku na ledě během sezóny je to velký rozdíl. Prvně, děláte něco, co vás opravdu nebaví. Na tom ledě přeci jen pořád hrajete, i když dřete. V létě bez ledu jen dřete. Za druhé, většinu letní přípravy absolvujete sami. Trénink ve skupině má velkou výhodu, že se můžete s někým porovnávat, s někým neustále soupeřit, hecovat se a tím se motivovat. Tys mě předběhl, přebruslil, vzals mi puk? Tak počkej příště! V létě se nemáte s kým porovnávat a to je na palici.

Jelikož letní příprava je dlouhá (cca 2 měsíce), po chvíli vás začne strašně nudit. Proto musíte být kreativní a vymýšlet si pořád nové formy tréninku. Nemůžete pořád jenom tupě dokola jet ty stejné série kliků, dřepů, sprintů a podobně, protože byste se zbláznili. Skvělé je to na venkově. Narazíte na balíky sena, tak je využijete. Můžete je přeskakovat, koulet, bušit do nich. Na zahradě vám přerůstá tráva přes hlavu, tak ji místo sekačkou vezmete kosou. Můžete štípat dřevo. To všechno je trénink. Žádné vození ořezaných větví v kolečku. Pěkně svázat a táhnout na laně. To jsou pak nohy jedna báseň.

Obecně v hokeji platí, že co nenaberete v létě, to vám bude po Vánocích sakra chybět. Během sezóny nemáte čas ani kapacitu nabírat fyzičku, jen ji udržovat. Proto v létě opravdu dřete. Oproti sezóně, kdy trénujete kolem 1,5-2 hodiny denně, v létě je to mnohem víc. Den se vlastně skládá z tréninků a následné regenerace. Ráno hodina posilování plus třeba kolo, oběd, spánek. Odpoledne další hodina, plavání, svačina. Večer výklus a protahování.

Při tom všem hokejista žere jako kůň. Myslím, že máma by mohla vyprávět, kolik jsem toho v létě dokázal spořádat. Ostatně někdy od dvanácti mi u oběda říkala „kyselino“. Jelikož v létě je vedro, pijete hodně vody. Opravdu hodně. Klidně 6 litrů, protože třeba 2 za den vypotíte.

Bolí to. Není to jenom námaha. V létě se bolest stává vaším stínem. Při tréninku vám zastře mozek a stane se středobodem vesmíru. A pokud to vydržíte dostatečně dlouho, začnete si ji i jakýmsi zvrhlým způsobem užívat. Důležité je najít si osobní motivaci. Jelikož jsem téměř každý rok byl na hraně sestavy a zároveň jsem vždycky hrál s pěknými zmetky, moje motivace byla jasná. Já vám ukážu! Já se prostě v tom týmu udržím!

To všechno je pro hokejistu léto. Nesnášíme to. Ale když potom díky těm tisícům kliků vybojujete puk, díky nasprintovaným kilometrům ujedete obránci a díky desetitisícům na zahradě za chalupou vystřílených puků propálíte brankáře, víte, že to za to stálo.