Neviditelný pes

PTÁCI: Ptačí příběh - dokončení

24.6.2020

Předchozí díl najdete na tomto odkazu.

Do hnízda střízlíků v naší garáži jsem už týden nenahlédla, ale ptáčci do něj stále přilétali s plnými zobáčky. Přesněji – nedokázala jsem rozeznat, zda létá sameček, samička, nebo střídavě oba. Na to, aby už krmili ptáčata, se mi pauzy mezi návraty zdály moc dlouhé. Tak jsem usoudila, že samička sedí na vajíčkách a sameček jí létá krmit.

Chtěla jsem zjistit, co se za ten týden v hnízdě změnilo. Sedla jsem si v garáži na opačné straně a čekala na moment, kdy budou oba střízlíci mimo hnízdo. Po čtvrt hodině nehybného sezení se mi možnost naskytla. Byla jsem si jistá, že hnízdo není pod dozorem a rychle do něj nakoukla. Odhadla jsem správně, v hnízdě byla stále vajíčka. Sice zůstalo jen u tří z minulého týdne, ale samička o ně pečuje.

V hnízdě střízlíka jsou stále tři vajíčka

O další týden později jsem vcházela z domu do garáže, když z hnízda vyletěla samička a na tůji vedle garáže zpíval sameček (už jsem jejich hlasy rozeznala). Hnízdo bylo zase na moment prázdně a rychle jsem toho využila. Vrátila jsem se pro digitál a z menším odstupem do hnízda nakoukla. Vykukovaly z něj maličké zobáčky. Protože samička zřejmě před chviličkou krmila, ptáčata na můj pohyb zareagovala v naději, že máma je zase zpět. Dva rozevřené zobáčky vystřelily z hnízda jak čert z krabičky. Rychle jsem je vyfotila a klidila se od hnízda.

Ptáčata si myslí, že se vrátili rodiče

Protože jsem až dosud nezaslechla žádné pípání, nevěděla jsem, kdy se během týdne vylíhli, kolik je jim dnů. Důležitější bylo, že tam jsou a mají se k světu. Někde v keři na opačné straně garáže se vylíhla další ptáčata drozda (mockingbird), která už byla z hnízda venku a hlasitě se dožadovala krmení. Takže pokud kdy ptáčata střízlíků pípala, tihle drozdí cvaldové je mnohanásobně překřičeli.

Střízlík s potravou u garáže

Střízlíci teď přilétali do garáže častěji a my se v ní snažili příliš nezdržovat, aby měli na krmení klid. Za několik dalších dnů jsem zase viděla oba rodiče venku, zvědavost mi nedala a rychle jsem krátce nakoukla „za budku“. Užasla jsem, jak moc ptáčata během šesti dnů vyrostla. Tedy viděla jsem jen jedno, asi to nejprůbojnější, ptáče. Jak se ukázalo, měla jsem štěstí ten den ptáčata vyfotit, protože další den ráno hnízdo svorně opustili. Jak se dalo čekat, přistáli někde poblíž hnízda. Když jsem chtěla jít do garáže, právě z ní vylétal jen rodič, jen ne od hnízda, ale o kus vedle, kde stojí pračka. Honem jsem zacouvala do domu a střízlíky pozorovala úzkým okýnkem ve dveřích. Oba rodiče létali s plnými zobáčky do garáže do různých rohů vedlejších poliček, na které jsem z okýnka špatně viděla.

O něco později jsem nakoukla do hnízda a opravdu bylo prázdné, střízlíci už mu nevěnovali pozornost. Nebylo v něm žádné mrtvé ptáče, nevylíhnuté vajíčko, ani zbytky skořápek. Všechna tři ptáčata tedy byla venku, poschovávaná někde ve směsi věcí na poličkách. Kráce jsem se rozhlédla, zda některé z nich náhodou zahlédnu. Žádné jsem neviděla, ale oni jistě viděli mne a seděli tiše jako pěna. Sotva jsem zašla do domu, rodiče přilétali krmit.

V pozdním odpoledni už střízlíci do garáže nelétali, ptáčata se jim podařilo z garáže vylákat ven. Rodiče teď pendlovali s krmením mezi tújí na jedné straně garáže a keři na opačné straně. Podařilo se mi zahlédnout jedno ptáče v túji, které s větvemi dokonale

Splývalo, a kdybych nevěděla, kde přesně sedí, nenašla bych ho. Nakouknout do keřů na druhé straně jsem se nepokoušela, určitě bych nic neviděla, jen ptáčata plašila.

Další ráno už bylo kolem garáže ticho, střízlici se museli přesunout do jiných keřů. Slyšela jsem jejich hlasy ve větvích, jestli to byli ti garážoví nebo jiní, jsem samozřejmě nepoznala. Další čtyři dny jsme jim ještě dali možnost vrátit se buď do stejného hnízda, nebo si v garáži postavit jiné. Naši nabídku nevyužili a my začali garáž na noc zavírat. Akce „střízlíci v garáži“ úspěšně skončila.

Dva ptačí dodatky

Někdy koncem března jsme s manželem pracovali na vedlejší „Trixiině“ zahradě a kočky tam byly s námi. Rusty se zrovna procházela kolem jednoho cykasu, které tam jsou, když z hrany dřevěné ohrady za ním spustil střízlík varovný křik. Běžela jsem Rusty odehnat a sklonila se k listům cykasu, zjistit, proč ptáček tak vyvádí. Žádné hnízdo jsem neviděla, ale usoudila, že tam někde v listech musí být ukryté. Kočky jsem přesunula na naši zahradu, práce nám také další den skončila a na hnízdo jsem zapomněla.

Další hnízdo střízlíků bylo v cykasu, už prázdné

Teď, několik dnů po výletu střízlíků z garáže, jsem na vedlejší zahradě sestříhávala přerostlé cykasy. Když jsem ty tvrdé a dlouhé listy stříhala, na hnízdo jsem si vzpomněla. O našla jsem ho, půl metru nad zemí. Dávno prázdné, ale jasně hnízdo střízlíků. Ani v tomhle nezůstala slepá vajíčka nebo mrtvolka ptáčete. Další úspěšná snůška.

Tohle hnízdo tu ještě před dvěma dny nebylo

Ten samý, parný den, jsem pro nás udělala „karamelovou pauzu“ a seděli jsme se zmrzlinou v chládku. A všimli si hnízda za venkovní lucerničkou vedle skleněných dveří domu. Kde se tam tak najednou vzalo, před dvěma dny tam určitě nebylo. Nejprve jsem myslela, že si ho rychle postavili naši střízlíci z garáže. Ale tohle hnízdo vypadalo shora placaté, tedy otevřené, ne kukaň, jakou si staví střízlíci. Komu tedy patří?

Další den jsem měla odpověď. Z hnízda vykukovala hlavička samičky zdejšího ptáčka „house finch“ (na českém netu jsem našla překlad „Hýl mexický“). Tihle ptáci se k nám rok co rok vrací v červnu, skoro ve stejnou dobu jako kolibříci. Rádi navštěvují naše krmítko, vídám tu dva, někdy tři páry. Dosud jsem ale nikdy nezahlédla jejich hnízda, ani neviděla krmit mladé.

Chodila jsem teď hnízdo z dálky pozorovat. Sice jsem si podle samičky byla jistá, o jaké ptáky jde, ale chtěla jsem se ujistit podle samečka. To se mi podařilo, když přiletěl nakrmit samičku na hnízdě.

Patří hýlům mexickým

Kočky teď mají vstup na vedlejší zahradu zakázaný. Protože až ptáčata vyletí z hnízda, určitě přistanou na terase nebo v trávě kolem ní. Nejbližší větve stromů totiž budou pro jejich křidýlka určitě příliš daleko. Třeba budu mít štěstí a některé z ptáčat i zahlédnu.

Foto: Marička Crossette. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Marička Crossette Neviditelný pes


zpět na článek