Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mám radost, Maričko, že váš párek střízlíků zdárně odchoval své potomstvo! Což by bez vašeho velkého pochopení pro ty paličaté ptáčky nebylo vůbec možné. Měli by vám za to vyzpěvovat od rána od večera! Hnízdo za lucernou je taky podařené a hýl mexický je krásný ptáček. Je to radost, když se člověk může na zahradě zaposouchat do ptačího zpěvu a cvrlikání!

Hančo, však my máme taky radost. Bylo by to zklamání, kdyby se snůška nepovedl. Když už si střízlíci svoje vybrané místo "vytrucovali" a my jim hnízdění dovolili

Maričko, jste úžasní! Souhlasím se všemi předřečníky,vy jste pro všechna ta zvířátka a ostatní živočichy pravým požehnáním. Přeji Vám jen samé krásné chvíle a domácí pohodu na zahradě.

Jenny a (níže) Liko, moc děkuji.

Ráno jsem pod Alex psala, že se naši rorýsi asi chystají na cestu... a už jsou venku ! Před chvíli jsem nad domem viděla kroužit skupinu rorýsů, tak jsem chvilku stála a sledovala je. Naštěstí je zamračeno, bude pršet, tak jsem mohla snáze "oblohu" sledovat. Nemohla jsem se jich dopočítat, létali moc rychle, ale bylo jich možná deset. Občas některý rorýs zapadl do komína (asi rodič) a bylo slyšet mohutné štěbetání. Takže tam stále ještě nějací jsou, připraveni vyletět. Ti venku kroužili tak nizoučko nad střechou a komínem v početném hejnu, které se drželo pohromadě, že se mladí určitě učili "mapovat" okolí, kam se vrátit. Vsadím se že pokud komín neztichne do večera, určitě v něm už ráno bude ticho. Přileteli na Velikonoce a po tak dlouhé době náhle ztichlý komín bude zvláštní. Tak šťastnou cestu opeření letci a za rok zase na viděnou.

Maričko, moc děkuju za tahle vyprávění ze zahrady, je to učebnice laskavosti.

Maričko, mělo by se tam tomu u vás říkat - Rajská zahrada. Neb ráj pro kočky, ráj pro psy, ráj pro ptactvo, atd. A ty tam funguješ jak laskavost sama.

Dnes se připojím pod Abyt, protože bych to nedokázala říct líp, Maričko...

Maričko, jsem ráda za ta mrňavá stvoření, že se najdou lidé jako vy dva, kteří se s nimi rádi podělí o životní prostor. Mnoho lidí to tak nemá a shazují a brání ve stavbě hnízd jiřičkám a jiným ptákům. Při tom se dá znečištění omýtek předejít, stačí se poradit s ornitology.

Alex, děkuji, to víš, že jsem ráda, že se hnízdění povedlo. Ano, základy hnízda střízlíků v garáži jsem jim (letos i dříve) vyhazovalae pro jejich dobro. Celé hnízdo, ať už by bylo kdekoliv bych ptákům nikdy nevyhodila.

Jiřičky tu nemáme, ale momentálně se komínem rozléhají řádné decibely štěbětání mladých rorýsů. Nesou se z obýváku po celém domě už několik dnů, takže čekám, že co nejdříve vyletí a rozloučí se s námi.

Maričko, to je nádhera. I když jsem si byla jistá, že odchov "letectva" u vás, se určitě podaří .

U nás si jednou udělali hnízdo kosáci ve dřevníku, ale tenkrát jsme měli kocoura-lovce, takže to nedopadlo. Na krmítko nám lítá hodně ptactva, ale i když Monty už není, hnízdí pro jistotu jinde.

Díky Miki. Kdysi, když jsme měli první Dixie, tak si hnědí drozdi stavěli hnízdo příliš nízko (ve větvi, která se dotýkala země). Bylo to v době, kdy Dixie chodila ven buď na řemínku, takže ptáci mladé vyvedli. Ale další roky hnízda stavěli stale výš (znak, že se k nám vraceli stejní) a teď už ani nevím, kde a jak vysoko hnízdí, vidím jen rodiče a pak dorostence.

Jéé hurááá, Maričkooo, povidlo se too! Gratuluju k nejednomu úspěšnému odchovu. To má člověk radost co? Já jsem byla zvědavá, resp. napnutá jak guma u spoďárů , ešivá se to bude dobře v garáži vyvíjet a ono jo!

Petro, děkuji, však jsme také rádi, že se povedlo. Škoda, že jsem neviděla ty prcky rozlétlé v garáži. Ale zase jsem měla štěstí, že jsem je vůbec stihla vyfotila(no jen jednoho), druhý den už tam nebyli. Nakonec bylo dobře, že je rodiče vylákali ven co nejdřív. Do keřů to měli kousek (doletět, dohopsat) a ve větvích jim nehrozilo riziko, že na ně omylem šlápneme, kdyby posedávali na zemi.

Milá Maričko, to je kouzelné čtení, o to lepší, že všechno klaplo, jak mělo a ptáčata už jsou skoro samostatná a v pořádku. Vaše zahrada získala mnoho dalších opeřenců .

My stále krmíme - mám dojem, že sýkory, co sem létaly, sem naučily chodit i svoje mladé, protože spotřeba je větší než v zimě . Nakonec je to jasné - bufáč je otevřený, tak proč se honit za hmyzem, kterého je v Praze málo.

No úplně jsi mi to vzala z pusy Já taky na krmítkách pozoruji často mladé jedince. A ti Tlachapoudi k nám lítají celá rodinka. Manžel, když chodí čadit na balkón, často pozoruje, jak mladí sednou na střechu garáže a čekají, až jim to rodiče od krmítka donesou přímo do zobáků. Mám ještě zbytek krmení, v němž je i sušený hmyz a to mají nasypané v improvizovaném " krmítko-domečku". Vždycky první zmizí ten hmyz (do tlachapoudích chřtánů). Jsem hrozně ráda, že tam ty ptáky máme, tak jim podstrojuji. Tchyně mi teď ale říkala, ať strakapoudy nekrmím, že se prý dočetla, že ničí stromy. Podle mého je to teda volovina, takže naše Tlachapoudy hájím a krmím dál.

Milá Maričko, to je tak hladivé a zajímavé čtení! Máš přírodu kolem sebe úžasně "načtenou" a dokážeš každému živému tvoru připravit ráj na zemi.

Já zatím ptáčky jen krmím, podařilo se mi sehnat vyloupaná semínka a zrna, to se jim líbí (a taky není všude takový binec). Ale nepoznám je, jsou dost plaší a na větší dálku nerozeznám znaky, podle kterých bych si je dohledala. Snažím je na sebe zvykat a asi si napíšu Ježíškovi o nějaký kukr. :) Ale popravdě v sobě nemám velkou touhu je nějak zařadit, stačí mi jen tak koukat, být součástí zahrady. Možná ale, až vyrostou stromy a keře a budu mít to štěstí, aby si tu některý postavil hnízdo, že se touha vědět víc dostaví. Uvidíme.

Díky Vave. No tedy vyloupaná semena - bodejď by to ptákům nechutnalo. My tu letos máme stále kupodivu několik sýkorek (normálně se tu staví "cestou výš"). Nevím, jestli hnízdí, ale chodí na krmítko. Popadnou semeno slunečnice, popoletí na nejbližší větev a pak ho rozlousknou - u tebe mají tuhle fázi ulehčenou.

Maričko, až jednou budeš dělat rodokmen a dohledáš předky hodně zpátky, určitě mezi nimi bude Noe...jen ty máš místo Archy něco méně nápadného

Šarko díky. No nevím jestli Noe, ale po meči mám vesnické předky a tatínek přírodu a zvírata miloval takže geny tu určitě jsou, ráda jsem je podědila.