Dne 21. 7. 2024 se mi naskytl za oknem v truhlíku takovýto pohled. Nebyla jsem si jistá, co s takovou situací – případné hnízdo by mi nevadilo, ale jak to tedy s hřivnáči ve městě je? Raději jsem se zeptala České ornitologické společnosti, a odtamtud mi hned přišla odpověď:

„Holubi hřivnáči jsou jiný případ než ti známí holubi domácí, zvaní věžáci. Hřivnáči se ve městech začali objevovat přibližně před dvaceti třiceti lety; z původně ojedinělých párů se stali běžnými a hojnými městskými ptáky. Jsou chráněni běžným stupněm ochrany, jako většina volně žijících ptáků (existuje i zvláštní ochrana ptačích druhů, které jsou u nás ohrožené). Spíše tedy doporučujeme vajíčka ponechat a sledovat, co se bude dít. Hnízda na parapetech přitahují rovněž predátory, není tedy vůbec jisté, jak to holubi zvládnou.“

Hřivnáči si začali stavět v truhlíku hnízdo

Dobrá tedy, budu pozorovat, a uvidím, co vypozoruji. Ve wikipedii jsem se mj. dozvěděla: „Hnízdo staví samice ze suchých větviček přinášených samcem. Je ploché a obvykle velmi řídké, často natolik, že je v něm zespodu vidět snůška. Hnízdí většinou 2× ročně, vzhledem k dlouhé hnízdní sezóně (březen–červenec) však může mít za vhodných podmínek i 3 nebo 4 snůšky do roka. Samice snáší 2 bílá vejce o rozměrech 40,6 × 29,4 mm, o něž se starají oba rodiče. Doba sezení je 15–17 dnů, mláďata se líhnou v rozmezí zhruba 1 dne. Holubí partneři zpočátku krmí své mladé hmotou vyvrženou z volete podobající se hustému mléku s obsahem vitamínů. Mládě zanoří hlavu do jícnu rodiče a pije ji. Teprve po 5–6 dnech začínají přivykat normální stravě. Hnízdo opouštějí ve věku 3–4 týdnů a vzletnosti dosahují ve stáří 33–35 dnů. Pohlavně dospělá jsou v následujícím roce. Po vyhnízdění se rodiny shromažďují do hejn, která později táhnou do zimovišť. Nejvyšší známý věk je 16 let a 4 měsíce.“ (odkaz zde)

A vskutku, sameček pilně přinášel větvičky, přičemž paní hřivnáčovou používal jako přistávací plochu, a samička budovala. Za dva dny po mém dopisu se objevilo první vajíčko. Za další dva dny jsem mohla zdokumentovat obě vajíčka. A hřivnáčům začala perná šichta. Okno je obrácené na jih, bez stínu. A byla vedra. Bylo mi jich strašně líto – seděli vzorně a přiměli mě, abych si je vyfotila pro porovnání, abych měla jistotu, že se střídají. Vložila jsem jim do truhlíku kalíšek s vodou a odolávala pokušení přisypávat jim zrní – přece jen to nejsou slepice a možností v okolí je dost. Přinejmenším krmítko na druhé straně domu, stačí přeletět střechu.

Za dva dny se objevilo vajíčko

Za další dva dny se mi podařilo zdokumentovat obě vajíčka

Hřivnáči pilně využívali „zobákové chlazení“ – ve vedru pootevřou zobák a viditelně „funí“, nebo jak to nazvat. Peří je asi dobře chránilo – přece jen si to místo vybrali sami. Nakonec jsme se dobrali i jakési spolupráce – chtěla jsem zachovat bylinky v truhlíku, takže jsem jednou denně dolévala vodu do truhlíku. Pomaličku, přeopatrně jsem okno pootevřela, nedívala se hřivnáčovi do očí, a většinou se mi podařilo dolít truhlík i kelímek bez vyplašení. A pokud přece jen holub uletěl, během minuty se vrátil.

Příště bude hlášení pokračovat. Hnízdění probíhá zatím dobře, i když má trochu nečekané následky :-) Ale žádný svinčík na okně ani dole na chodníku se nekoná.

Foto: Lika