Již tři roky máme doma dvě černý kočky, v dočasce je jako koťata pojmenovali Enchilada a Tortilla, my jim říkáme Ench a Tors. Jsou to kočky bytové, vykastrované a prý zvyklé na psa.

Zrzavá psová je Kess, někteří ji znáte ze Zvířetníku a není moje, ale mé maminky (a zejména tatínka, ale píše o ní maminka), Kess je prý taky zvyklá na kočky.

Co to je?

Kess to je!

A teď to dejte dohromady u nás na návštěvě, a co z toho vyleze?

Odvážná, slepá a neviditelná.

Odvážná Ench nemá z psové strach a pěkně ji hlídá, kudy že nám to chodí bytem a jestli nedostává k jídlu něco dobrého, co by kočce chutnalo taky, a o co bychom ji mohli ošidit.

„Slepá“ Kess, ta žádnou kočku nevidí, a když nevidí kočku, nemá problém, který by musela řešit. Pokud kočka někde sedí, obejde ji velmi uctivým obloukem, ale jinak dělá, že kočka neexistuje. „Ono to ke mně čuchá? Když se ani nehnu, tak mi to snad neublíží a zase to odejde.“ Jediná výjimka je jídlo, úplně konkrétně vařené kuřecí prso, které se podává v množství menším než malém jako mls. V tomto případě je jedno, že je tady kočka, Kessin jazyk je delší a hbitější: Ještě aby to dobré maso snědla nějaká kočka.

Kterej trouba koupí černý pelíšky černejm kočkám?

Neviditelná je Tors, ta se rozhodla, že něco jako je pes je urážka jejího majestátu, se kterou se ona nehodlá zahazovat, takže zaleze u dcery mezi postel, kde se cítí velmi v bezpečí, a vyleze zlomek vteřiny potom, co návštěva se psem odejde (i když jen na venčení). Místo k schování je to příhodné, dvě matrace na sobě zastrčené pod postel, takže škvíra pohodlná pro ležící kočku, ale nikdo se tam jen tak nedostane. Pokud jí tam odložíte kousek masa, okamžitě zmizí, protože nikdo není tak vyděšený, aby si nemohl dát kuřecí maso, že jo, ale proč se kvůli tomu kamarádit se psem, že jo…

No a teď to zamíchejte znovu a psovou nechte u nás doma několik dní... Prostě na jaře se přihodilo, že bylo třeba pár dní hlídat, dcera měla ještě zkouškové, takže zvěř byla pořád pod bedlivým dohledem. Takže co z toho vylezlo?

Ench se ani moc nezměnila, pořád kralovala celému bytu, nic jí neuniklo, šla, kam chtěla, kdy chtěla, a byla to Kess, kdo si dával pozor na ni. Jako jo, Kess dokázala Ench taky pěkně vyděsit a vytvořit stegosaura (Jak vypadá kočičí stegosaurus? To se naježí celý ocas a ještě se naježí chlupy podél hřbetu a stegosaurus zdrhá). Stačí seskočit z postele skoro přímo na hlídkující kočku, co to nečeká. Ale Ench se nikdy necítila ohrožená, zahnaná do kouta, nikdy po Kess nevyjela, ani na ni nesyčela. Klidně si ji očuchala, se zájmem se přiblížila až na kontakt, ale to je tak všechno, trochu zvědavosti, jak ten pes voní. No ale je to jen pes, kterého je sice třeba stále hlídat, ale jen pokud není třeba hlídat sýkory na borovici před oknem nebo spát nebo si čistit kožíšek nebo vyžadovat drbání nebo cokoliv zajímavějšího, než je pes, což je skoro všechno, že jo.

Kočky koukají z okna na sýkorky.

Kess nemohla předstírat, že kočky nevidí, když s nimi tady musela chvíli bydlet, ale kamarádit s nimi se nebude, pořád je to jiný druh, něco, co může na stůl a Kess ne, něco, co dokáže vyskočit a vyšplhat dost vysoko a hlavně se to tady chová jako doma, Což je od Ench vyloženě hnusná provokace. Vyhýbat se obloukem je rozumné bezpečnostní opatření, a pořád je dobré předstírat, že tu nejsem, když si to ke mně čuchá, jedna nebo druhá.

A u té náhradní paničky je to bezpečný, ležim vedle ní na gauči, nechala mě spát u sebe v posteli a drbá mě na bříšku, když si řeknu, ta mě dyštak ubrání.

Kontrola leteckého provozu

Největší změna se stala s Tors. Zjistila, že ten pes neodjel po pár hodinách, ale byl tu i večer!!! Jasně, choděj s tím ven, ale ZASE SE S TÍM VRÁTĚJ. Takže pod postelí je to prima, ale já se teda nebojim. Jen si kontroluju terén.

Tors byla viděna, kterak znechuceně nakukuje do obýváku, kde jsem seděla na gauči se psem na klíně. Výraz očí dával jasně najevo – fuj, pes, a ty to ještě hladíš? A necháš to ležet vedle sebe? Taky se z ní stala surikata a nakukovala do pokoje, kde Kess sama spala, kontrolovala, že je to na jednom bezpečném místě. A pak se jindy i osmělila, a když jsem seděla vedle toho psa, tak ho šla i očuchat, a zblízka.

Tak tohle je pes!

Tors si nakonec po bytě chodila, kam chtěla, ale pečlivě si Kess hlídala, kde zrovna je, aby se nepotkaly. Už zjistila, že Kess ji ignoruje, takže ona může ignorovat ji, teda ale to se nadá v případě, když je krmení:

Ony měly k večeři lososa a je samo sebou, že ho udělaj dost pro všechny (udělaj a nesolej, nekořeněj).

Sluníčko je fajn, i když musíme ležet skoro vedle sebe.

A když pak došlo na krmení jako za odměnu, tak to jsou hrozný zvuky tedy, my kočky v jednom rohu, slyšet nejsme, ale co ten pes dělá za zvuky kvůli trošce ryby... chlamst chlamst chlamst CHLAMST chlamst… no je to jinej druh, no. To hned někoho skoro přejde chuť k jídlu, ale je to losos, nebo čerstvě vařené kuřecí prso, tak to se teda přemůžu, ale radost mi to nedělá.

Závěrem mohu dodat, jo, dalo se to, všichni přežili bez újmy fyzické i psychické teda. Kess byla prostě opakovaně na chvíli zavřena u mě v pokoji, což byl velký „trest“, když si lehla do mé postele a spokojeně chrněla. Kočky tak měly čas se v klidu najíst a nemusely pokukovat, kde ten pes teďko zrovna je. Kočky byly i trochu mazlivější, než jsou jindy, prostě nám chtěly dokázat, že tu jsou důležité, že nás fakt mají rády a že není potřeba mít tady toho psa, který furt leze někomu na klín.

Takže občasné hlídání jest možné, se zavíráním psa v nepřítomnosti dvounohého dohledu teda, přeci jen musíme vrátit psa celého a ne jen jako předložku, že, to bych byla vyděděna, že jo.

Foto: Zuzana Š.