Únor nepatří mezi moje oblíbené měsíce, ale je aspoň krátký. Letos jsme měli štěstí a občas svítilo sluníčko, jiné roky bývá únor šedivý a nepříjemný. Je vidět, že po práci zapadá slunko rychle, ale rána se začínají prodlužovat a tak v půlce února už nejezdím v úplně tmě. Ale koncem února už je světla víc i odpoledne.

Až akáty vykvetou, bude to krásné. Zatím je všechno šedohnědé.

Snažila jsem se na únoru najít něco pozitivního. Na Valentýna ráno se objevil sníh, takže pokud platí „únor bílý – pole sílí“, tak trochu zesílily. Jižní Morava to ovšem se sněhem nepřehání, a tak se závěje nekonaly.

Sníh na olivě.

Většinu února jsem musela psice aspoň trochu oblékat, protože jsou celý den doma a ta záda nejsou nic moc. Náš veterinář říká, že je to kvůli tomu, že jsou malé – kamkoli si musí na rozdíl od velkých vyskočit, a tak klouby a páteř trpí. V únoru jsme byli objednaní na veterinární kardiologii – Karamel se měla po dvou letech ukázat. Má slaboučkou medikaci, nějaké zhoršení jsme nezaznamenali – a to měla na začátku února devět. Lítá pořád jako blázen.

Psice na vycházce.

Narozeniny oslavila tím, že i s Vanilkou dvakrát zdrhly ve vinohradu a vzaly to nejspíš hodně velkým obloukem, protože úplně zmizely a vrátily se obloukem přes akátový lesík zezadu. Ani se moc nezadýchaly, zato spokojenost z nich jen odkapávala. Kardiolog byl se stavem Karamel spokojený – na devět let dobrý – a Vanilka má srdce úplně čisté, což je v pěti a půl dobře. Běhání bylo velmi doporučeno 😊

Sníh vydržel pár dní.

Známky jara se ještě neobjevily, všechno je šedohnědé, na ty barvy teprve dojde. Jezírko na zahradě je potažené tenkým ledem, tráva ještě nevystrčila ani špičky a na zahradách všichni stříhají stromy, keře a odkvetliny. Příprava začíná!

Foto: Matylda. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti