21.10.2021 | Svátek má Brigita


FOTOROK 2021 – červenec s nostalgickou tečkou

4.8.2021

Červnový Fotorok najdete zde.

Jaký byl letošní červenec? Ani červenec nebyl to, co jindá – za poslední roky jsme si zvykli na dlouhotrvající úmorná vedra a sucho. Letos sice vedra byla též, ale střídala se s docela chladnými dny a dokonce i na jihu Jižní Moravy sem tam pršelo, o zbytku republiky nemluvě. Protože červenec jsem propendlovala mezi Břeclaví a Benešovem, deště jsem si užila do aleluja...

Do července 2021 vjíždíme na koni

Do července 2021 vjíždíme na koni

Nostalgická tečka: Hmm – nevím jak vy, ale pro mne červenec už padesát roků znamená prázdniny a nekonečné blaho... po hříchu hodně krátké (:o)). Jako dítko školou povinné jsem část prázdnin trávila na táboře. A o tom posledním – nezapomenutelném – vám budu vykládat.

Souboj (Poholmy, louka u Lednice, 4. 7. 2021)

Souboj (Poholmy, louka u Lednice, 4. 7. 2021)

Pravda – že se uskutečnil tak, jak se uskutečnil, tak za to mohlo pár okolností.

Za prvé – tábora se účastnila děcka ve věku třináct až patnáct let, tudíž už dostečně stará, aby je nemusel nikdo vodit za ručičku. Což bylo dobře, neb vedoucí tábora Jarek C. (ten, co si minule pozval na zabijačku mého švagra Libora) si k sobě jako pomocníky vzal své kamarády – například Libor byl ranhojič (protože byl tenkrát medik) a moje ségra Maruška kuchařka (protože jako prodavačka v potravinách měla zdravotní průkaz) a ti teda nikomu cestičku neumetali.

Za druhé  – byli jsme děcka z dědiny, zvyklí se už roky starat sami o sebe. Krumpáč, sekera, kladivo, motyka, potažmo nůž či oheň – to všechno jsme už roky ovládali, aniž bychom zranili sebe či kolemjdoucí. A pak – bylo to v době, kdy ještě děcka mohla pracovat (:o))

Ráno na řece, odlehčovací rameno Dyje, Břeclav, 6. 7. 2021

Ráno na řece, odlehčovací rameno Dyje, Břeclav, 6. 7. 2021

Tak jak to vlastně bylo tenkrát v tom roce 1979 v Bojkovicích-Krhově? Noo – začátek stejný jak roky před tím. Tábor finančně i materiálně zaštiťoval kolchoz, takže než dojel autobus s děckama, tak už na louce ležely stany, podlážky, stanové dílce na kuchyň, spižírnu, záchody, potřebné nářadí, kuchyňské náčiní a hlavně, hlavně roury a tály na kamna. Než děcka vysedla, náklaďák s jedinýma dospělýma (no, ruku na srdce, vedoucí AŽ TAK dospělí nebyli) zmizel za zatáčkou a v zápětí za ním byl v prachu i autobus. A začalo dobrodrůžo...

Pole u Ladné, 11. 7. 2021

Pole u Ladné, 11. 7. 2021

Nejprve teda začala práce – najít dostatečně rovná místa na stany a vztyčit (a naházet do nich osobní zavazadla včetně spacáků), vybrat místo na latríny a vyslat latrínovou četu na jejich vykopání - po ukončení zákopů a instalaci sedátek a zástěn následovalo mycí korýtko u jediného výtoku snad pitné vody (:o))). Další četa budovala spižírnu (vojenský stan) a lifrovala do ní zásoby, které děcka vyrabovala na zahrádkách a domácích špajskách (ano – nejvíc bylo zelí, mrkve a sádla).

Pšenice v odpoledním slunci, katastr Vrbice, 11. 7. 2021

Pšenice v odpoledním slunci, katastr Vrbice, 11. 7. 2021

Ti nejzručnější se vrhli na kuchyni a stavbu nejdůležitejšího zařízení – polních kamen. Nejprve z potoka natahali placáky, uhňácali hliněnou maltu a dali se do stavění – pěkně dva rošty (a vznikla trouba, ve které se dokonce upekly i buchty) a sestavit komín tak, aby táhl – pravda, ten se tenkrát sestavoval celkem třikrát, ale nakonec táhl jedna radost (a zbývající bahno posloužilo jako munice na malou bahení bitvu). V tu dobu se už pomalu stmívalo, takže první večeře byl namazaný chleba sádlem.

Na druhý den se vztyčila vlajka, rozdělila se děcka do tří oddílů, které si rozebrali vedoucí, určila se služba v kuchyni a nákupčí a začal se tábornický život. Je fakt, že akce, které se na nás chystaly, byly docela výživné. Aby ne, když si je na nás vymýšleli po večerním nástupu (který byl znamením, že vedoucí se vyrušují pouze v případě přímého ohrožení života), odčerpávajíce zásoby vína.

Ze starého alba (tábor Krhov 1979, Maruška)

Ze starého alba (tábor Krhov 1979, Maruška)

Pěší výlet do Luhačovic (cca 25 km celkem) nás zničil natolik, že na druhý den se až obědvalo (chudáci, kdo měli zrovna službu v kuchyni), a i odpoledne se kolem ploužila dětská zombie a večer se zalehlo velmi záhy... aby nás v jedenáct večer postupně budili a vysílali do lesa na stezku odvahy, která se hemžila viselci, vzteklými vlky a bílými paními (úžasně vymyšlené a provedené – inu víno podporuje kreativitu a umění).

Další akce byla dvoudenní – každý oddíl si musel najít a vybudovat skrýš tak geniální, aby ji nikdo nenalezl, musel v ní přespat, dále musel najít skrýše ostatních oddílů a zjistit, co se děje v mateřském táboře. Takže jeden den jsme se plahočily přes pastviny, vyhýbajíce se jak kravám, tak kravěncům, v lese za obzorem jsme si vystavěly (ano, náš oddíl byl čistě dívčí) úžasné týpí ze smrkových větví.

Večer, zmáčené rosou až nad kolena, jsme se jako lstiví indiáni plížily zpět k táboru, abychom jako jediné zjistily, co se tam děje – ti vedoucí padouši se na nás vyzbrojili světlometem, kterým v desetiminutových intervalech přejížděli po okolních loukách. Fakt jsme si těch kravinců užily dosytosti. Další holky hledaly ostatní skrýše – a jednu dokonce našly. Bodejť, než by si ti lenoši něco postavili, tak se jali přespat ve starém posedu, který se pod něma zřítil (:o)). Jestli mne pamět neklame, tenkrát jsme slavně zvítězily.

Ze starého alba (tábor Krhov 1979, já)

Ze starého alba (tábor Krhov 1979, já)

Taky byla bezvadná hra Vymysli úkol a splň úkol. Zase každý oddíl vymyslel úkol a tentokrát byli do hry zataženi i vedoucí. Nápady se napsaly na lísteček a tahala se loterie. Šéfové měli sehnat litr čerstvě nadojeného mlíka – mysleli jsme si, že to je brnkačka, šak kolem je krav jak much. Ale chybička se vloudila, všechny ty krávy byly jalovice na výkrm. A přece to mlíko donesli – šli dům od domu (jo, bylo to večer a byla už tma jak v pytli) a snažili se najít někoho, kdo má krávu (konec sedmdesátek!). A víte, že jedna stařenka tu Stračenu v chlívku měla a že dokonce byla tak odvážná, že té hordě otevřela, a tak dobrotivá, že ten litr šla z chudery vydojit?!

Dodnes obdivuju, že se nám vyhýbaly jak úrazy, tak zásadní problémy. Pravda, něco by se našlo. Už jsem v diskusích zmiňovala ono vyhánění čerta ďáblem – teda trest za kouření, kdy Dufa, Pátek a Soda byli přistiženi se žvárem. I byla zakoupena krabička viržinek, každý hoch vetkl zapálené cigáro do koutku a jal se pukat na povel. Natáhout – šluknout – vydechnout – natáhnout – šluknout – vydechnout... pravda, dva z nich už po třetím kole kňourali, že by už to stačilo, ale zdravotník Libor nepolevil. „Je to pro vaše dobro! Znovu!“ Myslím, že hoši nevydrželi do finiše a potupně vrhli, aniž by stačili doběhnout k latríně... až na Dufu, který labužnicky dokouřil a se slovy: „Ten zbytek už asi nikdo nebude...“ vyžebral zbývající dvě viržinka.

I zde se našli vyvrhelové, kteří dokázali zcizit věc, jež jim nepatřila. To takhle večer u nástupu si vzal slovo Viktor a velmi vážně prohovořil o mladistvých zlodějích, neb „...odpoledne jsem si před stanem vyzul dřeváky a některý poberta mi je sebral. Nebudu z toho dělat žádnou aféru, když do rána ty boty budou na místě!“ Zaznamenal nějaký šum ve své skupině, proto tam přísně pohlédnul, a vidí, že jeho synovec (takto hošík sedmiletý) tam nenápadně přešlapuje... v jeho dřevácích! Inu, tak to bylo v rodině.

Přeji všem krásný zbytek léta – příště možná půjdeme na čundr. Vaše YGA

Foto: Yga. Další obrázky si prohlédněte níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Yga Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!