Květnový Fotorok najdete zde.

Jaký byl letošní červen? Co si budeme povídat, letošní červen se mezi top červny tohoto a asi i minulého století nedostane, protože to, co se stalo čtyřiadvacátého na přímce Břeclav-Hodonín, to nechce zažít nikdo! Ano, mluvím o tornádu, které v podstatě srovnalo se zemí části obcí Hrušky, Moravská Nová Ves, Lužice a města Hodonína.

24. června 2021. Mračna plná krup. Břeclav-Poštorná

My, které zasáhl okraj tohoto řádění a byli jsme napadeni „jen“ kroupami velikosti a tvrdosti golfových míčků, my v podstatě musíme mluvit o velikém štěstí – co je to pár rozbitých tašek, střešních oken či pomlácených aut, když o pět kilometrů dál mohou lidé děkovat bohu, když vyvázli holým životem.

2. června 2021. Díky dešťům vyrostla převysoká tráva

Navíc tento červen je i pro mne osobně nešťastným měsícem – nejprve si Terka zlomila kotník, takže v podstatě pendluju na trase Břeclav-Benešov, a následně odešel můj milý a milovaný švagr tam, odkud se ještě nikdo nevrátil – rozloučili jsme se s ním právě v onen nešťastný čtyřiadvacátý červen...

6. června 2021. Venku se něco děje?!

16. června 2021. Vsednout na kůň

6. června 2021. Vlaštovička švitořilka (Podolí)

Nostalgická tečka: Můj švagr Libor byl báječným člověkem a proto na něj nechci vzpomínat smutně.

O tom, jak se vyznamenal při zabijačce u nás, jsem už psala v lednu. Asi tuhle storku podával před svými kamarády tak sugestivně, že někteří z nich uvěřili, že je na zabijačku machr první třídy. Tudíž ho kamarád Jarek C. pozval i na tu svou. Bylo sychravé zimní ráno a na dvorku u Jarka se sešli dva – Libor a Jarek. Tak tu tak podupávají, rozhlíží se kolem... a nic se neděje! Když už to chvíli trvá, prohodí švára (tenkrát ještě budoucí): „Kdy přijde zabijáč?“ ... Jarek: „Žádný nepřijde!“ ... Libor: „A kdo to prase zabije?“... Jarek: „Přece ty, ty už to umíš!“... Libor se opotil: „To nemyslíš vážně, v životě jsem nic nezabil!“ (V tom okamžiku zapomněl na ty zajíce, které umně trefoval svojí ladou tak šikovně, že za tři dny se vesele točili na rožni a nikdo nepoznal, jak o život přišli.)

Libor, rok 1996

Nakonec mělo prase velký sukces – bylo přivedeno na dvůr, uvázáno ke stromu a Jarek – jakožto nimrod – ho měl střelit dvojkou. Pravda, tak trošku neunesl tíhu okamžiku (a taky těch pár panáků na uklidnění) a vepře štrejchl jen na hřbetě. Což uznáte, že to ho (pašíka) nemohlo nechat klidným, urval se ze špagátu a jal se honit své vrahy po dvoře. Scénka jako z vtipu pana Kantorka – všichni volali na lovce: „Střel, střel, střel, střéééééél...“ Ten se snažil zacílit, ale takové potrefené prase je rychlé jako antilopa a nebezpečné jako šavlozubý tygr! Nikdy nepochopím, jakým zázrakem se stalo, že Jarek toho kňoura napodruhé trefil přímo na komoru...

S Liborem se člověk nikdy nenudil... roky jsme spolu jezdili na dovolenou do Chorvatska. Jeden rok se stalo, že se Jeník nějak nemohl odpoutat z práce, a tak jsem jela s Maruš a Liborem sama. Libor zavrhl známou cestu přes Rakousko a vrhli jsme se do neznáma přes Maďary. Libor byl náležitě vyzbrojen – měl přesný intinerář a navíc navigaci (což byla tenkrát docela novinka). Pravda, navigace právě v Maďarsku kapku haprovala – naváděla nás na cesty, které tam vůbec nebyly, ale Libča byl nad věcí. Milou Božku vypnul a jel podle papíru.

Libor, rok 2001, vášnivý fotograf

Až kousek před hranicemi s Chorvatskem vyměkl – prý: „Pojedeme podle Boženy!“ Marně jsme ho od tohoto nápadu odrazovaly – kór když jsme viděly, že nás Boža svádí z cesty – teda že nás odvelela ze silnice, o které jsme tutově věděly, že vede ku hranicím. Tak si to představte – slunko neodvratně zapadá do puszty, my postupně opouštíme silnici třídy první, druhé, třetí, čtvrté, polňačku a končíme na pastvině zmizelých... teda na pastvině, která by se klidně mohla jmenovat Nejdedál.

A co teď – zkoušeli jste se někdy v Maďarsku vracet zpět? Když jste přesně nevěděli, kam se máte vrátit?? Něco vám řeknu – přes Llano Estacado by to bylo jednodušší... i když supové přeinstalovali tyčky...

Pravda, divný pocit jsem měla už v okamžiku, kdy jsme míjeli dům na samotě, před nímž si domorodci vychutnávali večerní kakao, a při pohledu na náš osamocený automobil hrnek k ústům už nedonesli. Patrně čtyřtakt viděli poprvé od druhé světové války... A ještě divnější to bylo v okamžiku, kdy jsme se konečně trefili na tu správnou cestu (teda Libor se trefil, my jsme radši mlčely, protože v situaci, kdy bloudíte Uhrami, není vhodné pronášet věty typu: „Já jsem ti říkala...“) a projížděli jsme opět okolo zmíněné samoty (cca o 10 minut později), viděli jsme zarýglovaná okna a dveře, ani pes venku neštěkl... a ty hrnky ležely pohozeny v trávě (:o)))). Myslím, že ještě dnes si o tom povídají.

Libor, rok 2001, na kapitánově lodi

A teď se vrátím na úplný začátek, když si začal Libor namlouvat naši Marušku. Tenkrát ještě žili stařeček... Maruška kladla Liborkovi na srdce: „Libi, kdyby tě NÁHODOU načapali naši stařeček a NÁHODOU se tě zeptali, odkáď si, tak hlavně neříkej, že si z Kobylí!!!“

Jo NÁHODOU! Naši stařeček si na milého Libora počíhali. Úplně jich vidím, jak stojí mezi vraty v bílé košeli, opřený oběma rukama o hulku... a halt! „Ná chlapče, a odkáď si?“

Libor se stařečkovi srdnatě postavil... a zapřel rodnou vesnici jako Petr Krista (:o)) „Z Bořetic!“ Stařeček se zamysleli, pokývali hlavou a chmurně pronesli: „Tož z Kotrbálova... tož nic moc, ale pořád lepší než z Kobylí, protože z Kobylého nic dobrého!“ A tímto přijali Libora do naší rodiny...

Vlastně ani nevím, jestli do konca života došli na to, že vyvolený jejich nejstarší vnučky pochází z nenáviděného Kobylí... anebo jestli právě kvůli své nejstarší vnučce dělali, že tomu věří.

Ach Libore, svět bez tebe je o jednu barvu chudobnější. Až se zase potkáme, tak ti slibuju na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, že uděláme to, o čem jsem mluvili každou dovolenou! Propijeme se až do svítání!!

Přeji vám hezky den a všem kladu na srdce – neodkládejte nic na příště, mohlo by se stát, že to nakonec prošvihnete! Vaše YGA

22. června 2021. Když rozkvetou lípy

Foto: Yga. Další obrázky si prohlédněte níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.