Prvního září, kdy šly děti poprvé po prázdninách do školy, bylo stále úmorné vedro a ukrutné sucho. Jely jsme se s Ajvi vykoupat na Brněnskou přehradu. Jsou na ní dvě pláže, kde je dovoleno koupat se i se psy. Našla si kamarádku, zlatou retrívřici, se kterou nadšeně nosila z vody ven míčky a klacíky.

V den vranovské pouti jsem pořídila z protějšího svahu fotku kostela, který je už ve své plné kráse – s oběma věžemi. Jejich rekonstrukce trvala léta, ale stála za to. Před třemi roky jsem psala i reportáž o usazování opravené a snesení druhé věže, pro připomenutí tady.

Oblačnost, která se vytvářela pár dní vždy na večer, při zapadajícím slunci, vytvářela efekty světla, jako na obrazech starých holandských mistrů.

Po polovině září ještě kvetlo na loukách typické letní kvítí, i když v zakrslé formě. Teplo a sucho, které neskutečně trápí Jižní Moravu až do současnosti, jim nedovolilo růst v normální velikosti. Ani tráva pro druhé sečení nevyrostla. Jenom různé druhy bodláků.

Ke konci září se v naší vísce uskutečňují Václavské hody. Na naší ulici, přes dva domy, bydlí letošní hlavní stárka. Když pro ni přišla skupina stárků, Dareček to hemžení hluboko pod ním na ulici zvědavě pozoroval ze zábradlí balkonu – náš kaskadér.

V noci Ajvi rozčileně na zahradě štěkala, nedala se uklidnit, tak jsem se šla podívat – a ejhle ježčí návštěvník. Šel se zřejmě napít do ptačího pítka, protože v přírodě už na vodu nenarazí. Bylo to Ajvinčino první setkání s ježkem, alespoň na JEJÍ zahradě určitě.

Hned na druhý den jsme se rozjeli na kolech s pánečkem a Ajvi do okolí městečka Kuřim. Při této cestě jsem si uvědomila, jak se krajina změnila na podzimní. Sucho, uklizená a zaoraná pole, ale teplo je stále dost velké. Jenom v noci se citelně ochlazuje.

Nu a na závěr zářijový úplněk. Fotila jsem ho v okamžiku, kdy na obloze byla oblačnost, takže vznikl zajímavý pohled na měsíc. Ten rudý jsem brzy ráno nestihla, spala jsem :-)

Album si můžete prohlédnout i přímo na Rajčeti.

Foto: autorka