Duben. Kdeže budeme? No přece za kamny! A na tuhle pranostiku jsem myslela celou cestu, kterou jsme s Evi podnikly na Velikonoční pondělí. Bylo nádherné slunečné ráno s azurovou oblohou, pravda, víc než dost fučela vichřice, ale kapuce zimních bund to budou jistit. Jako bonus stejně půjdeme víc jak polovinu cesty po dně kroutícího se kaňonu Pustého žlebu v Moravském krasu a tam určitě foukat nebude!

Vyjely jsme ráno na parkoviště Horního můstku Macochy a tam zanechaly Fabinku. Potom se do nás opřel první náraz ledové vichřice a vidina takřka vycházkového tempa se rozplynula. Budeme muset setsakra upalovat, abychom se dostaly na dno kaňonu dřív, než z nás budou rampouchy. 

Na můstku se zimomřivě klepalo pár turistů, jeden se nabídl, že nás společně vyfotí. Díky! Po chodníku na Dolní můstek jsme potkaly výpravu lehce oděných Maďarů, kteří si zřejmě krátili chvíli, než se dostanou do Punkevních jeskyní. Okolo veřejně přístupných jeskyní se už srocovaly davy, jak jsme viděly na Balcarce, když jsme ji míjely, protože ten den jich byla většina v letošním roce poprvé otevřená.

Ale my půjdeme lesy nad strmými skalními stěnami Pustého žlebu směrem ke Sloupu, někde v polovině sestoupíme do žlebu a půjdeme zpět k Punkevním jeskyním, zpět na Macochu. Snad nebude moc lidí. Ušly jsme první metry turistickou stezkou a skutečně jsme zanechaly lidičky u atraktivní Macochy.

První zastávka byla vyhlídka na Koňském spádu. Kdyby bylo alespoň o polovinu vlídněji, tak jsme se kochaly nádhernými výhledy na protější stráně, směrem k Vavřinci, a do 100 metrů hluboko dolů, do Pustého žlebu, ale takhle jsem vyfotila pár snímků a už jsme zase urychlenou chůzí pokračovaly dál. Ledový vítr byl tak vlezlý, že na scéně se objevil Evin kulich a já honem přetahovala kapuci přes namrzlé uši. Zkratkou jsme slezly dolů do kaňonu, ale bohužel tam táhlo ještě víc, protože vichřice se hnala rovnou od severu k jihu, vybírala zatáčky mezi skalami a nebyla možnost před ní uniknout.

Jelení jazyk

I tak to byla ale krásná cesta. Stará silnice, která dnes funguje jako cyklostezka a pro pěší, se klikatí mezi skalami tu nižšími, tu vysokými až těch sto metrů, jako je třeba Koňský spád. Skály jsou provrtané jeskyněmi, má jich být až 450, nevím, nepočítaly jsme, jen jsme obdivovaly krásný svět hlubokého, zalesněného kaňonu. Rostou v něm i vzácné rostliny, např. kapraďovitý jelení jazyk. Cestu jsem již několikrát jela směrem ze Sloupu na Skalní mlýn – na kole. Je to zážitek!

Ale pěšky je atmosféra ještě krásnější, protože to tak rychle neutíká a člověk se může víc rozhlížet kolem sebe. Kdysi, když silnice ještě fungovala pro silniční provoz, tak jsem projížděla Pustým žlebem s tatínkem autem a vyhýbat se linkovému autobusu v úzkém profilu kaňonu byl čistý motoristický adrenalin!

Opět pomohlo ještě bezlistnaté období, skály s jeskyněmi byly krásně vidět do doby, než se náhle zatáhlo, nastala tma a začaly sněhové vánice. Nevěděly jsme, jestli už tou dobou funguje lanovka nahoru, na Macochu, tak jsme to vzaly raději Salmovou, serpentinovou cestou, která je vytesaná ve skále, směrem vzhůru. Než jsme se vyštrachaly nahoru, už zase svítilo slunce a na Horním můstku se vyrojilo mnoho turistů, tak jsme nasedly do auta a ujížděly pryč.

Fotky i s popisem jsou také v albu na Rajčeti.