Jmenuje se celým jménem Fleur de Lis. Jméno je to urozené, jednak to byla lilie Mariánská, symbol nevinnosti, jednal Bourbonská, královská. U naší Fleur půjde spíš o tu Bourbonskou, s tou nevinností, no, nevím, nevím... Umí se tak tvářit, ale je pod tím schovaný čertík. To spíš ten královský majestát, okořeněný temperamentem a trochou drzosti. Je to, jak jinak u nás, fenka plemene Flat coated retrívr.

Je pozoruhodná už svým původem. Pro naši Derry jsem vybrala ženicha krásného i šikovného a navíc po dlouhověkém otci. Vše vypadalo bezvadně do potvrzení březosti. Derča čekala jediné štěně! Byl to šok, jedno štěně je u plemen s početnými vrhy riziko jak pro štěně, tak pro matku. Nicméně jsme vše uhlídali a Derča porodila bez komplikací zdravou holčičku –Fleur. Na jednu fenku jsme měli dva zájemce. A vůbec se mi nechtělo ji dát pryč. Naštěstí první zájemci bydleli hodně blízko a tak jsem jim nakonec dala Fleur do spoluvlastnictví s námi.

Fleur

Druhá panička k nám nejdřív jezdila cvičit. Ale pak se jí blížila maturita (paničce) a Fleur tak trochu divočela. Nakonec, když byl Fleur skoro rok, ji k nám dali na výchovu a výcvik asi na dva týdny. Po prvních soubojích vůlí (Fleur je mladá dáma s velmi vyhraněnými názory) jsme nakonec našli společnou řeč. Ty, Fleur, se budeš chovat slušně (nervat na vodítku, neštěkat na kočárky, nelítat za každým psem a vůbec poslouchat) a my ti budeme házet ty krásné, voňavé aporty a můžeš běhat s holkama na volno. Nejdřív jsme ji učili vůbec aportovat. Dost toho zapomněla od štěněčích začátků. Ale vypadala, že má talent a dělala pokroky. Hlavně měla neskutečnou chuť pracovat.

Pak se vrátila domů a jezdila za námi, nebo jsme jezdili k nim každý týden cvičit, někdy jsme si ji na dva až tři dny nebo na dovolenou brali k nám a postupně měla Fleur dva domovy. Dělala rychlé pokroky. Hledat uměla snad od přírody a s postupnými zkušenostmi se zlepšovala. Aporty jsme dál pilovali. Vodu milovala, ale doma neměla moc příležitostí plavat. U nás je řeka blízko a naše procházky vedou kolem několika „koupacích“ míst.

Fleur brzy začala plavat, nejprve jako kolesový parník, postupně čím dál lépe. Do vody, ostatně jako do všeho, se vrhá po hlavě. Byl proto trochu problém ji naučit, aby nejdřív aport předala a teprve pak se otřepala. Museli jsme být naprosto důslední, ale vše muselo jít v pozitivním duchu. Tvrdohlavá dáma by se mohla zaseknout a nespolupracovat. Sice jí to nikdy nevydrželo dlouho (ty aporty byly příliš lákavé), ale náš společný čas byl vzácný.

Fleur na zkouškách s Bárou

Fleur si dobře rozumí s naší Bárou. A Bára chtěla psa na práci. Tak si začala mladou fenku připravovat. Problém je v tom, že Bára pracuje a přes týden bydlí v Praze, my v Českých Budějovicích a Fleur asi 5 km od nás. Výcvik se musel omezit na víkendy a mezi tím jsem občas vypomáhala, když u nás Fleur byla v týdnu nebo byla Bára na dovolené. Holky si spolu na jaře vyzkoušely naše známé OVVR (ověření vloh, což je v podstatě bonitace vrozených vlastností). Nešly na plný počet bodů, vodění nadšené Fleur bylo ještě dost nepřesné.

Ale Fleur vypadala velmi nadějně. Začali jsme zkoušet pracovat se zvěří (pro psa je to daleko náročnější, měl by mít upevněný aport „obyčejnějších“ předmětů). Zpočátku se do toho Fleur moc nechtělo, radši by si s aportem hrála, neuměla bažanta pořádně uchopit (má to křídla a klouže to). Každý nový kus studovala. Ale postupně si zvykla. Jen jsme si nesměli dovolit ani sebemenší nedůslednost a každý úspěch jsme museli odměnit pamlskem, ale hlavě strašně nadšenou pochvalou. Zjistili jsme, že Fleur skoro víc dá na naše nadšení a pochvalu, případně povzbuzení. Je to prostě pes, který si spíš potřebuje povídat.

V červenci jsem holky přihlásila na speciální zkoušky vodní práce. Bára se nejdřív trochu bála, že to bude ostuda. Fleur teprve nedlouho před zkouškami přestala pro aport vyrážet bez povelu, klid na stanovišti také byl nedocvičený. Práci v rákosí nemáme moc kde cvičit. Trochu to byl risk, ale věřila jsem, že pokud nebudou mít vyslovenou smůlu, mohly by dojít.

Jako první si vylosovaly práci v rákosí. Tam byl první zádrhel. Holky musely projít kolem odložených kachen. Bára pak měla velký problém dostat Fleur do rákosí na opačné straně. Vždyť ty kachny byly tam, odkud jsme vyšli! Fleur vybíhala z rákosí a jednou se i vrátila hledat ty kachny, které, jak si pamatovala, byly na opačné straně. Prostě práce nijak skvělá, po právu ohodnocená známkou 2.

Od té doby mohly být holky v klidu, první cena to nebude a jde o to dojít. Fleur ale dál šlapala bez chyb. I když to, že Báru k vodě skoro přivlekla a Bára řekla, že půjdou na volno (alternativa je začít disciplinu „na řemeni“, aby pes nevyrazil bez povelu, což se sice hodnotí méně, ale je to jistější), způsobilo, že se rozhodčí radši ještě jednou s povytaženým obočím zeptal. Ale Fleur vydržela. Až na klidu na stanovišti udělala chybu, vstala z místa, sice neodešla, ale dostala za to sníženou známku. Celkově šla moc pěkně a k našemu překvapení skončila celkově třetí.

Trénovali jsme dál. Jihočeské derby prohárala a tak nastoupila až v září na podzimní zkoušky ve Vacíkově. Opět s Bárou. Už jsme tak trochu zjistili, co je u Fleur slabší místo, na co si musíme dát pozor. Před každou disciplinou jsme měli téměř „taktickou poradu“. A Fleur pracovala s klasickým nasazením, ale až nezvykle přesně. Stopu (vlečku) bažanta vystřihla, že i rozhodčí řekl, že k tomu není co dodat. Paměť k aportu byla postavená na úrovni vyšších zkoušek, ale zvládla ji.

Jak pokračovaly zkoušky, začali jsme být nervózní. Předposlední disciplina byla vlečka s králíkem (nebude zas blbnout s přinášením králíka, jako zpočátku ve výcviku?) a vodění (jedna z nejobávanějších disciplin pro tohle temperamentní zvíře). Jenže Fleur pracovala jako zkušený pes a jediná neměla nervy. Nakonec došla bezchybně celé zkoušky a až v rozstřelu o vítěze ji porazil daleko zkušenější pes. Celé zkoušky pršelo nebo lilo, na to také psi nejsou moc zvyklí. Tím víc nás Fleurky výkon potěšil.

Fleur (vlevo) s mámou Derry a „tetou" Joy (Eirene)

Ona je ohromně vyrovnaná. Ani lidi, cizí psi, cizí prostředí, nic ji nerozhází. Hlavní riziko je, že dospěje k názoru, že ví sama nejlépe, jak má vše provést (v tom mi připomíná Áju), nebo že je někdy až příliš velkorysá (model „to zvládnu levou zadní, nemluv mi do toho“, který jsem si užila s Elwoodem). V tom se rodina nezapře. Ale většinou je velmi komunikativní, nadšená, temperamentní. Na rozdíl od své matky je velmi líbivá, protože má jiskru. Tam, kde Derča byla nejistá a nepředvedla, co umí, případně se zasekla a hledala pomoc u mě, je Fleur suverén bez nervů.

Když vidím, jak je šikovná, přihlásila jsem ji na všestranné zkoušky. Doufejme, že neodejde z odložení, že zvládne ty discipliny, které nemá zažité, dojde „barvu“ a vůbec – vydrží nejnáročnější dvoudenní zkoušky. Bára mě nejdřív označila za šílence. No jistě, nakonec na všestranky jsem šla s podobně vycvičeným Elwoodem. Ale po posledních zkouškách už i Bára prohlásila, že nakonec i ty všestranky jsou taky jen zkoušky a že to buď zvládnou, nebo vypadnou. Asi je to bláznovství dědičné, nebo nakažlivé.

Foto: autorka