Neviditelný pes

PSI: Výchova štěňat ve smečce

8.3.2021

Zas uplynul rok a my opět montovali porodní bednu. Tentokrát pro Skye, naši nejmladší. Ostatní feny jsou už ve věku veteránek, i Fleur už bude 7 let a další vrh po ní neplánujeme. Naše feny většinou stihnou za život 2 vrhy, pouze Ája měla 3. Chceme, aby měly plnohodnotný život, kde mateřství je naplnění, ale ne jediný smysl života feny.

Skye se štěňaty po narození,2021

Skye měla trochu smůlu. První pejsek ucpal porodní cesty a ona přestala mít stahy. Naštěstí jsme na veterinu přijeli včas a narodilo se císařským řezem 10 zdravých štěňat, 6 pejsků a 4 fenky. Ten, který dělal špunt, bohužel nepřežil, jinak bychom měli Klapzubovu jedenáctku.

Skye se štěňaty po narození

Skye se o ně příkladně stará, ale není nijak úzkostlivá matka, klidně nechá lidi, aby si štěňata i vzali do ruky.

Štěňata Skye, takhle vyrostla za týden

Momentálně jsou mrňatům 3 týdny a začínají se učit na přikrmování. Některým šlo pití z lahve na poprvé, jiní nechápali, proč mají cucat něco gumového. Postupně to došlo všem, a když si zvykli na lahev, nastalo krmení z misky. V tomhle je odchov štěňat celkem stereotypní. Nejprve cpát matku, protože kojení je obrovsky náročné a fena vždy hodně zhubne i přes veliký přísun krmení, pak pomalu začít se štěňaty: 1x denně ochutnají mléko pro štěňata, pak víckrát až ke krmení 5x denně. Po 3. týdnu přidávat kašičky a brzy mixované maso. Později namáčené granule, nakonec i suché granule no a než se člověk naděje, je jim 8 týdnů a začínají odcházet. Člověk si oddychne, ale stejně je doma prázdno.

Krmení z misky - mléko je v i na štěňatech, ale baští statečně

Ale abych nepsala pořád to samé, chci něco říci o socializaci od nejútlejšího věku. Pro psychický vývoj štěněte je velmi důležitá matka. Pokud matka není v psychické pohodě, nevyvíjejí se dobře ani štěňata. Po bázlivých, nesocializovaných matkách těžko získáte dobré štěně. Zajímavé je, že fyzická nepohoda feny se na štěňatech neprojeví. Naše Derry měla po druhém porodu těžkou infekci dělohy, sama tak tak přežívala, ale o štěňata se starala.

Derry s těžkou infekcí i s infuzí se stará o štěňata

S přikrmováním jsme u tohoto vrhu začali samozřejmě velmi brzy, už v prvním týdnu, ale ona pravidelně kojila, čistila je, a i když byla vyčerpaná, péči o mladé nevzdala. Máme možnost několik potomků z tohoto vrhu sledovat, všichni jsou zdraví a sebevědomí psi, bez psychických nebo fyzických následků. Jsou jim už 4 roky. Takže dobrá matka je základ.

Derčina štěňata, kontrola a umytí

Je zajímavé, že každá naše fena se k odchovu stavěla trochu jinak. Ája byla rozená matka a vůdce smečky. Své potomky vychovávala, postarala se o ně, a dokonce když měla její dcera Ginny štěňata, Ája se k ní nacpala do bedýnky a pomáhala s odchovem. Dokonce měla mléko, kojila početný vrh spolu s dcerou.

Ája a Ginny společně pečují o Ginina štěňata - obě jsou spokojené.

Matka s dcerou- Ája a Ginny - poklid v bedně. Dobře se shodly.

První vrh Ájiny vnučky Derry byl jedináček Fleur a Derča byla tak úzkostlivá, že k ní první dny Áju nepustila. Ája byla zklamaná, ale nepokoušela se matce štěně sebrat. Na další vrhy už byla Ája stará a o odchov se nepokoušela. Ginny udělala vše perfektně, ale bylo vidět, že by skoro radši někde venku pracovala. Byla ale neskutečně trpělivá a pečlivá, odchov byl v klidu a pohodě.

Derčin jedináček Fleur

Derry byla při prvním vrhu nervózní. Jedno štěně není pro flety obvyklé a jsou prostě zařízení na větší nadílku. U Derčina jedináčka jsme museli udělat jakýsi stan nad bednou, ve kterém měla pocit lepšího úkrytu. Druhý vrh byl s komplikacemi a tam už jí na úzkostlivost nezbývaly síly. Derry šlo opravdu o život a byl to nejhorší zážitek při odchovu.

Pro nervózní matku Derry jsme museli udělat stan

Měli jsme strach, jaká matka bude Fleur. Jako jedináček nebyla na štěňata zvyklá a na obtěžující droboť od cizích fen byla nevrlá. S vlastními štěňaty se změnila, byla pečlivá a trpělivá. Ano, trpělivá. Kdo znal Fleur, neuměl si to ve spojení s touhle temperamentní fenou představit. Mateřství ji změnilo, ovšem jen po dobu odchovu.

Skye je podle očekávání vyrovnaná a pečlivá, ale není nervózní.

Štěňata u nás od narození vyrůstají ve smečce. Matku od ostatních neoddělujeme, ostatně naše smečka je natolik soudržná, že by to špatně snášely všechny.

Stará se celá smečka, vrh J, babička Derry a matka Fleur

První dny si ostatní štěňata jen zkontrolují a očichají většinou jen zpovzdálí. K bedně se přiblíží, ale nevstoupí do ní. Výjimka byla Ája, která se rozhodla, že bude vychovávat s dcerou. Měla jsem trochu strach, ale Ginny z toho měla vysloveně radost, že jí máma pomůže. Když má fena pocit, že je někdo příliš dotěrný, lehne si tak, že hlavou trochu štěňata zakrývá a loupe po druhém psu očima se zjevným varováním. Funguje to perfektně. Nemusí ani zavrčet. Samozřejmě ke štěňatům nepouštíme psy, které matka nezná.

Socializace štěněte se psem, který není přímo ze smečky

Smečkový odchov funguje nejen u fen. Velmi často se stýkáme s našimi odchovy, psy, takže je holky považují za součást smečky. Aby byla sociální výchova kompletní, pouštíme kluky ke štěňatům. Zatímco cizí fena nemá tvrdé zábrany ublížit cizímu štěněti, správný pes štěněti nikdy neublíží. Je to pochopitelné, feny vědí přesně, čí štěně je, a tahle smečková harmonie u nás funguje především proto, že je to rodinná smečka.

Pokud v přírodě žijí psovité šelmy ve smečkách, jsou to skoro vždy rodiny. Tam se samozřejmě každý instinktivně snaží chránit svoje geny, i když je to třeba štěně od sestřenice nebo vnučky. U psů otcovství není jisté (navíc pokud je ve smečce víc dospělých psů, jsou také příbuzní mezi sebou), takže pes neví, zda by nezahubil svoje geny. Proto je štěně pro psa samce absolutní tabu, pro cizí fenu ne. Čím „přírodnější“ plemeno, tím menší zábrany zabít cizí štěně fena má.

U malých štěňat je seznámení s ostatními jen zběžné, štěňata jsou očichána. Derry, která je momentálně vůdce smečky, je občas i olíže. Ginny jen zjistila, co to je, a chce hlavně své pohodlí. Je už opravdu stará a spíš musíme chránit ji před štěňaty.

Ája, již těžce nemocná, ještě kontroluje prapravnoučata

Jakmile začnou štěňata běhat a prozkoumávat okolí, dojde i na výchovu. Mistrem byla Ája, která byla vynikající vychovatelka. Derry je víc náladová, dokáže si se štěňaty hrát, ale dokáže je i vyplatit. Skye dělala tetičku. Vloni měla sourozence a velice se o ně zajímala. Nejprve opatrně, později čím dál víc si s nimi hrála. Zajímavé je, že fena ve hře štěně potrápí (třeba se s ním tahá o hračku a nechce mu ji dát), ale nakonec vždy nechá štěně „vyhrát“. I když si hrají na honěnou, starší pes běží jen tak rychle, aby mu štěně skoro stačilo, a nakonec se nechá „ulovit“.

Derry dělá tetičku - hraje si s Ájinými štěňaty

Výborní vychovatelé jsou kluci. Nejprve štěňata převalí, zavrčí, aby jim vysvětlili, kdo je tady pán, ale pak se nechají okusovat, tahat a mají větší trpělivost než feny. Do hry nikdy nedají razanci, jakou mají mezi sebou. Jak štěňata rostou, staří začnou ve výchově přitvrzovat a není výjimka, že se ozve zoufalý řev, protože starší pes příliš dotěrné štěně štípnul.

Řev je ochranný prostředek a stačí málo, aby si štěně stěžovalo, jako by ho vraždili. Ke zraněním nedochází, jen asi 2x za ta léta se stará fena (pokaždé jiná) přesně netrefila a štípla štěně do nosu nebo do tlamičky, takže trochu tekla krev. Nebylo to nic vážného a štěně ihned pochopilo, kam až může zajít (on se sice trest v současné době považuje za nevhodný ba odsouzeníhodný výchovný prostředek, ale naše feny nečtou chytré knihy).

Poslední fotka Áji s prapravnučkou Skye

Štěňata, která jsou takto vychovávaná, mají velkou výhodu, že jsou dobře socializovaná se psy. Dokážou číst signály od druhých, vědí, kdy se podřídit, kdy musejí nechat hry, často se naučí i uklidňovací chování. Mají ale jednu nevýhodu. V rodinné smečce na ně nikdo nezaútočí, takže považují všechny psy za kamarády. Pokud narazí na asociálního jedince, který zaútočí přes jasné podřizovací signály štěněte, může dojít k úrazu. To je hlavní nevýhoda našich psů, že neumí zacházet s jedinci, kteří neznají nebo nerespektují běžnou psí komunikaci. Dospělí už nemají potřebu se kamarádit s každým, ale u štěňat je to těžší.

I přes osvětu si dnes pořizují psa lidi, kteří o chování a potřebách svého parťáka nic nevědí. A co hůř, některým je to jedno. Pořídí si na výchovu komplikované plemeno (protože je takové krásné) a pak mají buď nebezpečného tvora, který dělá ostudu a špatnou reklamu všem slušným kynologům, nebo psa, který tráví život na flexi vodítku. Obojí je smutná vizitka majitele, někdy i chovatele. Proto se nedivte, pokud vás bude chovatel trochu vyslýchat a bude chtít vědět, jak se jeho odchov má. Koho z nás další osud našich štěňat zajímá, nemůžeme jinak. I ve stáří jsou to pro nás „naše štěňata“.

Foto: archiv Žampachovi. Osobní stránky autorky: www.chstercius.cz

Eva Ž. Neviditelný pes


zpět na článek