19.3.2024 | Svátek má Josef


PSI: Dáme vlajku pirátů nad naše ležení…

9.2.2021

Ne, nejde o politickou propagaci, ale portrétek naší mladé psice (flat coated retrívr). Papírovým jménem je Jolly Roger – což je anglické označení pro známou vlajku pirátů z dob, kdy vlajková signalizace byla zásadní typ komunikace. Když jsme měli vrh Jolly a Joy, kdo by této hříčce odolal?

Skye a Derry

No a protože to jméno nikdo nechtěl pro kluka, zůstalo naší holčičce. Jenže pak nastaly komplikace, jak na ni volat. Roger se nám pro holku úplně nechtělo, Jolly (Žolina) také nebylo ono. Tak jsme přes keltskou mytologii a složité konstrukce (přes legendu o Scathach – čti Skáji nebo Skáje, která žila na ostrově Skye) jsme došli k tomu, že jí říkáme Skye a (vyslovujeme většinou Skájí).

Skye

Ale co je po jménu, řekněme s klasikem. Skye z roztomilého štěňátka dorůstala v temperamentní mladici. Museli jsme ji zaměstnat (což jsme stejně plánovali). Ze začátku mě překvapila přístupem k výcviku. Vždy nejprve pečlivě pozorovala a vypadala zamyšleně, ale jednu chvíli rodina uvažovala, zda to uvažování nefinguje a není natvrdlá. Nebyla. Ona opravdu potřebuje pochopit, co po ní chci. Proto jí některé cviky dělaly problém, ale jakmile je pochopila, je neobyčejně spolehlivá. Nemohu na ni spěchat. Ona si to musí v hlavě srovnat.

Je zajímavé, že jak matka Fleur, tak bratr Bady jsou jiní, ti zkouší vše uběhat, a když se nedaří, tak běhat ještě víc a rychleji. Skye to sice zezačátku dělala taky, ale pak si to v hlavě nějak srovnala a není splašená. Někdy mě až překvapuje, jak dokáže být třeba v hledání systematická. Vzhledem k tomu, že jsem u její babičky Derry zjistila, jak moc se dá zkazit, když na psa člověk spěchá, je její rozjezd pracovní kariéry pozvolnější.

Nicméně ještě je co trénovat, i když už se povedlo na podzim v oknu, kdy ještě byly zkoušky, udělat i všestranné zkoušky, to nejtěžší, co u retrívrů (a nejen u nich) je. Tyhle navíc byly opravdu těžké. Sice jsme je zvládli s odřenýma ušima, ale zvládli. Jenže Skye budou v únoru teprve 3 roky a má čas. Zraje pomalu, ale slibně.

Skye při práci

Podobný přístup měla i k výstavám. Nejprve se rozkoukávala, a i když byla od mala hezká, v kruhu jde o show a proto často tak nezaujala. V pořadí většinou byla, ale na vrcholná místa to nebylo. Ostatně výstavy nejsou naše priorita a bohatě nás saturoval její bratr Bady (Jolly Good Fellow), který zatím nikdy neodešel s horším než druhým místem. Až vloni na podzim se Skye zase v hlavě srovnalo, o co vlastně na té výstavě jde, a měla první větší úspěchy včetně titulu CACIB (v podstatě nejlepší dospělá fena).

Skye - postoj

Letos oba sourozenci excelovali na klubové výstavě, kde bylo 95 fletů. Tedy konkurence jak hrom. Od Badyho jsme čekali, že by mohl, sice v silně obsazené třídě, ale s jeho show jiskrou, bodovat, ale že získá titul Klubový vítěz, jsme nečekali ani ve snu. Skye byla v naprosto špičkově obsazené třídě pracovní, kde minimálně 6-7 fen mělo šanci na vítězství. Proto jsme úspěch vůbec nečekali, ale povedlo se a ona vyhrála nejen třídu, ale i nejlepšího pracovního psa celé výstavy.

Skye - pohled

Ovšem nejlepší je na Skye její povaha. Je nesmírně jemná a empatická. Miluje fyzický kontakt a většinou je aspoň trochu opřená o někoho z nás, nebo o Derču, která je její babička, ale adoptovala ji (jsou spolu na první fotce v článku).

Dokáže vyjít s každým psem, je „uklidňovač“, pes, který hasí spory mezi ostatními (pokud to není rvačka, to radši rozumně mizí).

Dokáže být jemná ke štěňatům a nade vše miluje děti. Od poměrně malých po skoro puberťáky.

Dokáže si s nimi neúnavně hrát, nosit jim míčky nebo klacky a nechat se od nich „cvičit“.

Někdy musíme dát pozor, protože dokáže vytrvale vyzývat ke hře, takže menší dítě může škrábnout nebo povalit.

 Ale zajímavé je, že potkáváme jednu holčičku, kterou na první procházce asi dvakrát smetla (holčička se tomu strašně smála, je odolná), příště si už Skye dávala pozor a ubrala. Holčička prý brečela, když nás nepotkali.

Pro její povahu jsem stála o štěně od ní, ale vypadalo to beznadějně. Měla skryté hárání, to znamená, že cyklus probíhal, ale na ven se to nepoznalo. Jen občasnými falešnými březostmi. Problém byl v hlavě, vyrůstala s dvěma kastrovanými fenami. Byli jsme konzultovat MVDr. Lázničku a ten poté, co ji vyšetřil a zjistil, že je naprosto zdravá (až na tu hlavu), dal jí základní jednoduchou léčbu a spustil se normální cyklus.

A vzhledem k tomu, že je stejně divná doba a nevíme, kdy budou zkoušky a výstavy, jsme usoudili, že je ideální doba Skye nakrýt. Jsou jí 3 roky, takže ideální věk pro první štěňata a já mám teď pauzu v práci. Vše se podařilo a Skye čeká v půlce února hromadu černých štěňátek. Hlavně máme dilema, zda si po ní nechat štěně. Ginny už je 13 (značně přetahuje střední dožití fletů) a už možná na práci za rok nebude (na podzim ještě na kachnách fungovala bezvadně), Derču sice považujeme pořád za mladou, ale je jí už 10 a dost jejích vrstevníků tu už není. Na druhé straně 4 psi je přes limit, který jsme si stanovili. Ale uvidíme, jestli se páníčkovi nějaká zalíbí, kdo ví.

Skye

Když přemýšlím, jaká je Skye, tak mě napadá jedna charakteristika. Není dokonalá, ale žije se s ní výborně. Jen člověk musí opatrně, nespěchat, nemít přehnané nároky. Ona nakonec splní i vysoké nároky, možná i vyšší, než by člověk doufal, ale musí se jí nechat čas. Ale i kdyby nesplnila nic, je a zůstane naše.

Foto: Archiv Eva Ž.

Eva Ž. Neviditelný pes