Zvolila jsem politicky nekorektní název, ale vzhledem k tomu, že jde o psy, tak to snad projde.

Před 10 lety a 3 dny se Áje narodil vrh o 10 štěňatech. Psala jsem o něm a někoho napadl příměr s detektivkou od paní Agáty. Sice nám tehdy nezbyl žádný, ale tři z nich nám přinesli nové přátelství a s majiteli se stýkáme dodnes.

Ale konec vzpomínání.

Letos jsme se rozhodli po dvou letech znovu nakrýt Fleur a odchovat štěňata. Bylo to těžké rozhodování. Fleur máme společně s přáteli, takže zodpovědnost nesu dvojitou. A první vrh Fleurky skončil císařským řezem, protože měla slabé stahy a nemohla porodit. Bylo riziko, že ani druhý vrh nemusí jít hladce, a samozřejmě operace je větší zásah a větší riziko. Nakonec jsme se rozhodli do toho jít, protože Fleur je kvalitní a šikovná fena. Otce jsem vybírala pečlivě. I mezi chovateli, a to nejen v Česku, jsou módní vlny a pak se tentýž pes objevuje v rodokmenech opakovaně. A já se snažím, abychom nešli s hlavním proudem, abych měla za pár let krycího psa na výběr a ne aby většina potenciálních ženichů našich fen byli bratři nebo strýcové. Našli jsme psa s vysokým podílem britské a ne úplně typické skandinávské krve, domluvila, a v den D jsme vyrazili. Tam a zpět 740 km.

Pes se mi líbí exteriérově i povahově, samozřejmě jsem ho měla okouknutého už pár let. Nekryji jen na počet titulů, chci toho psa vidět mezi jinými, jak se chová k lidem a psům. Krytí proběhlo a za měsíc jsme na ultrazvuku zjistili, že Fleur nějaká štěňata čeká. Netrvám na tom, aby veterináři počítali, kolik jich tam je. Zbytečně to zdržuje a stejně se většinou netrefí přesně. Jde mi o to, zda je fena březí a zda tam není jen jedno nebo dvě, což by bylo vysoké riziko komplikací. V tomto případě zněl posudek, že „to bude takový standardní vrh“. To znamená asi tak 8 nebo i více. Znovu jsme probrali s doktorem vyhlídky na normální porod a dohodli jsme se na novém ultrazvuku týden před termínem porodu.

V pondělí před předpokládaným datem jsme absolvovali kontrolní vyšetření. Ukázalo se, že Fleur jich bude mít opravdu dost, byli tam jeden přes druhého ve velikém chumlu. Termín měla v sobotu 25. 1. 2020, ale naše paní doktorka byla toho názoru, že by to mohlo být i dřív.

Tak jsem už od středy seděla doma a hlídala. Měření teploty, které často signalizuje porod (zhruba 12-24 hodin před porodem teplota klesne o 0,5-1 stupeň), nám moc nepomohlo, o těch 0,5 stupně to kolísalo už od úterka. V pátek ráno to začalo vypadat, že se už přece jen něco děje. Fleur byla nervózní, hrabala, chodila hrabat na zahradu, chvílemi si lehla a funěla. Během pátku vzala občas na milost porodní bednu, kterou do té doby ignorovala, ale přesto trávila dost času v předsíni, kde bylo chladněji. Radši jsem jí tam přitopila a dala na zem vetbed, kdyby se rozhodla rodit tam.

Celý den přecházela a já ji chodila kontrolovat. Odpoledne si klidně lehla, tak jsme ji ještě vzali na krátkou procházku, pro jistotu s ručníkem v kapse, kdyby se rozrodila venku. Navečer se hrabání a nervozita zvýšily. V 7 hodin večer měla přijet dcera, aby mi pomohla Fleur hlídat. Plánovaly jsme, že si rozdělíme noční službu. V 7.20 začala Fleur tlačit. Ta potvora čekala na Báru.

Čekali jsme, jak to dopadne. Před dvěma lety také tlačila, a přesto porod nepokračoval. Čekali jsme 2 hodiny a pořád nic. Tak jsme ve čtvrt na deset volali na veterinu (slouží do 10) a domluvili jsme se, že máme ihned přijet. Honem jsme nachystali koš na štěňata, termofor, ručníky a deky, převlékli se, a když jsme se chystali vzít vodítko, Fleur porodila první štěně. Hned jak jsme je ošetřili, jsem volala na vetrinu, domluvila se, že manžel dojede pro oxytocin, který jí podle potřeby píchnu, a kdyby něco bylo špatně, zavolám na pohotovostní telefon. Další štěňata šla v téměř dvacetiminutových intervalech, zpočátku se střídali kluk, holka. Do půlnoci jich bylo 6.

Pak zvolnila tempo a rodila po zhruba hodině. Někdy kolem půl třetí se narodilo poslední, deváté štěně a pak nic. Fleur občas zatlačila, ale po nějaké době vyšla jen placenta a pak zas nic. Když jsem ji prohmatala, měla jsem pocit, že by tam ještě něco mohlo být, ale jistá jsem si nebyla. V půl šesté jsem si šla aspoň na hodinu a půl lehnout, v 7 jsem musela vstávat, protože na osmou jsme měli jet na ultrazvuk. V půl osmé porodila Fleur poslední živou a zdravou fenku. Akorát jsem ji stačila trochu usušit a Fleur ji olízala, a jeli jsme na ultrazvuk.

Vyšetření ukázalo, že 10 je konečný počet, žádné další štěně tam nebylo. Máme 4 pejsky a 6 fenek.

První den se Fleur od štěňat ani nehnula, nechtěla se jít ani vyvenčit na zahradu. Pořád je olizovala, čistila, občas nervózně vstala a snažila si kolem nich co nejlépe lehnout. Mláďata nespolupracovala, hemžila se, občas, když jim zmizel zdroj mléka, vřískala. Takže Fleur vstala, že se půjde vyvenčit, nějaké štěně kvíklo a ona mazala zpět. Naštěstí je opatrná a mladé nezalehne. Občas sice nějaké přišlápne, přimáčkne, což se neobejde bez velmi hlasitých protestů. Na tak malé tvorečky mají pozoruhodně silný hlas.

Další boj jsme svedli o teplo. Fleur je z druhého domova zvyklá na chladnější spaní. Spává na chodbě. I u nás si většinou lehá v předsíni nebo aspoň na podlaze. Teď bylo v bedně nastláno, bedna je u topení v kuchyni a ještě jsme tam kvůli štěňatům dali vyhřívací podložku (máme obyčejnou, pro lidi, jen zasunutou do igelitu a zastlanou vetbedem a prostěradly). Fleur bylo horko, v noci podložku rozhrabala. Naštěstí mě vzbudila (spíme za otevřenými dveřmi), protože štěňata, která instinktivně hledají teplo, už lezla pod igelit. Mohla by se udusit. Tak zkrátka tento vrh vyrůstá jen v pokojové teplotě a teple pečlivé matky. Je fakt, že naše první vrhy vyrostly také bez podložky, tohle vylepšení jsem vymyslela až později. Naštěstí tato štěňata jsou silná a zdravá, takže se bez dalšího zdroje tepla obejdou.

Ostatní psi jsou v klidu. Ginny si je jen prohlídla a moc ji nezajímají. Derry dělá hlídače, a jakmile štěně nespokojeně kvíká, jde je zkontrolovat. Pečlivě je očichala, ale nezasahuje. Skye je štěňaty úplně fascinovaná. Očichává je, občas jde až do bedny, ale olizovat je si moc netroufá. Jen když se matka nedívá, nesměle mrně olízne. Chodí k nim nejčastěji. Protože jsou na sebe holky zvyklé a je to rodina, nevzniká mezi nimi napětí. Fleur spíš věří našim fenám než lidem, a to i těm, které zná. Jen nejužší lidská rodina smí vzít štěně do ruky. A to i nás si hlídá. Před jinými (byl tu kamarád, který si bude brát pejska a kterého Fleur dobře zná) si je shrne k sobě a položí na ně hlavu, aby jí je nevzali.

Moje funkce je teď především vrátná, pradlena a hlavně kuchařka pro psy (pro lidskou rodinu občas také). Fleur má hodně mléka, štěňata přibírají minimálně 30 gramů denně (porodní váhy od 380 do 480, jeden pes dokonce 500), takže musí někde energii brát. Matky po porodu jsou u nás krmeny masem. Mám zásobu celých kuřat nebo stehen (co bylo ve slevě), srdce, mleté pro psy, rýži, mrkev. Kalcium odmítá s medem, dávám ho jako náplň do piškotů. To by sežrala po hrstech. Prostě kvalitní a chutné krmení, aby se rozežrala. Granule přijdou na řadu až za pár dní. Naše holky jsou zvyklé na kombinovanou stravu, mohou libovolně střídat granule, konzervy, maso. Výživový odborník by se z nás zbláznil, ale holkám to šlo vždy k duhu.

Bára se štěnětem, matka Fleur dohlíží.

Fleur stále hlídá a opečovává své potomstvo, chodí jim ven hrabat rezervní pelíšek pod zlatým deštěm, nanosí domů hromadu hlíny, hlídá. Štěňata prospívají a každým dnem se zvyšuje pravděpodobnost, že všechny zdárně odchová. Po dvou průšvihových vrzích, kdy jsem před třemi lety Derču kvůli infekci tahala skoro 3 týdny hrobníkovi z lopaty a přišla naštěstí „jen“ o 2 štěňata, a předloňských nervech s císařským řezem, si tento vrh docela užívám.

Pardon, budu končit, musím jít zase za Fleur zavřít dveře.

P. S.:

V životě malého štěněte vše probíhá velice rychle. Až článek vyjde, bude jim už téměř 14 dní. Umějí se už (velmi nešikovně) postavit na nožičky, ještě nekoukají, ale je to otázka pár dní. Mají už více než dvojnásobek porodní váhy. Fleur už tráví dost času mimo bednu, ale pořád se o ně velice pečlivě stará. Už není nervózní, takže blízcí známí a rodina si už mohou štěně půjčit a pomazlit. Štěňata už poznávají lidský pach a lidskou ruku.

Nejzajímavější jsou reakce smečky. Ginny nakoukla, zjistila, že jsou to jen další štěňata, a jen o něco víc hlídá. Ale je to stará dáma a ledacos zaspí. Derry se pasovala do role ochránce smečky a vybíhá a štěká na jakýkoliv podnět. Když malí kvílejí, chodí je kontrolovat, ale jinak nezasahuje. A Skye je z nich úplně fascinovaná. Od narození je chodí očichávat, občas zkusno olízne. Nosí jim hračky, kterých si malí nevděčnící nevšímají, i zkusila si lehnout do bedny, jednou i dokonce když Fleur kojila. Bude dělat tetičku, až ji to nakonec bude trochu mrzet.

A Fleur? Ta s našima holkama nemá vůbez problém. Klidně nechá Skye vlézt do bedny, Derču očichávat štěňata. Daleko víc hlídá lidi, než naše psy. Na cizí je venku megera, ale s našima vychází. Klid a pohoda ve smečce naštěstí zůstává.

Foto: Eva Ž.

Stránky autorky: www.chstercius.cz