Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Moc hezký článek, gratuluji k výkonům se Skype i když pro tebe s nečekaným mokrým skluzem. (Na fotce ze slavnosti - je Skype ta první vlevo? Možná s dcerou?) U toho "Pak nás spolu se srnčetem naložili..", to se opravdu (jako u kachen a bažantů) používá nějaké uhynulé srnče (to je dotaz, ne kritika)? To už je pak asi moc velký kus "do tlamy", aby ho Skype aportovala, ně? Já mám od maminky v památníčku ze školních let vepsáno (Tyršova obměna) "Přelez, přeskoč, nezoufej. Přej, pracuj a doufej". Myslím, že to pasuje na vás obě . Tak ať vám to ještě pár let vydrží.

Také se přikláním ke kudrnaté Skype, ale chápu důvod k sestřihu, samozřejmě i ten ji sluší. Stejně si často kladu otázku, proč přiroda vymyslela ( nebo spíše lidé vyšlechtili) rasy psů, kteří se musí stříhat, bez pomoci zásahu lidí s nůžkami žijí se zadredovaným, přerostlým kožichem (však je na netu dost videí, když se pak takový zaběhlí chudák najde - téměř slepá koule dredů na nožičkách)

Opravdu se používá nějaká srna, obvykle kus nevhodný k jídlu. Používá se opakovaně, mezi zkouškmi je v mrazáku. Pes ho neaportuje, ale musí k němu po stopě člověka dovést, srnčí najít (nesmí jít mimo a nenajít ho). Chyby jsou, když odbočí ze stopy. Ta naše druhá chyba byla sporná, protože Skye se na stopu vrátila sama. Ale rozhodčí už před tím signalizovali chybu, tak ji i počítali.

Jinak flet by nebyl koule dredů. Srst se zacuchává jen místy a má dobrou samočistící schopnost. Ty dredy mají i divoká zvířata, při línání by povolily. To jen nechci, aby vypadala zanedbaně. Ale jsou plemena, která mají problémy. Ovšem horší jsou problémy u psů s krátkým čenichem, kteří v horku špatně dýchají, mají tak velkou hlavu, že feny často neporodí normálně. Ta srst je jen kosmetická záležitost a u fletů navíc není tak hrozná. Znám lidi, kteří psy nestříhají a nejsou zadredovaní, nebo jen mírně a ne trvale. Nechtěla jsem nikdy psa, který by nebyl schopný normálního života ani psa, který by se kupíroval. Lidé dělají občas hlouposti a pojem týrání chovem někdy není přehnaný.

Reakci na Zanu a Liku mi to už 3x sežralo: takže Památník má v lesích u Třeboně Ema Destinová, tím pádem na mě asi nezbyde Uši se fletům stříhají na výstavy pro krásu (aby vynikla linie hlavy a krku), ale i z důvodů praktických. Neostříhané chytají vegetaci a dělají se na nich dredy. Buď bych musela denně pročesávat (ani Skye nemá neomezenou trpělivost a nelíbilo by se jí to,) nebo jedno za čas ostříhám strojkem. To jí nevadí.

Evo, to je taková novinka na Psu (asi měsíc stará? nebo víc?) na stránce je vidět vždycky jen jeden komentář. Musíš bedlivě hledat nenápadný text: "zobrazit další reakce" - tam to je.

Ostatně tenhle třetí komentář je krásně shrnující.

A ta fotka ze slavnostního zahájení - to je jak s královnou (dnes teda králem) na honu!

Rožmberský pohár je nejstarší vrcholová klubová akce pro retrívry, tak si na ní dávají záležet. Ale většinou se i na honech i na zkouškách docela ctí myslivecké tradice, včetně poctě ulovené zvěři. Na honech se za porušení tradic i dávají pokuty do spolkové pokladny. Je fakt, že je rozdíl mezi opravdovými myslivci a jen lovci, kteří si jen chtějí vystřelit. U retrívrářů nejméně půlka vůdců (včetně nás) myslivci nejsme, ale většina tradice ctí a chová se slušně. My jsme prošli řadou honů a ty tradice už ctíme automaticky. Třeba když se dává pocta uloveně srnčí zvěři, tak musíš se psem stát za zády ležícího kusu, nalevo psa, zvěř leží na pravém boku a musíš jí dát tzv. poslední hryz, to je kousek větvičky s úlomku, který ti rozhodčí při ceremoniálu dají. Pořadatelé se snaží, aby tam byl i trubač, takže je vše i v tom terénu dost slavnostní. A někteří rozhodčí tě docela sprdnou, když to správně neumíš. Opravdu tradice jak na panském dvoře.

Skye je moc krásná fena - upravená i neupravená (mně se trochu víc líbí rozcuchaná). A je moc šikovná - tohle jí panička ještě nepředvedla.

No a ty jsi hrdina, budeš mít v lesích u Třeboně památník .

Mně se taky víc líbí jako chlupatice třapatice. Ale pak možná dost nevyniknou ladné linie hlavy, a toho krásného čumesu

Krásná Skye a báječné přiblížení jedné psí konkurence. Tedy i člověčí, protože co pes umí je také zásluha toho, který je na druhém konci vodítka. Nasazení vás obou bylo bezpříkladné!

Mé heslo je "Never give up", (nikdy se nevzdávej) hlavně na zkouškách psů. Nevzdávám se, neodstupji, pokud to není z důvodu zdravotního stavu psa (u mě by to asi byla zlomená noha nebo infarkt). A obě strany vodítka se musí sehrát. Před cca dvěma lety bychom nedokončily. To bych se snažila na ni tlačit a povelovat a ona by to vzdala, protože by mi nedokázala vyhovět. Ona mě naučila téměř zenové trpělivosti a klidu.

Vzpomněla jsem si na Rychlé šípy, jak se jednou "koupali" o Velikonocích někdy v březnu Tohle nečekané zahučení do vody mívá tu výhodu, že naskočí adrenalin, a domnívám se, že ses dokonale "probudila", všechny smysly násobně zbystřily, síla se zvýšila. V takových situacích je žena prý schopná i zvednout auto Přímo teda vidím střapatou Skyinu hlavu, jak se starostlivě naklání, doma měla co vyprávět. Hlavně že se nic nezlomilo apod. A potěšila mě zvláštní pochvala před nastoupenou jednotkou za hrdinství. A že to Skye příliš nerozhodilo, to je jednoznačně tvoje zásluha, vyzařovala jsi sílu a kompetentnost Moc děkuju za zajímavé a zábavné vyprávění.

No, auto bych nezvedla, spíš se mi klepaly nohy. A zranění nehrozilo. Nebyl to pád, v podstatě pode mnou ujel podklad a já se jen sklouzla. Mně se kromě namočení vůbec nic nestalo, to jsem měla už horší karamboly. Ale Skye to rozhodilo hodně. Trvalo mi pěkných pár minut, než se sebrala (v tu chvíli to vypadalo nekonečně, ale bylo to něco přes 5 minut, naštěstí je časový limit dostačující i na tohle) a dalších nejméně 150 metrů, než zas získala jistotu a chuť do práce. Spíš ji obdivuju, že to opravdu dala.

Děkuji za krásně a s humorem popsaný průběh závodu. A hlavně moc gratuluji k úspěšnému dokončení závodu. Vím od dcery, jaká překvapení se mohou vyskytnout v průběhu závodu (sice trochu odlišném - má borderky a chodí "na ovečky") a jaká je radost v cíli .

To je skvělé, že s borderkami pracuje. Mně je líto všech těch borderek, které chodí jen na vodítku nejvýš na volno nebo u kola a nemají zaměstnanou hlavu. Navíc jak mají pověst inteligentního plemene, tak je někteří nevychovávají a máme s nimi ve městě občas dost špatné zkušenosti. Sláva všem, kteří borderky chápou a u oveček jim je nejlépe.

Jste obě úžasné, mně se moc líbí, jak máš Skye přečtenou a jak jste sehrané.

Trvalo to, stálo mě to hodně nervů, ale už si rozumíme. Skye je velmi komolikovaná osobnost a musí se na ni dost jinak. Má něco z Derči, své babičky. Člověk musí mít s fletem trpělivost, mírný, ale naprosto důsledný přístup. Pak reaguje pes skoro na myšlenku. Skye musí pochopit, co po ní chci. Jinak začne zmatkovat.

Je to asi měsíc, co jsem zahučela do strouhy, kterou psice ladně přeskočily a mně to ujelo na blátě... Karamel s Vanil se divily, já jsem nadávala, že jsem nemehlo, a cestou přes dědinu si mě všichni prohlíželi

Lidí jsou měkoty. Nemají pochopení ani pro bahení koupele, ani pro to, že se psy se chodí za každého počasí. V ladnosti se se psy bohužel nemůžeme srovnávat.