Je to už skoro deset let, kdy jsem poprvé představila mladou fletí slečnu Áju a popisovala naše zážitky s výcvikem na ověření vloh (přečíst si o tom můžete zde). Ája se od té doby stala matkou, babičkou, prababičkou. Její smečka se utěšeně rozrostla. S některými majiteli „našich“ štěňat udržujeme pravidelně kontakt, i nám se rozšířil okruh přátel.

Jak žijeme po deseti letech?

Ája je veteránka, letos jí bude 11. Nějaké šediny už má, ale ne tak moc. V chování se její věk moc neprojevuje.

Ája jako štěně, archiv Eva Ž.

Je pohodlnější, zdá se, že jí začíná stařecká šedý zákal na očích, prodělala ze zdravotních důvodů kastraci, přibrala. Ale jakmile začne hon a padnou první výstřely, Áje se rozjasní zrak a chce vyrazit. Vzhledem k tomu, že s poslušností už to není to, co dříve, protože nejsme dost důslední a bábu moc neobtěžujeme, musí být na vodítku. Jakmile ji pustíme, přetrhla by se nadšením. Dokáže se uštvat, práce ji strašně baví.

Flat coated retriever. Ája jako starší dáma - aktuální foto, archiv Eva Ž.

I když někdy kulhá, na honu se rozběhá a i druhý den je lepší, než když má odpočinek. Klouby jsme nechali vyšetřit, má je stále zdravé. Proč kulhá, jsme nezjistili. Ale zjevně ji to příliš neomezuje. Smečku šéfuje stále pevnou tlapou. Doufám, že jí to ještě vydrží.

Vlevo Ája, vpravo její dcera Ginny ve 3-4 měsících, archiv Eva Ž.

Ginny už letos také postoupí mezi veterány, bude jí osm.

Ginny při práci, foto M. Minařík

Vloni prodělala zánět dělohy, takže místo posledního vrhu šla na kastraci. Zotavila se rychle a koncem léta odběhala své poslední MSR (Mezinárodní soutěž retrívrů – nejvyšší lovecká soutěž u nás). Již šesté ve svém životě. Zařadila se tím mezi legendy – tolikrát žádný retrívr úspěšně nestartoval.

Ginny při práci, foto M. Minařík

Ginny má na kontě ze šesti startů pět titulů a jen jednu druhou cenu (odpovídá hodnocení velmi dobře). Vždy dokončila úspěšně. Poslední start dopadl stejně jako první. Celkové druhé místo, nejlepší práce v lese. Opět jediné stanoviště a to, že má už svou hlavu, ji stálo titul nejvyšší. Kvalifikovala by se i na příští rok. Ale už je pomalejší a ukončit kariéru na vrcholu je lepší. Jinak je stále v kondici, miluje práci. Doma je velký mazel, občas se pomazlí i s cizími – to dříve nedělala.

Derry je již pětiletá. Je nesmírně empatická, jemná. Povahově je nejkomplikovanější z našich psů. Je šikovná, chytrá. Možná až moc chytrá. Při práci přemýšlí, jak vše udělat co nejjednodušeji. Proto někdy na zkouškách ztrácí body.

Derry při práci, foto F. Orsava

Rozhodčím se víc líbí tank, který bezmyšlenkovitě vlítne do jakéhokoliv terénu. Derry se rozmyslí, zkontroluje si vítr a pak teprve volným krokem vyrazí a pořád zkoumá závany větru. Často má rychlejší čas, než ti zběsilí, ale pastva pro oči rozhodčích to není. Navíc je velmi opatrná, a pokud je někde schovaný třeba divočák, stáhne se a nejde dopředu. Vypadli jsme ze zkoušek i kvůli lišce, která byla schovaná v rákosí.

Čas od času Derry zkouší, co vydržím. Tváří se, jako by netušila, co po ní chci. Až velmi důrazný povel ji zrychlí. Na druhé straně nesmím razanci přehnat, pak je Derry nejistá a radši se mi nehne od nohy. Přitom je schopná odejít náročné zkoušky skvěle, šampiona práce získala v necelých třech letech věku. Jednou je skvělá, jindy je její vystoupení propadák. Plánovali jsme od ní štěňata.

Derry mezi prací, foto M. Bulant

Před necelými dvěma lety měla jedináčka Fleur. Na podzim jsme ji nakryli osvědčeným psem, ale nezabřezla. Kolem vánoc měla rodit a měla tak silnou falešnou březost, že jsme se báli zánětu. Naštěstí to dobře dopadlo. Jen místo kariéry budeme muset plánovat štěňata na podzim, což není optimální. Ale zdravotní rizika vypadají tak, že máme v podstatě volbu mezi kastrací a březostí. Zatím zkusíme tu březost, v opačném pořadí by to nefungovalo.

Další psy máme ve spoluvlastnictví a o těch si přečtete příště.

Bohatá fotogalerie! Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu.

Vrh C: vlevo babička Ája, vpravo Ginny, mezi nimi štěňata ve společné péči, foto Eva Ž.