19.3.2024 | Svátek má Josef


KOČKY: Jak to Čendovo zašmodrchání dopadlo

22.8.2019

Tento článek opět končí dobře :-)

O tom, jak se to s Čendou zašmodrchalo (propukla FeLV), jsem psala zde. První kolo léčby, která spočívala v posílení imunity virbagenem, zabralo, bílé krvinky se dostaly na normální hodnotu. Teď šlo o to, kdo získá navrch – jestli bílé krvinky, nebo opět virus FeLV. Čendu jsme si přinesli v neděli 10. 6. 2018 z nemocnice domů s úkolem přibrat a mít se dobře, a pokud se neobjeví nějaké potíže, máme přijít za 14 dní na druhé kolo léčby. Doma máme akorát pár dní dobírat ATB.

Už jsem popisovala, že jsme museli kočky přísně oddělit a já „bydlela“ se Suzinkou. Zrovna v tu dobu ale přijela na návštěvu máma, takže jsem ji ubytovala v „apartmá“ s Čendou a ti dva si velice sedli. Spolu štrikovali, tahali bábrlata, tulili se. Čenda byl velmi aktivní, pilně žral a opět s..l. Že byl na velké, to jsem poznala snad už z vedlejší ulice, a stolice byla opět řidší.

Rekonvalescent Čenda, zabavit nutno.

Takže po poradě s veterinou jsem po ATB nasadila probiotika, a Čenda se projevil prostě jako zlatíčko: uložila jsem ho na stole do pelíšku, trošku přitiskla předloktím, a on poslušně spolkl svoje léky. Když jsem stisk (opravdu symbolický) povolila, Čenda chvíli ležel a čekal, jestli ještě něco bude, tak jsem ho podrbala a on hnedle vyskočil a šel si hrát.

Probiotika pomalu, ale jistě zabírala – strašlivý puch se změnil v normální snad po dvou měsících a stolice se úplně spravila, tj. i ztratila na objemu (tlusté bobky znamenají plyny) až za půl roku. Tolik bobkové hlášení :-)

Ale to nebylo všechno. Jelikož jsem Čendu viděla díky podávání léků hodně zblízka každý den, všimla jsem si hned v pondělí 11. 6., že má nějaké divné uši – takové hodně růžové, možná ne úplně čisté. Nic tragického, ale pamětliva rady z veteriny jsem ta ušiska vyfotila. A dobře jsem udělala, protože když jsem se na ty uši podívala za pár dní znovu, nedokázala jsem poznat, jestli došlo ke změně. Tak jsem je znovu nafotila, fotky porovnala... no rozdíl jako hrom, a k horšímu, samozřejmě. Stroupky, sice suché, ale šířilo se to.

Čendovo ucho v červnu 2018 - začalo to nenápadně, ale byla to plíseň

Ach jo. Popadla jsem fotky a mazala na veterinu. Tam jim stačil jeden pohled a už jsem držela v ruce nafasovanou mastičku na plísně. Mazat, nejméně 2x denně a pozor: tence.

Brouček Čenda držel, tohle nijak nebolelo, a připadalo mi, že si takovou péči užívá. Dokonce se nechal vážit: na plochou kuchyňskou váhu jsem položila polévkový talíř (abych dohlédla na displej), do něj dala prostírku a na ni opatrně uložila Čendu. Brouk si nechal i tlapky úhledně poskládat a chvilku i tak posečkal, a když jsem ho zvážila, vyskočil jako vykulený jelen a hned si šel dát něco dobrého. Přibíral skoro 10 g denně.

Další trable, se kterými jsme zápasili, byl ten Čendův divný kašel. Už jsem o něm psala – natahoval krk a divně jím kroutil a nakonec kroutil i celým tělem, a párkrát zůstal nakonec ležet s krkem nataženým a hlavou položenou, jak odpočíval. Veterinářce se to vůbec nelíbilo, říkala, že je to typické pro astma, a jestli tyhle záchvaty budou častější, nafasujeme inhalátor. Kristepane! Zeptala jsem se, co to je „častější“, a prý 3x denně. No, momentálně to bylo tak jednou za tři dny, takže zatím „dobré“.

Luxovala jsem jako blázen, nic jiného mě nenapadlo – vlhkost vzduchu byla dobrá, žádné chemické osvěžovače vzduchu a pod. se u nás nevyskytují. Možná to pomohlo a pomalu, postupně ten kašel ustával, rozhodně nebyl častější a v době, kdy toto píšu (srpen 2019) trochu zakašle tak jednou za měsíc, ale už to nejsou ty drsné záchvaty a většinou to souvisí s hltáním granulí.

Rekonvalescent Čenda

Dne 23. 6. jsme zahájili druhé kolo imunitní kúry, tj. pigára virbagenu. Čenda dostal pochvalu, protože přibral na 2,4 kg, tj. 200 g za dva týdny.

Takže pět dní po sobě na veterinu pro pigáro, do toho mažeme plesnivé uši, podáváme probiotika (taky podporují imunitu), pro jistotu i betaglukany (ty tu máme i kvůli chraptící Suzince)...

Jo a ještě něco: v této době jsem si všimla, že má Čenda na těch hubených kejtičkách jakési hrbolky. S malou dušičkou jsem se na to opět ptala, a bylo mi sděleno, že jsou to nekrotizované kousky tkáně po injekcích ATB, nic horšího. A že je možné, že mu tam zůstanou holá místečka, stejně jako na pahýlu ocásku, mezi lopatkami (po pipetě)...

Dne 30. 6. jsme šli na kontrolní testy krve – zatím jen hematologii. Dopadly výborně, leukocyty byly ještě vyšší než po první imunitní kúře. Dělat test na FeLV zatím nemělo smysl – virus určitě pořád v krvi byl, tělu trvá dlouho, než ho – pokud vůbec – vyloučí.

Mezitím odjela máma domů a Franta na loď, takže jsem s kočkami zůstala sama. Aby se Čenda na samotce nenudil, dostal k dispozici spoustu krabic, zmačkaných novin a hraček. Zlatý Čendík si hrál se všemi hračkami, které jsem doma skladovala a kterými moje dosavadní osazenstvo okázale pohrdalo – koulodráhy, motýli na špejli, nejrůznější chlupaté koule a myši... Zvýšila se nám spotřeba baterek, ale šly na dobrý účel. Slyšela jsem, jak se z vedlejší místnosti ozývají všelijaké rány a mručení a pokvikování, Čenda řádil. Stejně jsem se tam na něj chodila dívat každou hodinu a podrbat ho, aby si nepřipadal opuštěný.

Výborně žral a byl veselý a aktivní, plíseň v uších mizela, nekrózky se odloučily. Zaroste to? Těžko říct, ale poradili mi, abych mu podávala biotin. Nějaký jsem sehnala v lékárně a opět po poradě s veterinou (kvůli dávkám a taky některé biotinové přípravky obsahují další věci, např. zinek, a to pro kočky není dobré) ho začala podávat. (Teď trochu předběhnu, ale biotin zabral úžasně a poměrně rychle, v řádu týdnů – kocourovi zarostly všechny pleše, ocásek vypadá jako mohutná vlající bambule a celkově je z něj hustej hároš :-)

Rekonvalescent Čenda už po zrušení karantény, léto 2018

Dne 4. 8., tj. poté, co u nás skončila karanténa, jsme šli na poslední kolo imunitní kúry. Čenda už vážil 3 kg, což se ještě nedávno zdálo nemožné. Jenže abychom se nenudili, toho dne ráno měl Čenda další divný problém: s chutí se pustil do snídaně (měkká kapsička), ale vzápětí slyším divné zvuky, jako by dávil, a ono jo: on chudák nedokázal polykat! Vždycky nadějně popadl sousto, pomlaskal si, pokusil se polknout... a blé!

Takže to na veterině hlásím, tam ho prohlédnou, prohmatají, teplota je normální... všechno v pořádku, má jen oteklý krk a ten ho bolí. Projev virózy. Naštěstí to nebrání tomu, abychom zahájili to druhé kolo léčby. Když už se ta patálie s krkem stala, vybrala si aspoň vhodnou chvíli – budeme teď chodit na pigára pět dnů po sobě, takže bude Čenda pod kontrolou.

Ten bolavý krk ho držel do 9. 8., naštěstí díky lékům na bolest mohl normálně žrát. Toho dne skončila poslední, třetí imunitní kúra a víc už se nedalo dělat, jen čekat, jestli se s virem jeho imunita popere.

Rekonvalescent Čenda už po zrušení karantény, léto 2018

Testy na FeLV pak měly být tři – vždy zhruba po 6 týdnech.

Takže 3. 10. 2018 – Čenda vážil 3,8 kg (!, velká pochvala), test na FeLV negativní, uzliny nehmatné. Sláva!

Další test byl 15. 11. – Čenda vážil 4,2 kg (!!, velký údiv), test na FeLV negativní, vše OK. Dvakrát sláva!

A na poslední test jsem se na veterinu vnutila v první možný termín – 28. 12. 2018, ať máme v novém roce jasno: a test na FeLV byl negativní. A třikrát sláva! Čenda je oficiálně prohlášen za zdravého! (Zásada opatrnosti ovšem velí brát tuto dg v budoucnu v potaz, kdyby něco - jistotu bychom mohli mít leda po odběru kostní dřeně, jestli jsem to dobře pochopila.) Čenda je mohutně chválen, drbán, on vzorně sedí a kulí oči.

Mimochodem, na rozdíl od všech mých dosavadních koček Čenda na veterině nemíří po výkonu do přepravky, ale za přepravku. Asi ví, že v přepravce ho najdeme :-)

Na té skoronovoroční kontrole Čenda vážil 4,0 kg, takže od posledně zhubl. On tedy při těch listopadových 4,2 kg už vypadal, že má malou hlavu, přibíral hodně rychle, což taky nebylo dobré. No a Čendík přes Vánoce zhubl! On byl totiž tak na větvi z ozdobeného stromku, že snad vůbec nemohl spát. Ne že by po něm lezl nebo strhával ozdoby, ale neustále ho „hlídal“ a nespouštěl z něj oči, a neměl asi tolik času žrát. Teprve po Novém roce se osmělil a zkoušel opatrně tlapkou, co za leskloty to na větvích visí.

Čenda na Vánoce 2018. Dáreček :-)

Takže tolik Čenda. Hravý, žravý, zdravý, upovídaný. Komentoval naprosto všechno – i to, že si právě sedl, nebo že někam jde. A je chytrý. Dokáže se ovládnout a dává při hrách prostor Suzince, takže ona se ho nebojí a nemusí na něj ječet a mlátit ho. Jsou oba v pohodě, jsou schopni si spolu hrát, i když Suzinka si na nějaké důvěrnosti nepotrpí.

Čenda by se rád přitulil k Suzince, ale to ona nepřipustí (je pod zelenou dekou)

Jo a když byl Čenda na běžném očkování letos v dubnu, veterinářka byla překvapená, jak mohutně vypadá, připadalo jí, že snad vyrostl. Vážil 4,3 kg (!), ale není nijak tlustý, prostě svalnatý sportovec. Měla jsem radost, i z toho, že na veterině mají radost – podle mě tam potřebují dobré konce jako sůl.

Takhle se Čenda měl, když jsme byli na dovolené :-)

Dopadlo to tedy dobře, ťuk ťuk.

Příště ještě napíšu o tom, jaké patálie potkaly Suzinku loni na podzim, to byl další bizár.

Foto: Lika. Když kliknete do kteréhokoli obrázku v textu, najdete pár dalších fotek :-)

Lika Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !