Lidé putovali krajinou kolem Odry již před stovkami tisíc let. Přítomnost člověka na Ostravsku tak sahá hlouběji do minulosti, do dob mnohem starších, než je doba lovců mamutů sídlících na Landeku, nebo neandertálců z jeskyně Šipky ve Štramberku. Vzácnost nejstarších památek lidské práce je dána tím, že v době, kdy Evropou putovaly tlupy lovců a sběračů, pokryl Ostravsko dvakrát kontinentální ledovec. Naposledy v předposlední velké době ledové před 230 000 až 290 000 lety (někdy se uvádí rozmezí 180 000 – 230 000 let).

Pokud zde byly stopy osídlení z teplého období mezi dvěma dobami ledovými (ta předcházející velká doba ledová byla před cca 430 000 – 500 000 lety), zničil je ledovec, který zde prošel. Nálezy artefaktů, které by mohly mít kolem 200 000 a více let, se na Ostravsku dají spočítat doslova na prstech jedné ruky.

Někdy bývají za domnělé nástroje považovány různé kameny, jejichž povrch byl ohlazen přirozeným způsobem. Kupříkladu jemné písky unášené větrnými bouřemi na konci ledových dob dokázaly zbrousit valouny do rovných ploch, takže jejich hrany připomínají opracované kamenné nástroje. Říká se jim hrance.

Eolit připomínající jednoduchý pěstní klín, pro představu velikosti srovnání...

Podobně mohou být za pradávné výrobky lidských rukou pokládány kameny, které svým tvarem připomínají primitivní nástroje. Na Ostravsku se nacházejí zejména v pískovnách, štěrkovnách, ale nejsou vzácností ani na polích. Tvary sice vypadají jako jednoduché artefakty, avšak vznikly tlakem a nárazy v ledovcové moréně nebo pohybem v říčních štěrcích. Nazývají se eolity. Existuje jednoduché pravidlo, jak tyto domnělé artefakty rozeznat od těch skutečných. Zatímco pravé kamenné nástroje vykazují známky opracování údery vedenými z jedné strany, na hranách eolitů jsou stopy – odštěpky po „opracování“ nepravidelné, jakoby vedené údery z obou stran. Tak se ale kvalitní ostří nevytvoří.

Hrance lze na Ostravsku sbírat na polích, eolity v pískovnách nebo štěrkovnách. Některé tvary těchto přírodních výtvorů jsou pozoruhodné, ale s artefakty nemají nic společného. Od kamaráda jsem získal „pěstní klín“ z pískovny v Závadě. Velký baltický pazourek s bílou patinou připomíná na první pohled jednoduchý nástroj - mohutný pěstní klín, jeho tvar ale vznikl přirozeným způsobem činností ledovce.

Skutečné artefakty, jejichž stáří sahá do konce zalednění před cca 200 000 lety nebo ještě dál, jsou mimořádně vzácné. V rozmezí let 1942 až 1984 jich na Ostravsku bylo nalezeno jen několik, a protože jsem měl možnost ten poslední nález z roku 1984 vidět, blíže si prohlédnout a také vyfotografovat, rozhodl jsem se na toto téma něco napsat.

V roce 1942 při geologickém mapování našel M. Vašíček v Ostravě-Přívoze na hromadě štěrku v pískovně u mostu přes Odru naproti dolu Anselm spolu s kostmi vyhynulých zvířat plochý nástroj, který je znám pod názvem úštěpový pěstní klín. Vznikl z velkého baltského pazourku. Koncem války se ztratil a dochovala se pouze jeho kresba. Karel Žebera, který na místě nálezu pokračoval ve výzkumech až do roku 1953, jeho stáří určil na více jak 300 000 let.

Další nález pochází z Polanky nad Odrou, kde byl roku 1964 v pískovně nalezen listovitý pěstní klín se žlutočervenou patinou, zhotovený rovněž z baltského pazourku. Z říčních štěrků v Zábřehu nad Odrou jsou dva pazourky nalezené v roce 1976. Jeden z nich je jádro, z něhož byly odbíjeny čepele. Stáří prý může přesahovat 400 000 let. Tvůrcem by pak zde byl Homo erectus. Není ale zcela jisté, zda jde skutečně o artefakt a nikoli o úlomek, který vznikl přirozeným způsobem.

Bez ohledu na různé odhady stáří těchto artefaktů řadí se do kultury zvané acheuléen. Ta podle obecně uznávaných dat končí před 100 000 lety a zahrnuje časové období od 100 000 let do více než 1 milionu let před přítomností. Tímto způsobem vyráběli nástroje jak archaické formy Homo sapiens, tak člověk vzpřímený (Homo erectus). Technikou nástroje z Ostravska odpovídají pozdnímu acheuléenu a jejich původ spadá do doby po skončení předposlední velké doby ledové.

Zatím zřejmě posledním takovým nálezem na Ostravsku je pěstní klín z Bohuslavic. V roce 1984 jej na poli nedaleko cesty z Bohuslavic do Závady našel Ing. Bruno Kladiva. Nález byl publikován v Archeologických rozhledech XLIII z roku 1991 v článku o acheuléenských nálezech ve Slezsku, kde je také jeho kresba. Fotografie dosud zřejmě nikde uveřejněna nebyla. Využil jsem příležitosti a vzácný artefakt vyfotografoval.

Pěstní klín z Bohuslavic

Příležitost k tomu se naskytla 19. září tohoto roku v Bolaticích, kde se v muzeu pazourků uskutečnilo setkání lidí, kteří se zabývají ledovcovými souvky a souvkovou problematikou. Muzeum bylo založeno v roce 2013. Stálá výstava souvků se nachází v samostatné budově v areálu Skanzenu lidových tradic a řemesel. Na Zvířetníku se o ní psalo v článku O pazourku a jeho muzeu v Bolaticích. V České republice se jedná o největší sbírku pazourků a jiných souvků, která se dalšími sběry rozšiřuje a průběžně zpracovává.

Kruh osob, které se na Ostravsku zabývají souvky, netvoří formální organizaci. Přesto v oblasti sběru souvků, jejich výzkumu, získávání nových poznatků (kupříkladu nálezy norských souvků, jejichž výskyt se dosud v souvkovém společenství nordických hornin na Ostravsku nepředpokládal) a popularizace hraje v České republice důležitou roli. Setkání v Bolaticích bylo o to zajímavější, že na něm pan Bruno Kladiva předvedl svůj nález z roku 1984.

RNDr. Zdeněk Gába si prohlíží pěstní klín z Bohuslavic, druhý zleva nálezce ...

Pěstní klín z Bohuslavic je datován do doby po skončení předposlední velké doby ledové. To by mohlo odpovídat době před cca 180 000 lety. Jako u všech zde zmíněných artefaktů je problémem přesné zjištění, odkud takový nález pochází, zda byl nalezen v původních vrstvách, nebo zda mohl být na místo nálezu přemístěn odjinud.

Najít takovou věc na poli u cesty nedává o mnoho víc možností než nález v hromadě štěrku, který někdo navezl. Kraj je poznamenám dlouholetou průmyslovou činností, hodně se zde stavělo, těžily se písky, štěrk a rozvážely do blízkého i vzdáleného okolí. Takže i artefakt z Bohuslavic může pocházet z jiné lokality než z místa, kde byl nalezen. Jednoznačné je však zařazení tohoto unikátního žlutohnědě patinovaného nástroje z baltského pazourku do kultury acheuléenu.

Více než 30 let už nic dalšího v Ostravě a jejím blízkém okolí nalezeno nebylo. A nikdo neví, kdy se něco nového objeví. Může to být už dnes nebo zítra, stejně jako za dalších 30 let.

Foto: autor